Otázky pro Romana Vida

Roman Vido

:31KrtecekDobry den, co si myslite o sve roli prvniho milovnika ve svete Rity Holoubkove? Vzrusuje Vas to?14:11Roman VidoDobrý den. Ale to přece nejsem já. Jen postava, která nese shodou okolností mé jméno. :-) No upřímně řečeno, pro mé stydlivé já to byl zpočátku velký šok. Ale časem jsem si zvykl. A teď jsem dokonce hrdý na to, že jsem se dostal na stránky tak hodnotné a skvělé literatury. Navíc po boku někoho tak charismatického jako je praporčík Ivan Derer. I když u kapitoly „Něžné dotyky“ se mi docela červenaly uši…:11Rita HoloubkováDrahoušku Romane,
Vaše fotografie, s kuchyňským náčiním v pozadí, mě inspirovala k prvnímu dotazu:
Je pro Vás rubrika Vaříme s Ritou, v mém světě naděje a pohlazení ,inspirací k nedělnímu obědu?
Druhý dotaz bude odborný:
Jaké jsou základní otázky sociologie, které dnes tento obor řeší a na čem Vy osobně odborně pracujete, popř. co si mohu již od Vás,nadějného sociologa, přečist?Rita, ta co ráda do Vás virtuálně klovne.14:12Roman VidoMilá Rito. Zatím mě nic takového nenapadlo. Ale Váš dotaz je mi inspirací. V nejbližší době proto hodlám uspořádat výběrové řízení na kuchtičku, která by mi byla ochotna oběd dle Vašich receptů někdy v neděli doma uvařit. (P. S. Zájemkyně nechť se hlásí na můj mail.)Těch základních otázek je vícero. A já si dovolím zmínit ty, kterým se věnuje naše pracoviště na Fakultě sociálních studií v Brně. Jsou to zejména: migrace a transnacionalismus, sociální exkluze, problematika etnických menšin, demografické procesy (zejména stárnutí populace), urbanizace a proměny městského prostoru, občanská společnost nebo problémy sociálního státu. Myslím, že všechna tato témata patří v současné sociologii mezi přední – přinejmenším v evropském kontextu. Ale možná úplně nejvíce se sociologie zabývá svou vlastní krizí a otázkami, k čemu vlastně je a může být. (Ale tím trpí permanentně od dob svého zrodu.)Ode mě si toho prozatím příliš přečíst nemůžete (až na pár menších textů). Monografii jsem zatím nevydal. Prozatím leželo mé těžiště převážně v pedagogické práci, ale to by se – doufám – mělo již v nejbližší budoucnosti změnit. Rád bych se více zapojil do výzkumné a s tím spojené publikační práce. Mým hlavním polem zájmu je sociologie náboženství. Blízká je mi pak teoretická sociologie a otázky metodologie sociálněvědného zkoumání.:03petr IIMilý profesore, mám nečekanou otázku: „Jak si myslíte, že bude vypadat česká/ evropská/světová společnost za 100 let?“ Samozřejmě s pohledu sociologa.14:13Roman VidoMilý Petře, touto otázkou jste mě docela zaskočil. Nebudu se tvářit přemoudřele, a proto vám sdělím, že bude-li za sto let ještě nějaká lidská společnost na Zemi existovat, bude nejspíše úplně jiná, než ta, kterou bych Vám zde nyní popsal.:57Angela RognerDobrý den, Romane. Mám dvě otázky (zatím).
1. Souhlasíte s evropskou integrací?
2. Mezi Vašími články se mi nejvíc líbily „Společnost zážitku“ a „Obnažené duše“. V diskuzích Vás vnímám spíš jako konzenzuální osobnost. Jste taky dobrovolný asketa?14:13Roman VidoDobrý den, Angelo. Pokud jde o Vaši první otázku, tak přesně takového dotazu jsem se bál. Už jen proto, že když jsem si u maturity ze ZSV vytáhl otázku „evropská integrace“, byl jsem strašně zklamaný. Tohle mě totiž vůbec nebavilo. Ale k odpovědi. Jistě uznáte, že otázka je velmi obecná a že evropská integrace má řadu rovin a dimenzí. Proto zde ani nemůže existovat jednoduchá odpověď. Je to jako se školným. Otázka nestojí jen ano/ne, ale i pokud ano, tak jak. Osobně se nepokládám za odpůrce evropské integrace a chápu, že na ekonomické, případně politické rovině může mít (a má) tento proces řadu pozitiv. Vezmeme-li ovšem v úvahu rovinu kulturní integrace a snahy o nějaké „řízené“ vytváření jednotné evropské identity či kultury, tak zde bych již byl výrazně skeptičtější a současně rezervovanější.A k mé osobě – konsenzuální osobnost jsem i nejsem. Pokládám se za vcelku soutěživý typ a střety a spory mám rád. Ale jen v určitých kontextech. Tam si pak zvláště s oblibou užívám role ďáblova advokáta. Jinak ale ano, v běžné rovině jsem myslím konsenzuální typ a snažím se být spíše mostem či prostředníkem než iniciátorem konfliktů a rozepří. (Což se mi ovšem ne vždycky daří.) Dobrovolný asketa jsem spíše v nadsázce. Žádný můj cílený životní program – vedený nějakou ideologií či filozofií – to není. Ale když budu reflektovat své počínání, docházím k tomu, že hédonistickým typem (jako protikladem askety) rozhodně ve většině oblastí nejsem. A jelikož tak činím dobrovolně, svým způsobem „dobrovolným asketou“ jsem. I když třeba na sladkém docela „ujíždím“.:47Zuzana ZmeškalováDobrý den, chci se zeptat také na několik otázek.
1. Jaká je Vaše definice sociologie?
2. Co Vás baví nejvíc:
 -být sociolog-vyučující
 -být sociolog-badatel
 -být sociolog a herec jen tak?14:14Roman VidoDobrý den. Já si sociologii definuji především jako určitou specifickou perspektivu. A v tomto jsem inspirován Peterem L. Bergerem, kterého sama znáte. Podstatou této perspektivy je snaha nahlížet na jevy sociálního světa v širších vzájemných souvislostech a odkrývat realitu, která se všednímu oku skrývá. To činí sociologii zajímavou, ba dokonce vzrušující. Své role pak příliš neodděluji. Baví mě pohled se na svět sociologickýma očima jako takový. A těší mě, když Vámi předložené role mohu spojovat či kombinovat. A dodávám – ta pedagogická mě baví hodně. Zvláště když cítím, že nese své – byť třeba zatím skromné – plody.:35martin fafejtaDobrý den, zajímalo by mne, co říkali Vaši rodiče, když se dozvěděli, že chcete být sociologem.14:15Roman VidoJelikož už byli delší dobu smířeni s tím, že jsem studoval filozofii se sociologií, byli možná rádi, že jsem si nakonec zvolil druhou jmenovanou. Přece jen má praktičtější „image“. I když ani tak se mi svého času otci, vyučenému zámečníkovi, příliš nepodařilo vysvětlit, „o čem to vlastně je“. Lepší to bylo s babičkou, které jsem dokázal rozmluvit představu, že vystudováním religionistiky (kterou jsem si na rok zkusil jako třetí obor) se ze mě stane farář. Měl jsem myslím dosti liberální výchovu, takže když jsem se po maturitě hlásil na vysokou školu, necítil jsem z domů žádné tlaky. I když - kdybych měl před jménem titul MUDr., asi by doma byli pyšnější.:50martin fafejtaDobrý den, dovolil bych si ještě dvě navzájem související otázky. Jaké jsou podle Vás největší sociologické objevy? Čím podle Vás obohatila sociologie svět našeho každodenního bytí?14:16Roman VidoPane kolego, to je velmi zajímavá otázka. Samozřejmě, že „objev“ v sociologii je trochu něčím jiným, než jsou objevy v přírodních vědách. Často jde spíše o znovuobjevení a systematickou artikulaci něčeho, co již bylo dříve známo. Osobně pokládám za nejzásadnější dvě koncepce a dva teoretické počiny. Těmi - spolu úzce souvisejícími - koncepcemi (shodou okolností spjatými s R. K. Mertonem) jsou koncepce nezamýšlených důsledků jednání a koncepce manifestních a latentních funkcí. Obě jsou myslím klíčové právě pro rovinu Vámi zmiňovaného každodenního bytí. Protože nám (zjednodušeně) říkají: za prvé - naše jednání může mít důsledky, které nám vůbec nepřišly na mysl (případně – řada jevů může existovat, aniž by někdo jejich existenci plánoval či zamýšlel); za druhé – společenské jevy mohou plnit i jiné funkce než ty, které jsou veřejně deklarované, viditelné a oficiální. Sociologie nás tak učí uvědomovat si komplexitu a ambivalentnost života ve společnosti a umožňuje nahlížet pod pokličku „oficiálních verzí světa“. Oněmi teoretickými počiny pak mám na mysli Bergerovu a Luckmannovu teorii sociální konstrukce reality a Foucaultovy analýzy vztahu mezi věděním a mocí.:51ŠárkaMyslíte, že rómskou otázku (vysoká kriminalita, nízká životní úroveň) by bylo možné vyřešit zvýšením religiozity Rómů? Myslíte, že ono zvýšení religiozity je možné a že by jej mohl cíleně podněcovat a podporovat stát?14:16Roman VidoVáš dotaz je poněkud nezvyklý, ale pokusím se na něj odpovědět. Nemyslím si, že by něco takového bylo možné, ani že by to bylo žádoucí a úspěšné. Jednak si to nedovedu představit v praxi. Sotva by vláda do svého programového prohlášení vepisovala větu o tom, že se zavazuje, že každý rok zvýší religiozitu v rómské komunitě o řekněme 15% a za tímto účelem ze státního rozpočtu vyčlenila finance na misijní působení představitelů státem registrovaných církví. Navíc je problematickým předpoklad, že vyšší religiozita povede ke zlepšení situace Rómů. Ale abych to zcela neshodil ze stolu. Dokážu si představit, že různé církve a organizace s nimi spojené by svou činností (např. sociální práce, vzdělávání, organizování volnočasových aktivit apod.) v terénu mezi romskou komunitou mohly přispívat ke zlepšování situace v ní. Vím, že takové aktivity už existují. A osobně právě v tomto (nejen mezi Rómy) vidím velký potenciál církví pro budoucnost v době, kdy se jejich role a pozice ve společnosti významně proměňuje (ve srovnání s minulostí) a otevírá se jim velký prostor a pole působnosti v rámci toho, čemu obvykle říkáme „občanská společnost“. Do jaké míry by tuto jejich činnost měl podporovat stát, je otázka do diskuse.:00EsterMily pane Vido.Uprimne by me zajimalo, co si o sobe myslite. Take bych rada vedela, koho obdivujete a za co. (Muze jich byt i vic, at je obrazek komplexni. Ale staci strucne. Tolik drza poznamka k zadane - rozuměj žádané - strukture odpovedi.)A naposledy uplne nejdulezitejsi dotaz: S kym byste radeji povecerel? S Klausem nebo s tim druhym panem? A co byste si objednal k jidlu? (Tady je struktura volnejsi. Muzete i obedvat jestli chcete). Dekuji VamEster14:17Roman VidoMilá slečno Ester.Myslím si toho o sobě spoustu, takže váhám, co pro Vás vybrat. Nevím, jestli Vás to uspokojí, ale jedna z věcí, která mě napadá, je ta, že přes vědomí všech svých nedostatků mohu říct, že si v současné době přijdu spokojený sám se sebou. Hlavně když to srovnám s minulostí. No snad neusnu na vavřínech. A radši to zaklepu na dřevo.Velice obdivuji jednoho nejmenovaného člena své nejbližší rodiny. Za to, jak přes všechny těžkosti a nepřízně osudu dokázal všechno bravurně zvládnout a zůstat takovým, jakým je. A tím přinést hodně pozitivního do životů nás, kdo jsme se pohybovali a pohybujeme v jeho blízkosti. Další dvě osoby, které mě momentálně napadají, rovněž nebudu přímo jmenovat, protože nevím, jestli by byly rády. Takže jen uvedu, že jedna z nich je majitelkou zbožné kočky a druhá se ráda schovává pod slupkou pomeranče. Pro obě mám velký kus obdivu. Od toho se odvíjí i má obecnější odpověď na Vaši otázku. Obdivuji všechny lidi, kterým osud nepřeje a oni přesto nejenže bojují, ale dokáží to dělat s úsměvem na tváři a ještě dávat kus ze sebe druhým. Vím, že to může znít trochu pateticky, ale to je mi celkem fuk. Je to prostě to, co si myslím a co cítím. Při kontaktu s takovými lidmi si pak člověk často uvědomí, že se má v podstatě velmi dobře a spokojeně a nemá tudíž „právo“ na nějaké velké stesky a sebelítost.Přestože bych na postu prezidenta raději viděl Jana Švejnara, na oběd bych spíše zašel s Václavem Klausem. Přece jen by to asi mělo lepší zvuk, až bych se tím pak chlubil. Zatím jsem mohl jen vykládat, že jsem jel v šalině s Milanem Uhdem, seděl ve stejné kavárně jako Pavel Rychetský a čekal ve stejné nádražní hale jako Otakar Motejl. Oběd bych nechal na panu profesorovi a doufal, že vybere patřičně pravicové menu. Osobně bych to viděl na konzervativní anglický roast beef s americkými „neocon“ bramborami a zeleninovou oblohou z neekologické farmy. A k tomu všemu vídeňská káva – café von Hayek.:23Jiří NěmčíkDobrý den
zdravím kolegu blogera a rád bych se ho zeptal, jaká je jeho nejoblíbenější kniha a film. Případně jestli zná film Fight Club a knihu Mistr a Markétka? A co na to všechno říká? Děkuji za odpověď14:19Roman VidoZdravím hluboce lidského kolegu bloggera. Těch oblíbených knih je samozřejmě více. Z časů základní školy to asi bude Tajuplný ostrov od Julese Verna, z let středoškolských Není římského lidu od Jarmily Loukotkové a z éry vysokoškolských studií Hellerovo Něco se stalo a Kunderův Žert. Z filmů si nejlépe vzpomínám na ty z „poslední doby“: Kruh 1 (ze sekce Komerce), Daldryho Hodiny (ze sekce Komerční art) a Saurův Sedmý den (ze sekce Art). Na Fight Club jsem se před nějakým časem začal pozdě večer v televizi dívat, ale po asi půlhodině jsem usnul. Mistr a Markétka pak patří mezi knihy, které jsem nedočetl. Měl jsem za sebou asi dvě třetiny četby a bylo to velmi poutavé. Pak ovšem přišla pauza a ta trvá dodnes. Už tři roky. (Ovšem takový Bílý tesák je na tom ještě hůře. U něho je to tak něco okolo 16–17 let.):54Martina BřeňováDobrý den, Romane, mám na Vás 3 otázky.
1/ Co je podle Vás charakteristickým znakem mužství v současné době a v naší kultuře? Jaká je pozitivní hodnota, co dělá z chlapa - chlapa.
2/ Je tzv. brněnský komplex postavený na opodstatněných základech nebo je to jen výmysl několika elitářských zakomplexovaných Pražáků?
3/ Kdybyste se měl charakterizovat jednou dramatickou postavou, která by to byla? (Chtěla jsem se původně zeptat na vysněnou divadelní roli, ale to mi přišlo s ohledem na Vás příliš banální).
Díky.14:20Roman VidoDobrý den, Martino.Na první otázku Vám odpovím asi tak, že charakteristickým znakem mužství tady a teď je jeho nejisté postavení, ne-li přímo krize. Ostatně v Respektu se o tom nedávno psalo. To samozřejmě neznamená, že to tak všichni či většina mužů musí vnímat. Když si pak sám sobě coby muži položím otázku, co „dělá z chlapa chlapa“, bude znít má odpověď následovně: schopnost činit uvážená rozhodnutí a stát si za nimi (a nést za ně zodpovědnost).Přestože žiju v Brně už docela dlouho, pořád mám pocit, že znám spíše Ostraváky než Brňáky. Nevím, jestli jde přímo o komplex, ale určitá averze tu bezpochyby panuje. I když jako sociolog musím hned dodat, že není „sociálně rovnoměrně distribuována“. Určitě tu budou hrát roli faktory generační, vzdělanostní a sociálně statusové. Ale myslím si, že s postupnou výměnou generací a rostoucí sociální mobilitou budou tyto „komplexy“ slábnout. Jen tak mimochodem – určitě nejde jen o brněnskou či českou specialitu. Podobné jevy se vyskytují i v jiných zemích, kde „periferie“ nebo „ti druzí v řadě“ nevraží na „centrum“. Netřeba chodit daleko – z vyprávění vím, že na Slovensku má „Blava“ v lecčems podobnou roli jako u nás Praha.Klidně jste mohla položit tu „banální“ otázku. Víte, já mám jednu takovou vlastnost. Působím na dost lidí jako důležitější, vážnější a hlubokomyslnější, než ve skutečnosti jsem. (Smůla je, že někteří si myslí, že si toho nejsem vědom nebo že si takový obraz pěstuju cíleně.) Takže pokud jde o Vaši otázku, doznávám, že jsem vcelku kulturní barbar se žalostným přehledem o divadle, divadelních hrách a divadelních postavách. Odpovím Vám proto trochu jinak. Jistě znáte Kunderovy Směšné lásky. Mým malým snem je nějakým volnějším způsobem převést do divadelní podoby jeho povídku Falešný autostop a v té si pak zahrát onu mužskou postavu. Hodně se mi líbí hlavní motiv té povídky a psychologie hlavní dvojice. Kunderovsky je zde uchopeno něco, co je tak „lidské, příliš lidské“. Obecněji by mě lákala role kněze, který má pochyby, či schizofrenika. (Popřípadě schizofrenního kněze.):02Angela RognerRomane, všimla jsem si, že píšete osobněji než na začátku. Jak si vybíráte témata na blog? Jak dlouho píšete článek? Ovlivňuje blogování Váš život? Jakou roli hraje diskuze? Psal byste jinak, kdyby nebyla možnost diskuze?14:21Roman VidoTo je smršť otázek, Angelo. Vezmu to popořádku. Všimla jste si správně. Témata si vybírám různě. Někdy je to živelné a píšu z náhlého popudu. Jindy si to téma nosím v hlavě delší dobu a čekám na vhodný okamžik, který může být ovšem definován různě. Přijde dobrý podnět, dostanu chuť něco napsat, nebo mám pocit, že už to „uzrálo“. Článek většinou nepíšu dlouho. Píšu na jeden zátah. Délka psaní samozřejmě záleží na délce a povaze článku. Takže od půlhodiny po tři hodiny. Dejme tomu. Blogování určitě můj život ovlivňuje. A to hlavně tím, že ovlivňuje mě samotného. Mé pocity, mé vnímání světa okolo. Nutí k přemýšlení a k sebereflexi. Navíc ne všech rovin působení jsem si asi plně vědom. Diskuse hrají velkou roli. A zejména ony mají velký podíl na tom, že se povaha mého psaní proměňuje. Neměl jsem na začátku nějakou jasnou představu o svém blogu, nechal jsem to otevřené. Spíše jsem se potřeboval vypsat. Diskuse mi nastavují jakési zrcadlo a dávají mantinely. Musím připustit, že díky nim už často rozvažuji, zda toto téma ano či ne, zdali tento styl ano či ne a podobně. Obecenstvo si mě – nebudu to popírat – tak trochu vychovává. Ne že bych snad na něm byl závislý v tom smyslu, že se mu chci vlísávat v přízeň. Tady budu stále trvat na tom, že se podbízet nechci. Ale určitý závazek cítím, to nebudu lhát. Mám v hlavě takovou kontrolku, která mi sem tam řekne: „ale tohle od tebe neočekávají“. Sociologicky řečeno – sociální kontrola byla internalizována. Někdo by mohl říct, že to blogování moc „žeru“. Možná ano. Nechci předstírat, že si to píšu jen pro sebe. Ne, většinou se snažím něco sdělit. Na druhou stranu – alfou a omegou mého života není.:20Zdeněk FekarDobrý den, pane Vido, zajímalo by mne, jaký názor máte na reklamu a marketingovou branži vůbec, a to jednak jako sociolog a jednak jako člověk?14:23Roman VidoDobrý den, pane Fekare. Jako sociolog si pochopitelně oblasti reklamy a marketingu všímám v širších souvislostech a víceméně v nehodnotícím smyslu. Proto mě bude zajímat, jakým způsobem ovlivňují jiné složky společnosti, jaký mohou mít dopad na jedince, jak se v průběhu času proměňují, jak samy odrážejí proměnu jedinců v podmínkách moderní společnosti, jaká je jejich pozice a vliv ve společnosti a podobně apod. Osobně jsou mi ovšem reklama a některé marketingové praktiky občas dost protivné. To říkám otevřeně, aniž bych na tyhle věci lacině nadával, protože chápu jejich funkci i pozitivní stránky, z nichž čerpám i já. Myslím si, že kdo chce, může těmto fenoménům vcelku dobře odolávat a držet si od nich odstup. Nikdo nemusí být jejich „obětí“. Ovšem zase je pravdou, že někdy se vám některé produkty doslova vlamují do bytu a to je pak nepříjemné. Ale je tu ještě jeden moment týkající se marketingu. Pokud se oprostíme od negativních konotací a budeme ho vnímat obecněji jako snahu dát o něčem vědět a nabídnout to široké veřejnosti, pak musím říct, že v leckterých oblastech by byl kvalitní a kultivovaný marketing potřebný jako sůl. Například české vědecké a vzdělávací instituce by měly být schopny se lépe „prodávat“.:32Zdeněk FekarA ještě: Když jste se dozvěděl, že s Vámi bude on-line rozhovor, jaký jste z toho měl pocit? Byla to radost? Strach? Nezájem? Nebo snad jste se necítil nijak?14:24Roman VidoKdyž mi pan Šimčík z Respektu zavolal, jestli bych chtěl vést tento on-line rozhovor, měl jsem smíšené pocity. Na jedné straně ty pozitivní – jistá prestižnost; možnost se „ukázat“; příležitost odpovědět případným zájemcům na to, co je zajímá; moment výzvy a nové zkušenosti. Na straně druhé – přílišné „vystavení se světu“; obava, budu-li mít co říct a budu-li jako osoba dostatečně zajímavý; riziko, že tomu budu podvědomě přikládat větší důležitost, než jakou to má. Prostě každá „self-promotion“ má svůj rub a líc. Ale převážilo to první, takže jsem teď tady. Jen jsem dlouho přemýšlel, zdali tu budu za sociologa, nebo za blogera. Protože od toho prvního se asi čekají hluboké a originální myšlenky, zatímco ten druhý může celkem nezávazně plkat. No nakonec je z toho takový nějaký mix.:07M.HajnýZdravím. Jaké je vaše nejoblíbenější místo v Brně a otázka „přízemní“ a praktická, jaká je vaše nejoblíbenější brněnská hospůdka?14:25Roman VidoDobrý den, Martine. Nebudu asi moc originální, ale čert to vem. Mým nejoblíbenějším místem v Brně je park na Špilberku. A hospůdka? No já jsem spíše typ kavárenského povaleče. Vezmu-li to statisticky, tak docela často chodím do Dolce Vita poblíž Petrova. A mám radost, když je volný gauč.:59FranzNejdřív jsem se chtěl zeptat, jestli nechcete s vaším divadelním spolkem nacvičit adaptaci slavného westernu Sedm statečných (protože už od pohledu by Vás role Calvery neměla minout). Ale protože doba je vážná, jsou tady serióznější otázky:
Ač jako blogger v sobě asi musíte mít tu správnou porci exhibicionismu a grafomanství, neděsí Vás někdy fakt, že cokoli, s čím se na blogu kdy svěříte, se neodvolatelně stává „veřejným majetkem“, uloženým v archivech pana Googla, snadno dohledatelným kýmkoli a kdykoli? A ještě jedna otázka z podobného ranku - co říkají Vaši nejbližší příbuzní, známí a přátelé na Vaše blogování?
Děkuji za odpovědi a přeju hezké odpoledne do sluncem zalitého Brna.14:25Roman VidoZdravím Vás, Franzi. Narážíte na tu fotku? No je trochu divná, ale když se na mě pan Šimčík obrátil se žádostí o fotku „na šířku“ v elektronickém formátu a potřeboval ji celkem rychle, našel jsem jen tuhle a pár podobných. Aspoň mám lidskou tvář.Ano, exhibicionismus a grafomanství v tom je. Viz můj úplně první zápisek v blogu. To, co zmiňujete, mě občas děsí, ale snaží se to zaplašit. Částečně spoléhám na to, že to nikdo moc dohledávat nebude, částečně na to, že nic zase tak „pikantního“ a zneužitelného, co bych neustál, nezveřejňuji, no a částečně jsem samozřejmě nezodpovědný trouba, který neumí domýšlet důsledky svých činů. Ale pan Javůrek psal před časem v Respektu o firmách, které zahlazuje stopy ve virtuálním světě, takže když tak vím, kam se obrátit.Mí známí a spol. neříkají nic špatného. Alespoň ne přede mnou. A já jen doufám, že ti, co mě čtou, taky pořádně karmují. ;-):52jiříPřeji hezké odpoledne a dostatek trpělivosti, invence, inspirace při odpovídání na diskusní otázky.
Dotaz, spojení s Vaší profesí: S jakými stereotypy (či předsudky), spojenými s prací sociologa, resp. se samotnou sociologií, se nejčastěji setkáváte? A jaký z těch stereotypů či předsudků byl třeba nejzábavnější?
A z trochu jiné strany (doufám, že tuto otázku nebudete vnímat jako vyjádření určitého předsudku svého druhu) - setkáváte se u sebe s nějakou profesní „deformací“? :)
A úplně odjinud- jaký máte vztah (a k jaké) hudbě; co pro Vás hudba znamená?
Děkuji za odpověď (odpovědi).14:26Roman VidoDobrý den, jiří. Těch stereotypizujících představ je celá řada. Ostatně mnozí si mohli udělat obrázek už jen podle některých diskusí zde v blozích. Vyjmenuji ty tradiční: sociolog je k ničemu; sociolog je sociální inženýr, který chce řídit společnost; sociolog je levičák; sociolog je nebezpečný relativista; sociolog jen prázdně tlachá; sociolog příliš zobecňuje a je moc abstraktní; sociolog je posedlý čísly; sociolog je ten, kdo chodí po ulici s dotazníky; sociolog je každý ňouma, který se za sociologa prohlásí. Možná by mě napadly ještě další. A nejzábavnější? Asi ten, že takový sociolog má určitě hodně peněz.Zdeformován profesně jsem. Nepokrytě to říkám a hlásím se k tomu. A ta deformace je hluboká. Nejvíce se to asi projevuje tím, že na spoustu věcí neumím odpovídat stručně a jednoduše a máloco umím „z fleku“ odsoudit, protože se to vždycky snažím vidět v souvislostech a z vícero úhlů.Hudba pro mě aktuálně znamená celkem málo. Bohužel. Velké bohužel. Přicházím s ní do kontaktu velmi omezeně a i tady jsem oním výše zmiňovaným kulturním barbarem. Ale pořád věřím, že se jednou potkáme, lépe se poznáme a padneme si do náručí. Jednak věc mě pak skoro drásá – že neumím hrát na piano. Ale hudební sluch mám myslím uspokojivý.:09Pavla KlímováPane Vido, jak se ze sociologického hlediska díváte na možnost, že by se prezidentkou USA stala žena?14:40Roman VidoUrčitě by to znamenalo další významný symbolický krok na cestě k tomu, čemu se říká „společnost rovných příležitostí“. Žena na takto významném postu, to je důležitý symbol a - jak říkají s oblibou naši politikové - „signál“. V konkrétní praktické rovině by to ovšem, dle mého názoru, nic převratného nepřineslo. Fakt, že politika je silně „maskulinním“ prostředím, by to asi příliš neovlivnilo.:31Tomáš HartlJak se stavíte k existenci neexistenci Rity Holoubkové? Jak to hodnotíte jako bloger - její vliv na blogosféru a jak to hodnotíte jako sociolog? Máte svůj typ, kdo se za touto identitou skrývá?14:45Roman VidoO její reálné existenci jsem hluboce přesvědčen. Její vliv na blogosféru RB je veliký a veskrze pozitivní. Sociologicky by to bylo na delší rozbor. Navíc nechci fušovat do řemesla kolegům, kteří se na virtuální svět sociologicky specializují. Svůj tip na to, kdo to je, nemám, ale idealisticky věřím, že mi jednou svou identitu odhalí.:40jiříDěkuji Vám za odpovědi; v souvislosti i na R-Blogu zmiňovanými tématy se chci zeptat, jak se stavíte k feminismu (přip. který směr je Vám bližší či blízký) a z konkrétních otázek např. ke kvótám pro ženy…14:52Roman VidoPrvní problém je, že neexistuje jeden feminismus, ale celá řada různých feminismů. Takže bych to musel brát postupně. Ale obecně asi mohu říct, že k tomuto „diskurzu“ mám dosti opatrný postoj. A nemohu se ubránit pocitům, že v některých případech se feminismus prezentuje značně ideologicky, k čemuž mám velmi kritický postoj. Ostatně jako ke každému ideologizování.Téma kvót pro ženy nemám promyšlené, takže si dovolím ponechat tuto otázku bez odpovědi. Ale cosi ve mně mi říká, že to je maximálně pouze částečné řešení problému, který to chce vyřešit - tj. zvýšení podílu žen v politice.:18C.D.Koho vy byste rád zpovídal při on-line rozhovoru - z BR? A proč?14:57Roman VidoNejspíše někoho, o kom se toho čtenář blogů z textů a diskusí zatím moc nedozvěděl. Napadá mě pan Michal Matoušek. I když vím, že by o to s nejvyšší pravděpodobností nestál. Ale ten člověk je prostě takový zvláštní patron. A jeho názory upoutávají.:48Gábina R.Koho je nejvíce v této zemi potřeba - sociologů, politologů, politiků a nebo snad psychologů?15:01Roman VidoKdybych se chtěl lacině zalíbit, napíšu: ani jedněch. Naše země potřebuje především normální lidi.Ale trochu to poupravím a napíšu, že je vcelku jedno, jestli to budou psychologové, sociologové nebo politologové. Pokud budou plnit své poslání dobře a poctivě. Vzdělaní lidé nejsou myslím nikdy na škodu. Jen bych ještě dodal, že by spíše „tato země“ potřebovala více lidí se sociologickým, politologickým či psychologickým vzděláním. Což není totéž. A začít by se mohlo například u novinářů a „pracovníků v médiích“.:44Honza PikálekBudou se podle Vás blogy nějak nově diferenciovat? Čeká nás teprve jejich boom, nebo jim hrozí pomalý zánik?15:05Roman VidoNa to odpovědět nedokážu. Ale když zapátrám v paměti a vytáhnu na světlo světa sociologické klasiky, docházím k závěru, že moderní společnost má tendenci se v čase více a více diferenciovat a specializovat. Tak jako každý systém v průběhu evoluce. Dá se tedy očekávat, že něco podobného postihne i blogy. A řekl bych, že už se to pomalu děje.Nevím, jestli čeká blogy zánik, ale pevně věřím, že hned tak nepotká blog můj. :-)NA ZÁVĚR:
Zdá se, že toto byla poslední otázka. Takže se loučím a děkuji všem za jejich dotazy. Zároveň děkuji i Michalu Šimčíkovi z Respektu za tuto příležitost a současně na dálku do Prahy zdravím svou milou sestru. :-)