Jak se bydlí v Českých Budějovicích

Onehdá jsem seděl v populární pivnici Masné krámy s překladatelem Tomášem Dimterem. Popíjeli jsme znamenitou budvarskou dvanáctku a Tomáš povídá: „Připadám si jako o prázdninách. Žádné nervy, žádný stres. Bydlet v Budějovicích musí být pohoda.“ Tenkrát jsem úvahu moc nekomentoval. Ale s podobným názorem jsem se setkal už vícekrát. Na přespolní tak nejspíš jihočeská metropole opravdu působí. Prázdninově, uvolněně. Jenže jako v každém správném příběhu není nic jednoznačné. Pokud máte touhu budějovický sladký život poznat, nebo dokonce přemýšlíte o přesídlení na jih Čech, nabízím krátkého průvodce. Aneb: co čekat od života v Budějovicích a jak zapustit kořeny?

Zaprvé: vše začíná u mluvy. Pokud se do města přistěhujete, měli byste ho přijmout za své. V případě Budějovic splynete s davem rychle. Stačí jen důsledně používat lokální formulku – jsem z Budějc. Kdo takto mluví, je Budějčák. Ale pozor! Častou chybou náplav je vložené měkké „i“ do slovního základu. Budějčáci mají v uších radary a Budě-ji-ce opravdu nejsou Budějce! Největším faux pas je však familiární výraz Budějky. Toto slovo vůbec nevyslovujte, pokud nechcete sami sebe deklasovat na úroveň neandertálce! Tolik jazykovědná průprava. Když tyto drobnosti zvládnete, učinili jste první krůček na cestě stát se místními.

Ale zatímco slovní vychytávky se učí rychle, pro sounáležitost s městem je nutné najít hlubší mentální souznění. A to bývá kamenem úrazu. Ač jsou Budějce pohodové, nesednou každému. Nejlépe se zde daří…