Československo z nás udělalo Slováky

V prohlášení Národního výboru československého z 28. října 1918 čteme zvolání: „Lide československý, tvůj odvěký sen se stal skutkem.“ Zároveň víme, že alespoň v českých zemích si samostatný stát dlouho nikdo nedovedl ani představit, natož aby ho prosazoval. Jak to bylo na Slovensku?

Máte pravdu v tom, že příběh zrodu Československa byl pohádkou se šťastným koncem. Pohádkou, o níž ještě v roce 1914 nikdo ani nesnil, protože Masarykův koncept byl jedním z mnoha, a navíc byl spojen s řadou podmínek. Nicméně postupně se situace měnila. Pěkně je to vidět zejména na českém domácím odboji, kde loajální postoje k monarchii a císaři postupně chladly. Na Slovensku byla situace podstatně horší. Bylo jasné, že slovenskou otázku vyřeší pouze nějaký velký geopolitický zlom, a tím se stala první světová válka. Dlouho se třeba mělo za to, že Slováci dostanou za loajální službu svých vojáků od uherské vlády nějaké výhody a ústupky. Představa samostatnosti a spolupráce s Čechy byla naprosto iluzorní. Postupně si ji ale osvojily evangelické elity a liberálové, kteří měli tradičně blízko k českému jazyku a Čechům.

Proč byla situace na Slovensku horší?

Protože v Uhersku se na rozdíl od Rakouska nedalo mluvit o konstituční monarchii. Všeobecné volební právo nefungovalo, volilo nějakých pět procent obyvatelstva a celkově režim byl dost brutální a neměl s demokracií opravdu nic společného. Školství, kultura, národní…