Čekání na nacistické zlato

Na dně lesní rokliny stojí šedovlasý muž v maskáčích a nadšeně rozkládá rukama. „Tak tady to je,“ říká a ukazuje na dveře zalité do betonu, „větrací šachta, jediný přístup ke štole.“ Když se svižně vyšplhá z prohlubně bývalého dolu Gottes Gab zpátky nahoru mezi stromy, na krku tlustý stříbrný řetěz s přívěskem srdce a dýky, na očích sluneční brýle pilotky, jako by ten šlachovitý muž ostře řezaných rysů vypadl z novinové fotky z poloviny devadesátých let. Pocit, že se v odpoledním srpnovém slunci uprostřed lesa zastavil čas a těch pětadvacet let neuběhlo, umocní nejznámější český hledač pokladu od Štěchovic Josef Mužík, když řekne, co říkával i tehdy: „Už nehledám, už na devadesát procent vím, kde poklad je. Stačí ho začít vyzvedávat.“

Kleinovo tajemství

Detailní informace o průběhu hledání takzvaného štěchovického pokladu, několika stovek beden s říšskými dokumenty a zlatými cihlami a cennostmi ukradenými nacisty za druhé světové války na okupovaných územích a podle legendy ukrytých od roku 1945 někde u Štěchovic či u Hradištka, byly mezi lety 1993–1997 běžnou zpravodajskou agendou. „Teď už je klid,“ říká Josef Mužík, který příští rok oslaví sedmdesátku. „Ale já jsem toho nikdy nenechal.“

Cestou domů do pronajatého bytu kousek od hradištského zámečku jde hledač kolem myslivny na kraji lesa, kde tehdy pořádal tiskové konference. Tehdy tu stávalo něco na způsob vojenského ležení: maringotka,…