Máma českých desperátů

Pan Julius Csányi (51) si právě požádal o vymazání záznamu z trestního rejstříku. Pět let po odsezení posledního trestu, který dostal za to, že sjetý kokainem ujížděl na motorce noční Prahou policejní hlídce tak dlouho, až se vyboural, má konečně právo stát se úředně bezúhonným občanem. Pro Csányie, kterému v pražské galerce nikdo neřekne jinak než Zoli, je to důležitá chvíle. Letos v létě dokonce držel pár dní hladovku před ministerstvem spravedlnosti, aby protestoval proti praxi, v níž je pro propuštěné vězně prakticky nemožné sehnat jakoukoli práci. Se systémem sice Zoli nepohnul, ale sám se dočkal. Poprvé po celkem třiceti letech bude mít čistý rejstřík.

Když naposledy vyšel z vězení, velké šance na polepšení mu nikdo nedával. Vypadá jako učebnicový exemplář nenapravitelného kriminálníka. Tetovaný od hlavy až k patě, ostře řezané rysy, tvrdý pohled chlapa, který se ničeho nebojí. Celkem devatenáct let prožil za mřížemi, podstatnou část v nejtěžších žalářích. Trestán byl asi desetkrát, neví už přesně. „Byl jsem grázl, nepopírám,“ potáhne pan Julius z cigarety, „poprvé jsem ale šel sedět za rvačku, to se může stát každýmu. Jenže v base z vás udělaj zvíře, začnete nenávidět celej svět a už se vezete.“

Jeho příběh je pro české vězeňství příznačný. Slovenský Maďar („horká hlava“, jak říká) se dostal do basy počátkem osmdesátých let za ublížení na zdraví v hospodské bitce a nenechal si líbit tehdy běžnou šikanu.…