Jak se bydlí v Paříži

Sociální bydlení je základním článkem solidárního systému, který Francie založila už před první světovou válkou a který se snaží obhájit a udržet i v dnešním tvrdém ultraliberálním kapitalismu. V roce 1913 tehdejší francouzský prezident Raymond Poincaré vydal dekret k založení komory veřejného úřadu pro levné bydlení. Dvě světové války však projekt na velmi dlouhou dobu pozastavily a až v padesátých letech minulého století byla aktivita obnovena a funguje dodnes jako Paris Habitat. Je podporována státem, regionem a radnicí města Paříže a spravuje přes 123 000 bytů ve městě i na jeho blízkých předměstích. Cílem Paris Habitat je dát bydlení chudším a dnes už i středním vrstvám obyvatelstva, jejichž příjmy rychle klesají, všem, kteří nemohou dosáhnout na předražené pařížské byty. Paris Habitat chce ovšem víc – podporovat také pocit sounáležitosti mezi nájemníky a probouzet život v jednotlivých čtvrtích. Třeba podporou výstav ve veřejném prostoru v blízkosti domů, které spravuje, či  sdílených zahrad.

Také výjimečné umělecké Cité Montmartre-aux-artistes spadá pod sociální bydlení a já mám to štěstí, že tu mám pracovní ateliér. Objekt Cité se nachází v osmnáctém pařížském okrsku v blízkosti návrší Montmartre a býval jakousi uměleckou kolonií, kterých nevznikalo mnoho a které postupně s privatizací zanikly.  Tahle byla postavena ve třicátých letech minulého století z iniciativy sochaře Louise-Aimého Lejeunea architekty Adolphem Thiersem a Henrym Trésalem, do dnešní doby zůstává…