Vůbec nic jsem o vás nevěděl

Jaké měl běžný mladý muž na střední škole v Tunisku na začátku osmdesátých let životní vyhlídky? Jaké měl sny a možnosti k jejich naplnění?

Jsem člověk, který nikdy neměl životní sny.

Ani sen odejít do Evropy?

Sen určitě ne. Evropa nebo Amerika se mi ale zdály jako místa, kde lze dosáhnout něčeho většího než doma.

Bylo pro vás těžké vycestovat do Evropy?

Tunisané v osmdesátých letech nepotřebovali vízum do Evropy. Tuniský pas znamenal bezvízové cestování kamkoli. Změnilo se to až po válce Iráku s Kuvajtem v roce 1990. Tuniská vláda tehdy bohužel nedala jasně najevo, že je na straně Kuvajtu, a evropské státy zavedly Tunisanům víza.

Vraťme se ještě k osmdesátým letům. Uměl jste řeč, která by vám otevřela dveře do Evropy?

Doma jsme mluvili tunisky. Tuniština je nespisovný jazyk, taková směs arabštiny a francouzštiny. Ve škole byl ale kompletně francouzský systém. Šest let základní školy, potom státní zkouška a s jedničkami jsem mohl jít na sedmileté gymnázium. I vyučovacím jazykem byla francouzština. Až od třetí třídy jsme měli arabštinu, ale jenom jako jazyk, všechny ostatní předměty se vyučovaly ve francouzštině. Francouzsky tedy umím lépe než arabsky.

V nějakém rozhovoru s vámi jsem četl, že jste jezdil do Marseille na brigádu. Jak jste si ji našel?

Pocházím z hodně chudé zemědělské rodiny…