O česko-německých vztazích s Antonem Ottem

Anton Otte

(*1939) se narodil ve Vidnavě (okr. Jeseník). Maturoval v roce 1957 v Jeseníku, ale nedostal doporučení k jakémukoli vysokoškolskému studiu. V letech 1958–60 pracoval jako dělník v textilní továrně Karnola v Krnově. V roce 1960 vycestoval do SRN. Následujících 7 let studoval teologii v Königsteinu/Taunusu, Vídni a Bamberku, kde byl v roce 1967 vysvěcen na kněze. V letech 1967–74 působil v duchovní správě v Ebermannstadtu a Heiligenstadtu, pak až do roku 1980 jako učitel náboženství na gymnáziu v Ebermannstadtu a v letech 1980–98 jako vězeňský duchovní v Bayreuthu a Norimberku.

Od roku 1985 je P. Otte duchovním rádcem organizace Sociální služby katolických žen v Norimberku a od roku 1989 místopředsedou Komise pro vyhnance při Německé biskupské konferenci. V letech 1991–96 a nyní opět od roku 1998 je vedoucím kanceláře Ackermann-Gemeinde v Praze. V roce 1996 byl vyznamenán Řádem TGM a v roce 1998 obdržel v Německu Velký spolkový kříž za zásluhy (Bundesverdienstkreuz). V roce 2001 byl jmenován čestným kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, v roce 2005 byl pak jmenován sídelním kanovníkem, téhož roku jej papež Jan Pavel II. jmenoval papežským kaplanem (zdroj:

slovologos.info

).

„V církvi bylo vždy česko-německé propojení těsnější než všude jinde. Vzdělání kněží a duchovních bylo na rozdíl od jiných oblastí pro Čechy a Němce vždy společné,“ říká člen představenstva Ackermann-Gemeinde páter Anton Otte. Sdružení vzniklo v Mnichově roce 1946 původně jako svépomocné společenství pod vedením duchovních a dnes patří k nejotevřenějším sudetoněmeckým organizacím. Ackermanni trvají na tom, že jejich kroky „nesmí ovlivnit touha po pomstě“, a vnímají souvislosti, což znamená, že vyhnání Němců vždy doplňují poukazem na bezprostředně předcházející hrůzy poslední války. Dlouhodobě spolupracují s českými neziskovými organizacemi a udržují úzké kontakty s některými politiky (například s 1. místopředsedou Senátu PČR Petrem Pithartem, bývalým šéfem diplomacie Schwarzenbergem, náměstkem ministra kultury Talířem nebo bývalým ministrem školství Liškou). „Nevoláme po vrácení majetku nebo omluvách. Chtěli jsme jen kontakt s Čechy. Teď náš přístup konečně nese ovoce,“ doplňuje Otte (z článku Báry Procházkové v Respektu 33/09).

(On-linerozhovorhodinový,je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na dotazované osobnosti. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách. Vámi vložené dotazy se zobrazí s malým časovým zpožděním.) 

:35J. ProuzaJsou setkání, která pořádáte určena halvně a především věřícím (křesťanům)?11:01Anton OtteJe pravda, že jsme křesťanský svaz. Bohoslužba a modlitba je samozřejmou součástí našich setkání. Účastníci se ale nekontrolují. Pro členství není podmínkou být pokřtěný. Máme setkání, která jsou zaměřená více na naše členy, jsou ale vždy otevřená. Jiné setkání, konference jsou od počátku organizované i s organizacemi, které se nehlásí ke křesťanství. Nabízíme naše postoje, názory a debaty k diskuzi všem lidem dobré vůle.:16Petr RohlenaNakolik vnímáte vy i vaše sdružení jako překážku v budování vzájemných vztahů daleko menší vztah Čechů k církvím a náboženství?11:02Anton OtteMám řadu českých přátel, kteří jsou angažováni v česko-německém dialogu a nehlásí se k žádné křesťanské církvi a umím si představit českého křesťana, který s našimi snahami není úplně srozuměn. Přitom si moc cením skutečnost, že právě církve se hodně zasloužili o uzdravení česko-německých vztahů.:06František VykrůtilČím si vysvětlujete mírný nezájem představitelů plzeňského kraje o vámi pořádaný kongres?11:02Anton OtteNeumím se k tomu vyjádřit. Pan primátor poslal našemu setkání vřelý pozdrav. V průběhu příprav nás město Plzeň výrazně podporovalo, takže předseda Adolf Ullmann prohlásil, že bez podpory města by naše setkání nebylo tak úspěšné. Nakonec se pan primátor omluvil, že se našeho setkání nemůže účastnit.:30R. HorňákPocházím z Plzně, ale o pořádanou akci jsem bohužel přišel. Co konkrétně bylo myšleno nabídkou spousty zážitků o nichž se zmiňuje (jen velmi letmo) autorka článku? Jednalo se spíš o představení německé kultury, nebo spíše sudetoněmecké, anebo to bylo připravováno s ohledem na vyváženost zastoupení obou kultur? Co chystáte na rok příští?
Děkuji za odpovědi. R. Horňák11:02Anton OtteChtěli jsme prezentovat Ackermann-Gemeinde a její práci a zároveň poznat lépe život české církve a společnosti.
Autorka článku má asi na mysli především program pondělní odpoledne, kde jsme se snažili seznámit s zařízeními jako domov pro matky s dětmi v tísni, domov sv. Františka pro bezdomovce, salesiánské centrum pro mládež, biskupské gymnázium, cizojazyčnou duchovní správu, projekt Jana v Domažlicích, práci německé menšiny, pravoslavnou farnost v Rokycanech, kde žije velký počet Romů a duchovními kořeny české církve. V neděli odpoledne jsme diskutovali v 8 fórech na tématech společného zájmu.
V příštím roce budeme určitě a s větším nasazením pokračovat v našich aktivitách ve prospěch česko-německého sousedství. Podrobnosti nabízíme na našich webových stránkách http://www.ackermann-gemeinde.de/ a naší sesterské organizace v Čechách http://www.sag-praha.com/.:14J. GavdunJaké je propojení organizace Junge Aktion a Ackermann-Gemeinde?11:03Anton OtteJunge Aktion je samostatným církevním mládežnickým svazem, který je úzce spojen s Ackermann-Gemeinde. Účast české mládeže na všech jejich aktivitách je samozřejmá. Mimo jiné i v předsednictvu. Více informací o Junge Aktion najdete na těchto webových stránkách http://www.junge-aktion.de/.:26Libor UherDisponuje vaše sdružení nějakým archivem či knihovnou, kde by se zájemce mohl dostat k materiálům z historie osídlení pohraničí?11:03Anton OtteMáme archiv v našem ústředí v Mnichově. Je zaměřen především na meziválečnou a poválečnou dobu. Očekávám, že pro Váš záměr bude v dohlednu sloužit Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem (http://www.collegiumbohemicum.cz/ ).:25M. KůsPříliš nerozumím formulaci, že vaše kroky (kroky vašeho sdružení) „nesmí ovlivnit touha po pomstě“? Jste-li křesťanským sdružením, pak je toto přeci nezbytným předpokladem. Mýlím se? Chápu formulaci, že nestavíte navázání kontaktu na volání po navracení majetku a omluvách, ale jak se toto daří realizovat v praxi? Nezůstává ta hořkost i přes veškerou snahu kdesi hluboko ukryta? Neobáváte se, že projekt stojí na písečném podloží? Přeji vám však upřímně mnoho zdaru. M. Kůs11:03Anton OtteAutorka článku použila citaci z modlitby při zakládající schůzi Ackermann-Gemeinde v lednu 1946, kterou přednesl P. Paulus Sládek. Tehdy taková prosba byla jistě po všech těch válečných a poválečných hrůzách na místě. Jsem rád, že tato prosba byla vyslyšena aspoň v tom smyslu, že nedošlo k další radikalizaci. Volání po majetku je jednak nereálné a pro mě nepřijatelné, protože vyvolává strach, že zbavit se hořkosti je dlouhodobý možná i celoživotní proces si uvědomuji. Protože nám záleží na budoucnosti našich národů, je třeba s tím pracovat, aby mohlo dojít k co možná nejoptimálnějšímu uzdravení.:11Olga RichterováNedávno jsem si pořádně uvědomila, že moje prababička byla Němka ze Sudet, která si vzala Čecha, a že mám v Německu spoustu vystěhovaných příbuzných. S babičkou - vlastně poloviční Němkou, ač se tak nikdy necítila - jsme je před 3 týdny navštívily. Velice mě překvapilo, že i ti, kteří byli vyhnáni jako téměř dospělí(16 let) nikdy neuměli ani slovo česky. Z celkem cca 20 babiččiných německých bratranců a sestřenic prý trochu česky uměl jeden. Byla tahle situace běžná? A nebyla tahle jazyková nerovnost /Češi se vždy učili německy, naopak to nefungovalo/ docela příznačným symbolem nerovných vztahů, které skončily tak tragicky, jak skončily?
PS: Po návratu jsem se přihlásila do mailing listu Junge Aktion, doufám, že se na nějakou akci pojedu podívat.11:04Anton OtteJe pravda, že mnohem více Čechů umělo německy než Němců, kteří ovládali češtinu. Částečné vysvětlení je možná také to, že němčina byla v Rakousku jakoby státním jazykem a z toho důvodu nepociťovali nutnost učit se česky. Neumím posoudit, zda v tom hrála roli určité pohrdání. Na druhé straně existovala zajímavá iniciativa pro děti „jezdit na handl“. Děti z českých rodin strávili prázdniny v německých a obráceně německé děti do českých rodin. Čeština byla pokaď vím za 1.republiky povinná i v německých školách. Nemyslím si, že jazyk byl rozhodující pro tragický rozchod Čechů a Němců.:56Michal NajbrtVnímáte situaci spíše tak, že ochotnější k navázání kontaktů jsou spíše Němci? Jak moc zlepšení vztahů napomohlo rozšíření schengenského prostoru? A jaká je situace dnes s nedávnými obavami Němců, že jim lidé z Čech vezmou práci?11:07Anton OtteOdborníci, kteří rozumí pracovnímu trhu tvrdí, že tomu tak není, že to je čistě politická otázka a já bych se rád k nim přidal. Schengenská dohoda kontakty bezesporu usnadnila, zda-li kontakty prohloubila je těžko říct, protože navázány byly kontakty a udržovány i v době, kdy existovaly hranice.:42Olga RichterováAno, ten jeden příbuzný (dnes už mrtvý) byl poslaný na handl, protože měl zdědit statek. Ještě se chci zeptat na církevní spolupráci: Fascinovaně jsem zjistila, že jeden prastrýc, vyhnaný, když mu bylo 10, se posléze stal katolickým knězem (jmenuje se Dieter Lux) a do ČSR se vracel s knihami a penězi. Byla tato pomoc (za peníze ze Západního Německa) posílaná přes DDR do ČSR běžná? Mapujete nějak toto téma, jsou knihy apod.?11:24Anton OtteObdobných akcí byla celá řada. Mimo jiné i naše společenství Ackermann-Gemeinde pomáhala po nejrůznějších cestách, na příklad i přes Tuzex. Posílali jsme legálně léky a liturgickou literaturu. Dokonce litoměřickému semináři jsme zprostředkovali do zahrady okál. Kardinálu Tomáškovi jsme mohli věnovat celé nákladní auto postkoncilní literatury. Při návštěvách ČSSR naši členové se snažili doručit i věci, které nebyli legální. Není mi známo, zda tyto akce byly důkladně zmapovány.:57M. PodlahaDobry den. Monsineure, snazite se zapojit do dialogu i radikalnejsi sdruzeni (na obou stranach)? Nechci to prilis zobecnovat, ale podle vasich zkusenosti - je snazsi zapojit do spolecnych aktivit pametniky a nebo mladou generaci?
Dekuji Vam za odpovedi. Se srdecnym pozdravem Michal Podlaha11:31Anton OtteTakový dialog jsme zatím neorganizovali, přičemž účastníci našich akcí pochází z různých sdružení. Co se týká našeho dialogu, pokoušíme se o obojí – u starších lidí, kteří mají své zkušenosti a vzpomínky je třeba postupovat velice citlivě a respektovat i možnost, že se k těmto otázkám už nechtějí vracet. Nemáme zkušenost s tím, že by mladé lidi naše tematika nezajímala.:56Hana FrágnerChystáte nějaké společné akce u příležitosti plánované návštěvy papeže?11:37Anton OtteOsobně se zúčastním setkání s kněžími a řeholníky a jednatelka Sdružení Ackermann-Gemeinde je organizačně zapojena.:19Lenka JeřábkováOčekáváte od Svatého otce nějaká vyjádření k problematice vzájemných německo-českých vztahů?11:51Anton OtteUmím si představit, že se Svatý otec v určitých souvislostech této otázky dotkne. Nepočítám však s tím, že toto téma výrazně zdůrazní.