Krásná budoucnost bez lidí

Frank Swain dokáže slyšet signál wi-fi. Vzdálený slabý zdroj mu v uších zní jako pomalé cvakání. Jak se přibližuje k routeru a signál zesiluje, klapání se mění v zacyklenou melodii. Různé zdroje vydávají rozdílné tóny a jak pan Swain prochází Londýnem, může se podle „zpěvu“ wi-fin v ulicích i orientovat. „Slyším zpívat ptáky, děti, jak si hrají na dvorcích, auta v ulicích. A do toho slyším, jak z domů prosakuje wi-fi signál,“ vyprávěl nedávno novinářům z časopisu New Scientist. „Vedle obvyklých zvuků je to trochu nepatřičné a zároveň to do obrazu dnešního světa dobře zapadá. Člověk si velmi rychle zvykne.“

Ne snad, že by Frank Swain po nové zkušenosti nějak zvlášť toužil. Po dvacátém roce života mu začal slábnout sluch a lékaři konstatovali, že proces je nevratný. Časem dostal do uší digitální naslouchadla, jež se ze zbytků sluchu snaží vytěžit co nejvíce. Od dřívějších neohrabaných pomůcek se ovšem jejich digitální následovníci dost liší. Díky výkonným procesorům se dokážou samy přizpůsobit hlasitosti okolí, mají zabudované ekvalizéry, čistí zvuk od ruchů a přizpůsobují se prostředí, v nichž se jejich majitel nachází. Propojeny s iPhonem, který slouží jako jejich mikrofon, mohou přes Bluetooth přenášet zvuk do uší třeba i zdálky z druhé strany místnosti nebo svému majiteli pouštět hudbu. Zážitek vylepšeného zvuku je podle svědků tak skvělý, že naslouchátka po první zkušenosti často chtějí nosit i úplně zdraví lidé.

Novinář Frank Swain kvůli svému onemocnění digitální…