Vy tomu rozumíte, jste Češka. Ale tady kolega ze Západu je zabedněnec

Veronika Homolová je doktorandkou na FSV UK, kde studuje moderní dějiny na katedře německých a rakouských studií. Posledních pět týdnů ale strávila v jiné zemi střední Evropy. Byla jednou ze dvou stovek mezinárodních pozorovatelů OBSE na parlamentních volbách v Maďarsku. V nich opět vyhrál Fidesz Viktora Orbána a OBSE prohlásila, že volby byly sice svobodné, ale ne férové - a Veronika Homolová si přivezla poznatky z první ruky. „Nacionalismus a revizionismus prosakují do každodenního života. Lokálním úředníkům zcela běžně visí na stěně v kanceláři mapa velkých Uher tam, kde by člověk čekal mapu Maďarska. A je to i na radnicích, kde vládne opozice,” popisuje Češka po návratu ze země exkluzivně pro Respekt.

Kde přesně v Maďarsku jste se pohybovala?

Spolu s nizozemským kolegou jsme měli na starost tři župy na jihozápadě země u hranic se Slovinskem a Rakouskem. Byly to Vas, Zala a Veszprém, dohromady deset volebních obvodů, 700 tisíc voličů, zemědělská oblast. Ve všech župách zvítězili kandidáti Fideszu a partnerských stran. Mnohde podpora vládní koalice přesahovala 60 procent, v jednom obvodu ve Vasu to bylo 66 procent.

Jak vypadala mise? Co přesně jste sledovali a na co jste se ptali?

Zjišťuje se jednak technické zajištění voleb a pak samo dodržování práva volit a být volen. Zajímalo nás mediální prostředí, podmínky pro vládní a opoziční kandidáty, přístup k menšinám a podobně. Mluvili jsme s místními politiky v župách, úředníky, novináři, volebními komisaři. Na základě informací, které nám poskytli, jsme pak sestavovali zprávy, které jsme posílali hlavnímu týmu do Budapešti.

Měli jste přístup k lidem v regionu? Dali vám informace, které jste potřebovali?

První dny jsme měli problém se k někomu dostat. Volební komisaři reagovali jen na formální e-maily, zdráhali se předat kontakt na kolegy, všechno se to prodlužovalo. Pak nastal zlom a šlo to.

Dostali z vlády instrukce, že se s vámi mají bavit?

To nevíme. Ale je dost možné, že teprve na základě našich dotazů dostali informaci z centra, že jsme v zemi a mají s námi mluvit. Byla to první „plná“ mise v Maďarsku od roku 1998 a na lidech ze státní správy bylo vidět, že na pozorovatele nejsou zvyklí - na rozdíl třeba od Gruzie, Kazachstánu nebo Kosova, kde jsou mise pravidelně a kde jsem také byla. Maďarské ministerstvo zahraničí přitom OBSE samo pozvalo, ať přijede.

Jak jste vyřešili jazykovou bariéru?

Měli jsme s sebou celou dobu tlumočnici do angličtiny.

Jeden ze závěrů pozorovatelů byl, že opozice neměla rovný přístup do médií. Viděli jste to v terénu?

Je to vidět. V těch třech župách, které jsme měli na starost, působí tři hlavní mediální hráči. Provládní Mediaworks, pod kterou jsou nejčtenější župní noviny, provládní KESMA a radniční noviny v každé větší obci. Mediaworks a KESMA běžně tisknou identické pochvalné články o vládě napříč všemi novinami ve skupině. Den před volbami například vyšel v Magyar Nemzet pod KESMA rozhovor s Orbánem s titulkem Válka, nebo mír, který se pak objevil v desítkách vládě nakloněných deníků. Viktor Orbán v něm explicitně říkal, že pokud vyhraje opozice, Maďarsko bude zavlečeno do války na Ukrajině.

Jak vypadal obsah radničních novin, které jsou v menších obcích často jediným zdrojem informací kromě televize?

Byl závislý na tom, jestli obci vládl Fidesz, nebo ne. Bylo nám několikrát řečeno, že často dochází k tomu, že firmy blízké Fideszu nebo církevní instituce přestávají v těchto novinách inzerovat, když radnice přejde pod opozici, čímž se ty noviny oslabují.

Měla opozice možnost tomu nějak vzdorovat?

V zásadě ne. V Budapešti je na výběr z řady novin, na venkově tahle pestrost není. Nejčtenější velké deníky patří zmíněným Mediaworks a KESMA, starší generace sleduje téměř výhradně státní televizi. A hlavně se mohutně zneužívají takzvané vládní informační kampaně, které jsou financované ze státního rozpočtu a nepočítají se do finančních limitů předvolební kampaně. Plakátovací plochy ve vsích byly polepené identickou fotkou Viktora Orbána se slogany „Zachovejme mír a bezpečnost Maďarska” nebo jen „Jdeme kupředu”. Přidalo se k tomu logo vlády a říkalo se tomu informační kampaň. V menších městech byly tyhle billboardy úplně všude. Síly se vyrovnávají na internetu, ale tam starší a venkovská populace moc nechodí.

Jak jste se zjištěními naložili?

Jen jsme na to upozornili. OBSE není investigativní médium ani vyšetřující policista. Nemáme mandát na víc než podat o volbách zprávu a následná doporučení.

Sešli jste se se zástupci Fideszu? Ptali jste se jich na problematické věci, které jste viděli?

Politici Fideszu s námi neměli problém, pokud měli čas - ale dost často ho neměli, protože se věnovali kampani. Podařilo se nám jít na tiskovku kandidáta Fideszu ve městě Szombathely v župě Vas. Podal nám ruku, řekl všem v sále, že jsme pozorovatelé OBSE a pak představil přítomné novináře stylem ‘Tak tohle tady jsou opoziční novináři, ti mě nemají rádi, tohle jsou provládní novináři…'. Svobodě slova se vysmál. Říkal 'Tady vidíte šest novinářů, tak jakápak nesvoboda?!’  Ale ti skutečně kritičtí novináři se ale na tiskovku vůbec nedostali.

Mluvili jste se zástupci KESMA nebo Mediaworks?

Chtěli jsme s nimi mluvit, ale řekli nám, že jako soukromé firmy nemají důvod se s námi scházet. Oba dva domy poslaly identickou odpověď, stejný mail všem pozorovatelům na žádost o schůzku.

Co vám říkali místní, když jste se s nimi bavili o politice a zmínili neférové podmínky pro konkurenty vládních stran?

Starší se s námi většinou nechtěli bavit. Běžný argument lidí středního věku nakloněných Fideszu byl, že kradli všichni a teď z toho aspoň všichni něco mají, tak proč to měnit. Stoupenci opozice si ze stejného důvodu stěžovali, že obce, které přejdou pod jiné než vládní strany, jsou „potrestané“ tím, že jim centrální vláda vezme dotace. Hodně jsme se snažili řešit vládu práva - a na to Maďaři často reagovali otázkou, co to je vláda práva. Říkali ‚K čemu to potřebujeme? Vždyť takhle to bylo v Maďarsku vždycky!‘

Po volbách se na sociálních sítích objevily fotky se zahozenými hlasovacími lístky pro opozici. S tímhle jste se setkali?

To byl případ lístků pro korespondenční volbu etnických Maďarů v zahraničí, našly se spálené v Rumunsku. Národní volební komise od toho dala ruce pryč s tím, že se to stalo za hranicemi a oni s tím nemůžou nic dělat. Ze stejného důvodu jsme to nemohli řešit ani my, protože naše mise byla omezená územím Maďarska. Kontrola korespondenční volby je tu dlouhodobě nízká, jakkoli hlasy ze zahraničí mají malý vliv na výsledek.

Co vám z hovorů s lidmi v zemi nejvíc utkvělo v hlavě?

Překvapilo mě, jak moc běžní Maďaři přebírají protizápadní rétoriku vlády. Mluvili jsme třeba s jedním místním šéfem policie, který nám začal vyprávět vlastní verzi historie a v jedné chvíli řekl mým směrem ‚Vy tomu rozumíte, vy jste Češka. Ale tady váš kolega ze Západu, to ani nemá cenu. Je to zabedněnec, který nám přišel říct, jak máme žít.‘ Nacionalismus a revizionismus prosakují do každodenního života. Lokálním úředníkům zcela běžně visí na stěně v kanceláři mapa velkých Uher tam, kde by člověk čekal mapu Maďarska. A je to přitom i na radnicích, kde vládne opozice.

Chtějí podle vás Maďaři zůstat v EU a NATO?

Určitě. Hodně lidí mluvilo o tom, že mají peníze z EU, že se jejich životní standard zvyšuje. Ale říkají ‚Dejte nám peníze a už nám nemluvte do toho, jak je budeme používat‘. Podobně mnozí obhajovali Orbánovu komunikaci s Putinem. Říkali, máme levný plyn, máme levný benzín, a jak jsme k tomu přišli, do toho vám nic není. Šokovalo mě, kolik Maďarů řeklo, že si Ukrajinci můžou za válku sami, protože se chovají špatně ke svým Rusům. Přesně podle Orbánovy kritiky zacházení s Maďary na Ukrajině. Kandidát Fideszu mi pak vmetl do tváře ‚Co se divíte?! My máme pro všechny menšiny samosprávy, kulturní instituce, práva. Kdyby se Ukrajinci chovali stejně k Rusům, tak tam válka není!‘ To všechno dohromady - kontrola médií, vládní propaganda, překreslování volebních okrsků, manipulace s dotacemi - vytvořilo kolem Fideszu neprůstřelné brnění a prorazit ho bude těžké.