Nemění se jenom svět okolo nás, ale také naše představy o něm. Vědci si například dlouho mysleli, že původní, divokou Evropu tvořil před příchodem člověka více méně jeden souvislý, hustý les, který se táhl od Uralu až k břehům Atlantického oceánu. Teprve celkem nedávno přišel nizozemský vědec Frans Vera s úplně jiným pohledem na to, jak vlastně evropská krajina původně vypadala. Spíše než neprostupné houští prý alespoň v nižších polohách připomínala savanu, jak ji známe například z plání východní Afriky, nebo mozaiku řídkých lesů a lesostepí.
Klíčovou roli v tomto novém příběhu hrají velcí býložravci, divocí pratuři, divocí koně a zubři. Ti se pásli v evropské krajině, bránili stromům, aby se semkly v jeden neprostupný porost, udržovali přirozeným způsobem jakousi mozaiku lesních skupin a trávních porostů. I role člověka se náhle mění. Ten sice po svém vstupu do evropské savany mnohé druhy vyhubil a právě velcí divocí býložravci patřili k hlavním obětem. Člověk ale zároveň otevřenou krajinu obsadil, vypustil do ní domestikovaný dobytek a její původní původní otevřenost nevědomky a spontánně udržoval mnoho dalších staletí. Lidé původní býložravce vyhubili a zároveň jejich funkci sami nahradili.
Spasené prostory u Milovic působí jako pozdrav z dob, které vymizely z lidské paměti. Nebo možná úplně ne.
To se začalo zásadně měnit teprve v poslední stovce let, kdy nové vynálezy umožnily intenzivní zemědělství a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
