Zajímá mě, proč se rasisté můžou stát i z jinak hodných lidí

Adam Koloman Rybanský se přiřadil k debutujícím režisérům, kteří k sobě v posledních letech přitahují pozornost. Jeho snímek Kdyby radši hořelo měl premiéru na festivalu v Berlíně a minulý týden vstoupil do českých kin. Příběh několika hasičů a vztahů na jedné vesnici se odehrává během Velikonoc, jejichž průběh naruší havárie, kdy do lidí na jarmarku vjede dodávka, jejíž řidič uprchne. „Rozhodně jsem nechtěl, aby to vyznělo, že se něčemu nebo někomu vysmívám,“ říká osmadvacetiletý režisér, podle kterého je česká komedie v posledních letech hodně odbytá.

Kdyby radši hořelo je váš absolventský z pražské FAMU a zároveň debut. Je snadné v Česku debutovat?

Není. Bylo to možné jen díky tomu, že film vznikl právě přes FAMU. Hodně peněz jsme ušetřili na štábu a technice, protože byly v rámci školy. Já, kameraman, zvukař, střihač jsme pracovali zadarmo. Bez školy by to nevzniklo. Byl jsem kvůli tomu ostatně na FAMU devět let.

Nicméně máte jako debutant celkem luxusní startovní pozici: váš film byl vybrán na Berlinale do jedné z vedlejších sekcí, v zádech máte silného distributora. Jak se vám to podařilo?

Byla to trnitá cesta. Na začátku byl nápad, že do lidí na maloměstě vjede dodávka. To bylo v roce 2015, kdy tohle téma bylo mnohem víc ve vzduchu kvůli teroristickým útokům po celé Evropě. Později se potkalo s kauzou prvního českého teroristy Jaroslava Baldy, který chtěl podezření svalit na muslimy. Pedagogové mi na začátku říkali, že mám v ruce jen anekdotu, která neutáhne celovečerní stopáž, ale já tomu ale věřil.

A jak to pokračovalo?

Podal jsem si žádost na Státní fond kinematografie na vývoj první verze scénáře, což mi dalo větší možnost se věci věnovat. Když jsme pak dostali peníze od Zlínského kraje, byl to impuls, že je to reálné a „pojďme to zkusit“. Pak do vzniku vstoupila Česká televize, která projevila zájem od začátku, i když možná doufala, že dostaneme podporu státního fondu. O ni jsme žádali během dvou let třikrát, ale ani jednou jsme ji nedostali – naposledy, když byl asi měsíc do natáčení. Byť byly posudky skvělé, uteklo nám to asi o půl bodu. Což byl realizační problém, protože bylo opravdu málo peněz.

Co vás na nápadu, že vjede dodávka do lidí, nejvíc zajímalo?

Absurdita, která může něco vyvolat. Můj základní motiv ale bylo vypořádávání se s rasismem u lidí, které mám třeba rád. Možná proto, že jsem z maloměsta, tak se s tím vypořádávám celý život a prostupuje to všechny moje filmy. Zajímají mě důvody, proč i lidé, kteří jsou jinak naprostí dobráci, mají takové názory. V tom mě fascinoval i případ Balda. V článcích byly výpovědi, že byl strašně hodný senior, všichni na něj vzpomínali v dobrém, a pak z jeho činu byli v šoku. Vůbec to nečekali. Což mě nejvíc zajímá. Snažím se na to dívat bez odsudků. Žádná postava pro mě není zlá, snažím se pochopit chování všech.

A co vám z toho vychází? Proč se lidé chovají, jak se chovají, proč podléhají různým konspiračním teoriím?

Nesnažil jsem se ve  filmu dělat závěry. Vnímám ale všeobecný strach, kterému rozumím. A čím je ten strach abstraktnější, tím víc se do toho dá zamotat a vede to k horším nebo negativním vlastnostem, které v sobě máme každý, i když to někdy nevyplyne až na povrch. Pak je mnohem jednodušší propadnout manipulaci, což se dá zneužít.

Mají vaše postavy předobraz v konkrétních lidech?

Spíš jsem je psal na tělo konkrétním nehercům. Což ale neznamená, že byli přesně takoví, jen jsem z nich vycházel charakterově. Všechno nicméně vychází z mojí konkrétní zkušenosti a zážitků. Chtěl jsem se dotknout důvěryhodnosti. I když je vše stylizované a nadsazené. Hodně pracuji s figurkami, ale bylo pro mě důležité, aby to nesklouzlo až k tomu, se že někdo z vrchu kouká na nějaké karikatury.

Právě karikaturu vesnice by vám mohl někdo vyčíst - že je to takový vesnický skanzen. Hodně pracujete se stereotypy, jako jsou jarmarky, dobrovolní hasiči ve vytahaných uniformách, oprýskané domy, místní Romové. Co byste odpověděl na námitku „přehnanosti“?

Nevím, ale nestává se, že by mi to někdo říkal. Trochu jsem se bál, že by to mohlo přijít, že jde o trochu tenký led. Nejvíc jsem na něm bruslil u postavy Jaryna, hasiče-dezinformátora, který může být jako vedlejší postava trochu plošší, ale zároveň je to typ člověka, který nad věcmi hloubá. Jen má holt svoje zdroje. Zároveň jsem se ho snažil nezobrazit jako blázna. A rozhodně jsem nechtěl, aby to vyznělo, že se něčemu nebo někomu vysmívám. Myslím, že jsem tu mez nepřesáhl - divákům to zatím přijde empatické.

Film vidělo festivalové publikum na Berlinale, zároveň s ním jezdíte po českých městech. Co chcete, aby si z toho divák odnesl?

Nepotřebuji, aby se mu film líbil. Pro mě je důležité, aby se lidé zamysleli. Zamyšlení ale předchází to, že se tomu diváci smějí, takže by to snad mohlo rezonovat.

Chcete dělat diváka lepším?

Tak bych to asi neřekl. Podle mě tu není tolik filmů, které by kloubily dohromady odpočinkovou zábavu a vážnější témata k zamyšlení. Chci, aby i těžké téma bylo podané stravitelnou formou, takže je to občas úsměvné. Na začátku jsem snímek prezentoval jako absurdní komedii, ale teď je to podle mě spíš tragikomedie – občas k smíchu, občas smutná. Hlavně jsem chtěl, aby to byl film pro „obě strany“ diváků. Věřil jsem, že by mohl fungovat na festivalech u městského publika, ale zároveň jsem chtěl, aby byl i pro lidi, o kterých to je. Aby mu mohli porozumět - uvidíme, jestli to bude platit. Zatím se ukazuje, že by mohlo. I když jsou možná diváci zprvu překvapení, co vidí, protože marketing tlačí film trochu jinam.

Kam?

Že je to komedie o hasičích. Ale ona to není komedie a lidé jsou občas překvapení, že čekali něco jiného.

Distributor také odkazuje na filmy československé nové vlny – ono se hledání paralel dost nabízí právě kvůli sboru dobrovolných hasičů, které nesmazatelně zvěčnil Miloš Forman v Hoří, má panenko. Jak tohle vnímáte?

Sice se to objevilo v nějaké tiskové zprávě, ale nerad to říkám - i když to tam cítím pro sebe. Psal jsem diplomku o Jaroslavu Papouškovi a mám k němu blízký vztah. Bavilo mě, jak byl všestranný. Je brán za toho nejjízlivějšího ze slavné trojice Passer-Papoušek-Forman, ale maloval také impresionistické obrazy citlivé k přírodě a jako sochař a karikaturista dokázal vystihnout postavu a odposlouchat dialogy. Z něj jsem si vzal hodně. Nicméně novou vlnu rozhodně nenapodobuju. Jen stejně chápu žánr komedie jako tvůrci 60. let. Poslední léta vnímám, že je tu komedie hodně odbytá. Točí se tu jen výjimečně jiný typ komedií než mainstreamové.

Který film nové vlny je vám nejblíž?

Nejradši mám Lásky jedné plavovlásky. Jsou vtipné, baví mě, ale na konci brečím.

Proč jste si vybral zrovna „formanovské“ dobrovolné hasiče?

Opravdu v tom nebyla logika odkazovat na novou vlnu. Zapadalo mi to tematicky. Hasiči vznikli z konkrétních postav, pak se to posunulo. Hodně mě zajímá otázka, co je mužství. Co znamená být chlap na dnešní vesnici. Dobrovolní hasiči jsou na každé obci. Jedna postava reprezentuje starší generaci chlapů, kteří všechno umí, poradí si. Druhá pak mladší generaci, která manuálně nedokáže téměř nic a nějak se s tím musí vypořádat. Obzvlášť na malé obci, kde je zažité, že by měl muž umět postavit barák, nebo aspoň porazit strom.

Hlavní role dostali Miroslav Krobot, Michal Isteník a Anna Polívková. Docela silné herecké obsazení. Bylo snadné film obsadit?

Během psaní scénáře jsem si začal uvědomovat, že by to neherci, které jsem původně plánoval obsadit, neutáhli. Nikdo jiný než Miroslav Krobot mě pro postavu staršího hasiče nenapadl – že by byl schopný hrát postavu, jako je Bróňa, a zároveň neztratit divákovy sympatie.  A seděl věkově. Líbil se mu scénář a bylo mu jedno, že jsem student a že to bude mít nízký rozpočet. Při zkoušce se pak ukázalo, že i jeho protihráč musí být herec. S Michalem Isteníkem fungovali skvěle. Hodně jsme probírali postavy.

Máte zvláštní distribuční strategii šitou na míru?

Moc ne, jen Miroslav Krobot namluvil hlášení o konání projekce pro místní rozhlas, které se bude ve vybraných vesnicích pouštět.