Nové slabší pohlaví

Uvědomil si, že čeští muži o sobě takhle nemluví. Otázek je přitom víc než dost.Na nejzápadnějším okraji Prahy, v Řeporyjích, až za tabulemi označujícími hranici metropole, je štěrkový plac o rozloze tří fotbalových hřišť. Štěrk je rozježděný stopami širokých pneumatik. Ve vyrovnaných řadách tu parkuje stovka vyleštěných trucků, velkých tiráků s „kuří nožkou“ ve chromovaném znaku. Bílé a oranžové kapoty se lesknou na slunci, o kus dál hází blesky vyleštěná cisterna, sytě modré plachty návěsů se třepotají ve větru.

V přízemní šedivé kancelářské budově krášlí kuchyňku kalendář s decentními černobílými akty, zdi kanceláří zdobí zarámované fotky kamionů, na pultíku recepce modely nákladních aut. A když máte pocit, že víc náklaďáků už tu být nemůže, zakopnete u dveří o žlutou plastovou hračku – jak jinak než nákladní vozítko. „To tu máme pro dětské zákazníky,“ směje se Petr Koutský (46). Je deset hodin dopoledne a pan Koutský je v dobré náladě – už se mu dnes podařilo prodat pětatřicet kamionů. Při obvyklém průměru tři vozy na den to znamená, že tahle říjnová středa začala dobře.

Pražská pobočka automobilky Mercedes-Benz specializovaná na použitá nákladní auta (slovo bazar tu nemají rádi) není právě místo, kde by člověk čekal rozhovor o hledání nové mužské identity nebo proměnách role muže. Přesto jsme tu na správné adrese. Vládce zdejšího vozového parku, podsaditý absolvent automobilové průmyslovky,…