„Do prázdna, s holýma rukama“

Ve čtyřiašedesáti letech, kdy si mohl – a měl – užívat klidu zasloužilého univerzitního profesora a předního intelektuála, vzal kufr a téměř bez peněz vyrazil na nejistou a riskantní cestu. Cíl: vybojovat samostatnost pro Čechy po válce. „Šel jsem z Prahy do prázdna s holýma rukama,“ řekl Tomáš Garrigue Masaryk později Karlu Čapkovi. Doma nechal rodinu, ze čtyř již dospělých dětí ho na cestu do neznáma doprovázela pouze dcera Olga. Před sebou měl několikeré obeplutí zeměkoule, tisíce schůzek, stovky novinových textů a taky řadu ne úplně standardních rozhodnutí a kroků, z nichž některé jako by vypadly ze špionážního románu. A taky dlouhé roky stesku po domově a rodině. „Jak mi chybíš, Charlie,“ píše často ženě, s níž na dálku s pláčem prožil i smrt tyfem nakaženého syna Herberta.

Ze solitéra konsenzuál s nabitým revolverem

Stejně jako se samostatný stát nezrodil přes noc, ani odchod budoucího „otce budovatele“ do ciziny se neudál ze dne na den. Masaryk ještě v létě 1914 „doufal, že vojna nebude“, následně pak dlouhé měsíce zvažoval další postup, pečlivě mapoval situaci a radil se mnoha lidmi. Odejít do ciziny se rozhodl na sklonku roku 1914 poté, co dospěl k závěru, že když Rakousko-Uhersko válku vyhraje, bude to pro Čechy znamenat zhoršení jejich postavení, a že jinak než z ciziny tyto trudné vyhlídky zvrátit nepůjde (více v textu na str. 30–35). Do ciziny pak odcházel jiný Masaryk, než jaký předtím desítky let ovlivňoval rakouskou i českou veřejnou…