Na farmu se snáší horká deka noci. Můry páchají harakiri o světla lamp, prales za okny řve, ševelí, vrže a podezřele cvrliká. Netopýři se usazují dobytku za krkem, sají mu krev a pak pronikavě piští v neslyšitelných tóninách. Komáří samičky si brousí sosáky o drátěné sítě v oknech, červená zem pastvin vlhce voní. Kus krávy nakrájený na plátky před dřevěným domkem s doškovou střechou natřeným nažluto čeká, až se na churrasqueiře dostatečně rozpálí uhlíky. Pak začne brazilský národní obřad zvaný churrasco aneb rožnění hovězího na dřevěném uhlí. Na místě, které nesmí v žádné brazilské stavbě chybět. Může to být tahle odlehlá farma, kde nefunguje telefon ani internet a krávu jménem Vanilda zabili a stáhli vlastníma rukama místní kovbojové, nebo nejluxusnější apartmán o dvou patrech v předraženém, dvacetipatrovém mrakodrapu v nóbl čtvrti či neomítnutý domek ve favele, který spláchnou z kopce první přívalové deště, nebo středostavovský, jednopatrový sobrado s malým dvorkem a plochou střechou. I na té vždycky a za všech okolností všemu vévodí churrasqueira. Je to nezbytné, pokud chcete zachovat rodinnou pospolitost, udržovat přátelské vztahy, oslavit početí potomka nebo se dohodnout na důležité zakázce. Nad škvířícím se hovězím lze vše.
Churrasqueira bývá i uvnitř bytů, třeba hnedle vedle baru nebo přímo v kuchyni. Musí se proto zbudovat speciální komín, a spousta brazilských domů, činžáků a mrakodrapů tak připomíná zaoceánské parníky s černými baňatými rourami na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu