Voliči komunistů vymírají, Piráti umí získat i hlasy v regionech

Co vás na výsledcích krajských voleb nejvíc překvapilo?

Nevím, jestli překvapilo, sám jsem o tom uvažoval dvě hodiny, ale zaujaly mě výsledky Pirátů. Typický volič Pirátské strany - podle toho, co o něm víme z parlamentních voleb z roku 2017 - je mladý prvovolič, většinou městský člověk do třiceti, který dosud krajské volby vynechával, protože mu nepřipadaly zajímavé. Teď Pirátská strana buď dokázala oslovit vyšší věkové kategorie, nebo dostat mladé lidi poprvé ke krajským volbám. Zda platí jedno, nebo druhé, budeme vědět později. Obojí je ale důležité. Ukazuje to, že moderní, postmaterialistická strana umí získat značný počet hlasů i v regionech s tradičnějšími sociálními a ekonomickými problémy. Piráti se stávají stranou, která nabízí řešení problémů voličům hluboko v Sudetech.

Kdo je hlavní opoziční strana po těchto volbách? Jsou to právě Piráti?

Nejsou to lidovci, kteří jsou víceméně moravská strana, a není to hnutí STAN, které je stále velmi regionální: dokáže se shodnout na vyšším přerozdělování peněz pro obce, ale těžko hledá shodu v otázkách obrany nebo zahraniční politiky. Souboj o křeslo hlavní opoziční strany se vede mezi ODS a Piráty. A já si kladu otázku, zda umí Piráti odpovědět na to, jestli je hlavním městem Izraele Tel Aviv, nebo Jeruzalém? ODS na to odpověď bude mít, ale Piráti? Nevím. Velmi opatrně bych proto řekl, že lídrem opozice je ODS, její však výsledek není nijak skvělý vzhledem ke stabilitě strany a zhoršení pandemie v Česku za poslední týdny. Piráti mají větší drive a rychle posilují v regionech.

Byly volby i referendem o současné vládě?

V zásadě ano. Krajské a komunální volby se u nás řídí něčím, čemu se říká volební cyklus. Ten se projevuje tak, že prvních šest až dvanáct měsíců po nejdůležitějších volbách - v našem případě parlamentních, v případě třeba Francie prezidentských - roste popularita vládní strany. Ve chvíli, kdy je u moci dva roky, dochází k opačnému efektu. Vlády zavádějí první reformy a nepopulární opatření - a obliba padá. Efekt penalizace vlády v krajských volbách u nás navíc posiluje fakt, že se konají na celém území v jeden termín. V Rakousku nebo v Německu se konají zemské volby postupně, takže tenhle efekt není tak silný. U nás jsme viděli trest vládních stran poměrně silně, a to nejen koaličních, ale i těch, které se nějakým způsobem na vládě podílejí, tedy nejen ČSSD, ale i KSČM.

Hnutí ANO ale vyhrálo. Proč jde tedy o trest?

Máme tu skutečně stále relativně silné ANO i přesto, jakým způsobem podle veřejného mínění vláda značně zpackala reakci na druhou vlnu pandemie. Jenže za ním je hned několik opozičních stran, jejichž výsledky už dohromady stojí za to. A které, když se domluví na spolupráci, utvoří v krajských zastupitelstvech jasnou většinu. ANO utrpělo Pyrrhovo vítězství. Na počet mandátů vyhrálo, ale z hlediska reálných výsledků je mu to na nic. Kromě Moravskoslezského kraje, kde hnutí Andreje Babiše získalo přes třicet procent hlasů, možná nebude mít ani jednoho hejtmana. Andreji Babišovi se podařilo narušit onen volební cyklus, ale ne ho zcela vygumovat.

V jakém smyslu?

Andrej Babiš dokáže kontrolovat svoji vlastní popularitu. Jeho marketingová strategie je, že není důležité, co dělám, ale je důležité mít pod kontrolou to, co se o mně píše a říká. V tom je velmi dobrý. Díky tomu dokáže minimalizovat největší ztráty uprostřed volebního cyklu a obrousit ostré hrany. A také velmi profituje z toho, že u nás existuje velká skupina voličů, může to být klidně čtvrtina elektorátu, kteří jsou víceméně spokojení a politicky nevyhranění, takže vždycky volí toho nejsilnějšího.

Zmínil jste KSČM, která v těchto volbách propadla. Jde skutečně o penalizaci za spoluvládnutí s ANO a ČSSD? Nepřetáhla komunistické voliče Okamurova SPD?

Vidíme tu tři efekty. Zaprvé voliči KSČM jsou nejstarší, a protože nikdo z nás tady nebude věčně, úmrtnost jejich elektorátu se začíná projevovat. Kolega Lukáš Linek z Akademie věd udělal před časem modelaci vývoje, ze které vyplynulo, že voliči KSČM vymřou někdy mezi roky 2024 a 2026. Přišlo to o čtyři roky dříve. Elektorát komunistů měl svůj mediánový věk okolo 40–45 let v roce 1990, dnes je jim o třicet let více a strana nedokázala oslovit mladší ročníky. Lidé pod čtyřicet jsou spíše voliči SPD. Také vidíme, že pro řadu voličů KSČM je přijatelnou alternativou Andrej Babiš, protože komunisty nebaví neustále volit někoho, kdo je třicet let permanentně v opozici. A za třetí, v krajských volbách nejde o to nejdůležitější, tedy o daně či výši důchodů - takže voliči komunistů mohli třeba v obavě z covidu zůstat doma.

SPD zdvojnásobila počet zastupitelů a ve většině krajů hladce překročila pětiprocentní hranici. Není přitom migrační krize. Nepřekvapil vás tento výsledek?

Očekával jsem ho. Strana Tomia Okamury nikde nemá dvouciferný výsledek, což bych považoval za překvapení a jistý průlom. Bez problémů ale překročila pětiprocentní hranici, protože převzala roli hlavního dryáčníka na české politické scéně. Dlouho to byla KSČM, ale stala se strašně mainstreamovou, je odvarem drsné partaje z doby před šestnácti osmnácti lety, kdy protestovala proti evropské integraci a chtěla znárodňovat. Teď je v klídku; opatrně budeme hlasovat s vládou. To nahrává SPD. Okamurovci nejvíc získali v místech, které byly volební baštou komunistů.

Co bychom si měli vzít z těchto voleb do těch parlamentních v příštím roce? Poskytují nějakou nápovědu minulá krajská klání?

Krajské volby se u nás konají velmi krátce, od roku 2000. Dvě desetiletí nejsou pro založení nějaké tradice dostačující. V roce 2009 se navíc otevřela Pandořina skříňka, kdy jsme vyhodili politickou vládu a vytvořili technokratickou. V té chvíli se začíná sypat stranický systém. Už se ve Sněmovně nehádá ODS s ČSSD, ale všichni se semknou okolo Fischerovy vlády. Nespokojený volič nemá alternativu - a v té chvíli se nabídne prostor pro populisty. Vzniknou Věci veřejné a příležitost větří Andrej Babiš. Predikce se proto začíná sypat. Obecné trendy z těchto a z předchozích krajských voleb říkají jen to, že ANO pořád umí zvítězit, ale není tak silné, jak se na první pohled může zdát. A že opoziční strany dokáží být silné, pokud spolupracují.

Spojení pravicových stran do koalic tedy považujete za funkční strategii pro parlamentní volby?

Ano. Je tu ovšem otázka, jestli budou mít jednotlivé opoziční strany dostatek disciplíny, aby tuhle svoji strategii udržely. Může přijít Andrej Babiš, zavolat si postupně lidovce, Piráty, STAN a další a říct: “Já jsem silný, neporazitelný, vy jste super, kvalitní. S vámi budu vyjednávat o vládní koalici jako s prvními.” V té chvíli bude záležet, jak se dané strany zachovají - co pro ně bude jednodušší a čemu uvěří. Ukazuje se, že když to racionálně zváží, spojí se a vystupují v tomto smyslu důvěryhodně, může to fungovat. Typickou ukázkou je levicový senátní obvod ve Znojmě, kde byla dlouho komunistická senátorka Marta Bajerová, a teď  máme kandidáta TOP 09 s podporou ODS a KDU-ČSL, který jde do druhého kola. Podobně dobrým příkladem je téměř dvacetiprocentní hranice, kterou na Olomoucku atakovali Piráti se STAN. Ale udržet disciplínu a táhnout za jeden provaz, to znamená někde ustoupit v personáliích a jinde v programu - bude pro ně velká výzva.

A co by si měl volič vzít ze senátních voleb?

Senátní volby jsou dlouhodobě protikyvadlem tomu, co se děje v dolní komoře. A teď se zdá, že se tohle kyvadlo vychýlilo ještě o něco více proti vládní entitě než obvykle. Do druhého kola postupují dominantně zástupci opozičních středopravých stran, zejména ODS a STAN. Kandidáti SPD a KSČM do Senátu nepronikli a v případě ANO a ČSSD je otázka, jestli vůbec budou mít v horní komoře svůj klub. Nicméně tatím máme za sebou první kolo, ještě nás čeká druhé, takže s hodnocením bych počkal.

A jak hodnotíte voličskou účast necelých 37 procent?

Napsal jsem si ve středu na papírek 36 až 44 procent. Na české poměry šlo o volby po relativně dlouhé době, loňské europarlamentní se nedají počítat, protože zajímají zlomek lidí. Česká společnost je polarizovaná, máme tady spor o roušky, o zásahy státu do soukromí. Navíc bylo krásně, což vede lidi jít k volbám - kdyby pršelo a bylo vlezle, zůstali by doma. Chvílemi jsem si proto říkal, že by účast mohla být i nad čtyřicet procent. Tahle zůstala na nějakém svém průměru.