Perla jménem Bhútán

Bylo nás dvanáct. Energická historička umění z Londýna Tanya, jejíž pas je plný exotických razítek a víz, naposledy z Tibetu, kterým kočovala loni. Architekt a manažerka ženevské firmy na počítačové hry Wayne a Melanie, kteří procestovali Japonsko, Indii i Rusko a přežili nouzové přistání v Andách, když jejich letadlu upadl jeden z motorů. Andrew – jihoafrický bankéř a majitel farmy v Zimbabwe, toho času bytem v Londýně – byl snad úplně všude, naposledy ve Vietnamu. Velšští učitelé na penzi Norah a Ian si zase na cestách užívají našetřené peníze, naposledy byli v indickém horském státě Sikkim. Tuhle skupinku zkušených cestovatelů doplňujeme my dva – česká novinářka a Anthony, anglický počítačový programátor. A doplňujeme ji důstojně: spolu jsme už navštívili Keňu, Kostariku nebo Kambodžu, Anthony vedle toho procestoval i Mexiko či Srí Lanku.

Potkali jsme se jednoho slunečného listopadového rána ve frontě na pasovou kontrolu na jediném letišti nepřístupného himálajského království. Na cestě sem z nepálské metropole Káthmándú jsme obletěli Mount Everest a další osmitisícovky a po divokých výkrutech mezi horami přistáli v údolí Paro, které leží ještě o kilometr výš než nejvyšší česká hora Sněžka.

Naše dvanáctka cestovatelů toho nemá moc společného, jen touhu vidět Bhútán, perlu schovanou v nejvyšších horách světa. „Už dlouho se sem chystám, hodně mě zajímá buddhismus,“ vysvětluje tmavovláska Tanya. A Wayne ji rozhodně doplňuje: „Bhútán byl jednička na našem seznamu míst,…