Svobodu bradavkám?

Na konci května prolétla zahraničním i českým bulvárem zpráva o dceři herce Bruce Willise Scout, která se po ulicích New Yorku procházela polonahá. Šlo o víc než jen o pokus dostat se na titulní stránky. Svoje fotky Scout Willisová vyvěsila na Twitteru s hashtagem #FreeTheNipple, tedy svobodu bradavkám - a protestovala tak proti cenzuře ženských prsou na Instagramu.

Willisová není zdaleka první, která na dvojí metr ve vnímání mužských a ženských bradavek upozorňuje. Režisérka Lina Esco loni natočila film Free the Nipple, který se zabývá svobodou žen chodit „nahoře bez“ ve Spojených státech.

V blogu na webu Huffington Post popisuje důvody, proč se za svobodu bradavek rozhodla bojovat - zatímco v New Yorku je chodit bez svrchního oblečení legální pro muže i ženy, v 37 státech USA za to hrozí ženám zatčení (a v pěti z nich i za kojení na veřejnosti). Kritizuje rovněž propastný rozdíl v hodnocení přípustnosti nahoty a násilí v amerických televizích a filmech.

Na sociálních sítích se následně rozběhla kampaň požadující nápravu této nerovnosti v amerických ulicích i na Instagramu a Facebooku; Scout Willisová se stala jen její pozdější, byť výraznou součástí. V přestřelkách diskutujících padlo mnoho podnětných připomínek - například že spojení „ukázala prsa“, které mimochodem používá i odkazovaný článek na iDnes.cz, navozuje poněkud sexistický dojem, že žena chce něco „ukazovat“. Snaha internetových aktivistů a aktivistek je nicméně v určitých ohledech problematická.

Jedním z hlavních argumentů pro svobodu bradavek je, že prsa jsou v zásadě neutrální, nesexuální orgán, a že tedy není důvod je zakrývat kvůli ochraně morálky; jde prý jen o společenský konzervatismus a předsudky. Když se však podíváme na obrázky, které se pod hashtagem #FreeTheNipple zobrazují na Twitteru (pozor: Twitter necenzuruje), uvidíme z drtivé většiny prsa mladých atraktivních žen, případně rovnou celebrit jako Rihanna nebo Halle Berry. Když přitom na paradox, že se za desexualizaci bradavek bojuje značně sexuálními fotkami, kdosi v jedné debatě upozornil, bylo mu vyčteno, že on je přesně tím problémem.

Proti hlavnímu cíli #FreeTheNipple, tedy stejnému právnímu přístupu k mužské a ženské horní polovině těla, není z hlediska rovnosti asi možné nic namítat. Vedlejšího záměru, tedy desexualizace ženských prsou, je však už z principu nemožné dosáhnout. Prsa totiž nejsou sexuálně atraktivní jen z důvodů kulturních a sociálních, ale především biologických.

Přesné důvody nejsou dosud známé, ale podle amerického profesora Larryho Younga jde o oxytocin. Tento „hormon lásky“ se ženám uvolňuje při kojení a s dítětem vytváří chemické pouto - a podle Younga se děje totéž i při stimulaci prsou mužem. Zjednodušeně řečeno se tedy muži chtějí dotýkat prsou, protože se pak stávají více žádoucími. S tím ani twitterový hashtag patrně nic nenadělá.