Vít Rakušan: Podcenili jsme to

Říjnové parlamentní volby přinesly hnutí STAN i díky koalici s Piráty (a také známé „kauze kroužkování“)  nečekaných třiatřicet poslanců - více než pětinásobek toho, co minulém volebním období. Dosud malé hnutí se proměnilo ve velkou politickou sílu se čtyřmi významnými ministerstvy. „Situace se pro nás ze dne na den změnila,“ komentuje to šéf STAN Vít Rakušan. „Stali jsme se najednou velkým klubem, což znamená změnu provozu. A ve fázi této bleskové proměny jsme dění kolem nás nestačili. Bohužel se pak naše práce přebila věcmi, které mají reputačně špatný potenciál, “ dodává první místopředseda vlády a ministr vnitra v textu o posledních týdnech hnutí STAN, který najdete v tištěné a elektronické verzi nového Respektu. Na webu jako bonus a upoutávku ke koupi přidáváme i rozhovor s Vítem Rakušanem coby mužem nejzasvěcenějším do situace.

Seděli jsme tu spolu před třemi měsíci. Stali jste se – tehdy budoucí – druhou nejsilnější vládní stranou a veřejnost dávala najevo uznání vašeho morálního kreditu. A teď tu sedíme znovu a budeme se bavit o problémech, které vás ty tři měsíce provázely a které - když použijeme slova vašeho kolegy, hejtmana Půty - z vás udělaly vládního „potížistu“.

Musím začít z gruntu. Máte malý klub o šesti poslancích. A najednou se stanete klubem s 33 poslanci. To je úplná změna provozu. Znamená to nastavit struktury, nastavit kancelář, mít nové pracovníky, novou analytiku, přenastavit práci mediálního oddělení. A tady musím sebekriticky říct, že v určité fázi jako bychom tomu nestačili - a komunikace mohla být lepší. Na druhou stranu ten mediální obraz - byť tomu rozumím, jsou tu nejen věci okolo financování, které se řešily - úplně neodpovídá pracovní aktivitě.  Do toho ještě přišel i odjezd Honzy Farského a taky problém s firmou Věslava Michalíka, zveřejněný telefonát kolegy Petra Gazdíka médiím… Ale už nikdo nevidí, že třeba poslanecký klub pracuje dobře. Poslanci mají nejvyšší účast na hlasování. Jsou velmi aktivní. Pokud vidím naše ministry vystupovat na vládě, máme největší počet návrhů v energetice, školství, bezpečnosti. My jsme se pustili na ministerstvu vnitra do rekonstrukce Ústředního krizového štábu. Vzniká profesionálně vedená skupina na dezinformace. Ale bohužel se to přebilo věcmi, o nichž jsem se zmínil a které mají reputačně špatný potenciál.

Jan Farský do sněmovny přišel před lety, věnoval se korupci, zprůhlednění politiky, byl vnímán jako velmi poctivý a pracovitý člověk. A udělá krok, který jde do jisté míry proti tomu, co dělal. Zatají před volbami, že jede na osm měsíců na stáž. U řady dalších stran by to prošlo bez povšimnutí, ale ve vašem hnutí a v jeho případě je to docela velký problém. Navíc problém, o kterém jste před vstupem do vlády věděli.

Jan Farský nejenomže byl tak vnímán, on takový člověk je. Je v politice od roku 2006. Pro mě byl skutečně starostenským vzorem. Ve sněmovně přišel s protikorupčními zákony, věnoval se velmi intenzivně exekutorským mafiím, osobně pomáhal postiženým. Když přišel před volbami s tím, že možná pojede do USA, měl jsem za to, že jeho politický životní příběh to ustojí, že bude u lidí mít pochopení. Uznávám, že i já jsem tu reakci zásadně podcenil. Skutečně jsem si myslel, že u člověka, který jedenáct let dělá vynikající práci, získá prestižní stipendium a zvýší si tak kvalifikaci, se několikaměsíční nepřítomnost dá zvládnout. Nedala, teď už vím, že ne; prostě jsem to podcenil, je to pro mě velké ponaučení.

Stejně tak jste podcenili případ Věslava Michalíka a jeho možného střetu zájmu, financování strany podezřelou firmou - nebo Petr Gazdík podcenil zmíněný telefonát jednomu médiu, kterému svým způsobem vyčítal, že o STAN píše nepříznivě. Podcenili jste prostě fakt, že se stáváte vládní stranou, na niž bývají větší nároky než na opozici. Protože má větší odpovědnost.

Přiznávám to, řešili jsme věci způsobem, jakým jsme je řešili v malém poslaneckém klubu - přátelsky, trochu bez sebereflexe. Nebudu se vymlouvat, ale věřím, že je to za námi. Musíme být ve vedení a řízení strany profesionálnější. Teď nás třeba inspiroval ten problém s financemi od právnické osoby – my jsme neměli možnost prověřit, co jsou zač, nemáme přístup do policejních spisů a nevíme, jestli nejsou třeba majitelé firem stíhání. Ale asi budeme iniciovat novelu zákona ve smyslu, že politické strany nesmí financovat právnické osoby, tedy firmy, pod nimiž může být něco skryto. Pokud jde o STAN, máme nové interní usnesení, že dary od právnických osob nebudeme přijímat. Asi nás to konkurenčně znevýhodní, ale stojíme si za tím. A chceme debatu o financování přednést na pětikoaličním jednání. Neporušili jsme zákon, na to máme právní expertizy, ale když je tu vyšší morální zájem, může ta debata být zajímavá.

Máte pocit, že to je nefér, že je na vás upřena taková pozornost?

Jsem realista, vím, že jsme vládní silou, vím, že nároky jsou větší. Nicméně musím říct, že mě ta intenzita překvapila. Ale musíme být na takovou pozornost připraveni a mít vybudovanou strukturu, která to ustojí. A na tom  teď pracujeme. Obranné mechanismy, imunitní systém; u toho STAN musí fungovat mnohem rychleji než doteď. A poučení tady je.

Jak si vysvětlujete, že podobná pozornost nesměřuje na ODS, která je ve vládě nejsilnější a má premiéra?

To nevím. Třeba je to kvůli ministerstvu vnitra, které vedu. Pokud bych tedy připustil, že ty věci byly cíleně vypuštěné. Myslím, že dlouhodobá iluze, že kdo má ministerstvo vnitra, má policii a řídí, co policie vyšetřuje a co zamete pod koberec, je v očích některých politických konkurentů vnímána až perverzně. Že ten, kdo sedí na ministerstvu vnitra, nechává „zavírat lidi“. Politická konkurence, třeba hnutí ANO, podle mě vnímá policii jako něco, co je třeba mít pod kontrolou. Držet moc. A představa, že máme právě tyto rezorty, pro ně musí být dost šílená. Ale to spekuluji. Každopádně třeba ministerstvo průmyslu stojí nad velkým byznysem a to také může vyvolávat pokusy někoho diskreditovat, nacházet věci, které se dají proti hnutí využít. Nicméně netvrdím, že to tak je - že jde o kampaň.

I kdyby to tak bylo, nic to nemění na situaci, že jste to nepředvídali, že jste netušili, jaký rozruch může vyvolat podnikání pana Michalíka, odjezd Jana Farského, telefonát pana Gazdíka.

Nechci se vymlouvat, ale doba mezi říjnovými volbami a prosincem, kdy byla vláda jmenována, nás jako celek postavila do neuvěřitelně diskomfortní pozice. Za covid nikdo nemůže, za rozpočet ano - a obojí jsme začali řešit kvůli průtahům se jmenováním zbytečně pozdě. Udělal jsem si časové harmonogramy svého pracovního týdne. Jen covidová agenda mi zabere devět hodin týdně, potom státní rozpočet, to je dalších pět šest hodin týdně. Jednání vlády, do toho příprava předsednictví EU, v němž udělala předchozí vláda minimum. Tím jen ukazuju, že nástup vlády byl extrémně těžký - a že měsíc, o který to mohlo být dřív, nám zatraceně chybí. To vnímáme ve vládě úplně všichni.

Ale vy jste přece věděli, do čeho jdete…

Ano. Jenom upozorňuju, že operativy je hodně a že bod zlomu, kdy vláda definuje svoje priority, je podle mě dán březnem a schválením státního rozpočtu. Protože byť je to rozpočet úsporný, tak se tam změny chápání určitě promítnou. Za druhé by tady měla být i systemizace našich úřadů - ne uspěchaná, ale taková, která stojí na hluboké analýze, jak by úřady, které spravujeme, mohly být rozvrstveny jinak, aby fungovaly lépe.

Jak to myslíte?

Pokud ministerstvo vnitra má být nejen ministerstvem policie a hasičů, ale také efektivním správcem kvalitní veřejné správy, musíme přesně vědět, co dělat, kdo má za co odpovídat. A to se bude odvíjet i od toho, kolik peněz z rozpočtu na to půjde. Jestli chcete slyšet moji prioritu, pokud jde o vnitro, tak chci, aby fungovalo jako ministerstvo bezpečí. Že zaručíme občanům, aby se cítili dobře, bezpečně. Aby měli jistotu dostupných a ochotných úřadů, vědomí, že je někdo ochrání, že je primárně nebudeme buzerovat, že jim nebudeme ubírat osobní svobody, do nichž by stát neměl zasahovat.

Jaké si pod tím ale představit konkrétní aktivity?

Třeba změna krizové legislativy. Neuvěřitelně důležitá věc. Já jsem mimochodem teď byl na Moravě a setkal jsem se se starosty v obcích po tornádu. Šlo o katastrofu, kterou nikdo nemohl předpovídat, ani krizové plány. Ty mají stovky stran a starostové nevěděli, co mají dělat. Říkali, nechceme stostránkový návod. A my jsme jim řekli, že pro ně chceme jednostránkový checklist ve stylu tohle udělám a tomuhle můžu zavolat. A ten checklist chci mít na papíře, chci ho mít v mobilu, to je moderní krizová připravenost.  To je ukázka plánu, jakým způsobem efektivně reagovat na krizi.

Nepochybujeme, že tomuhle jako starosta opravdu rozumíte, ale teď jste ve vládě, která rozhoduje o věcech, jež přesahují naše hranice. Třeba hrozba ruského útoku na Ukrajinu, green deal, energetická krize. To vše souvisí s bezpečím, o němž mluvíte. Bohužel – a teď mluvíme o hnutí STAN – ani po měsíci trvání vlády jsme od vás neslyšeli slova, která by dělala pro občany z těchto událostí zásadní téma. Vtom máte jako ministr vnitra obrovskou odpovědnost. Máte pod sebou policii, tajnou službu, rozhodujete o uprchlících, spadá pod vás úřad bojující s dezinformacemi. Ale zatím jsme od vás neslyšeli, jak chcete – řečeno vašimi slovy – zefektivnit a systematizovat jejich práci. Jak spolupracujete s dalšími rezorty, které mají na starosti bezpečí, tedy s ministerstvem obrany, zahraničí, s premiérem?

V týdnu bude Bezpečnostní rada státu, což je oficiální formát, kde jsme k tomuhle pověřeni. S ministrem zahraničních věcí řešíme na vnitřní koaliční bázi třeba i činnost ÚZSI – rozvědky. V podstatě s vámi souhlasím. Myslím, že jestli něco české politice dlouhodobě chybí, tak je to pokus o přesah nad každodenností. Tahle země - a chápu, že to bude znít jako moderní floskule - zatím nemá strategickou komunikaci. Myslím tím jasné vymezení její pozice a celkem odvážné pojmenování toho, kdo jsou naši partneři. Ale jako bychom se báli jim to říct, spolupracovat s nimi, jít vstříc debatě, pomáhat jim. Neumíme jasně definovat, co jsou jasné bezpečnostní hrozby. Zároveň si myslím, že i toho si je vláda vědoma je a chce s tím pohnout. Jsme vládou, která myslí vážně strategickou komunikaci, máme to i v programovém prohlášení.

Jak se to promítne i do činů?

Připravujeme funkci národního bezpečnostního poradce, což je člověk, který bude mít do jisté míry tuhle strategickou komunikaci, tohle vymezení pozice, na starosti. Příprava téhle funkce jak legislativně, tak prakticky bude nějakou dobu trvat. Na vnitru máme zatím pracovní skupinu, která se tím zabývá, máme tu analytiky, kteří chtějí systémově pojmout, co jsou dezinformace, jak se jim dá čelit, jak se mapují, jak se klasifikují, jakým způsobem se na ně reaguje. Každopádně trochu budu rozporovat, že od nás nic nezaznívá. Vím, že dělostřelecké granáty a podobné věci jsou „jen“ gesto. Možná je to málo, ale udělala by to předchozí vláda? Pokud se podíváte na naši středeční tiskovou konferenci po vládě, tak premiér, ministr zahraničí i já, všichni jsme mluvili o Ukrajině. O její podpoře. U vlády je podle mě zřetelný posun oproti tomu, co dělali naši předchůdci. I když si nejsem jistý, jestli je to správná míra porovnání - měli bychom směřovat k tomu, co dělají spojenecké země.

Promiňte, ale minulé týdny nebylo moc slyšet jasná prohlášení vlády. Ano, jsou tu vaše kroky, cesty ministra zahraničí, reakce ministerstva obrany i premiéra, nicméně ty jsou spíše kusé. Navíc jako novináři cítíme, že vládní politici nemají moc chuť mluvit, tiskovky opouštějí po pár otázkách, nereagují na žádosti o rozhovory nebo je odsunují. Je to oficiální trend - něco, co si vláda nastavila?

Ne není tu žádná dohoda a žádný příkaz, že nesmíme veřejně něco prezentovat. Ale je fakt, že vláda je teď v období nastavování agendy, systému, změn - a to přísluší komentovat hlavně premiérovi. Proto to možná tak vypadá. A já jsem měl teď problém, když jsem dal vyjádření k vládním dohodám nebo dění na vnitru na Twitter - hned tam byla spousta reakcí, že se snažím překrýt problémy STAN s financováním, s odjezdem Jana Farského… Ale věřím, že přichází čas, kdy budu moci komunikovat vlastní témata. Teď mě zaujala šibenice při demonstraci před Poslaneckou sněmovnou. Napsal jsem komentář do jednoho z deníků, o víkendu vyšel. Myslím, že i tohle je moje úloha. Já nechci být jen ministrem, který komentuje výběr policejního prezidenta a rozvědku. Měl bych komentovat i celospolečenská témata, třeba rozdělení společnosti.

V pořádku, ale jste ministr vnitra a my doteď netušíme, jak vnímáte kriminalitu a její tváře, co je pro Česko největším kriminálním rizikem…

Kyberkriminalita, dezinformace, praní špinavých peněz. Tyhle typy zločinu jsou propojeny a jsou využívány jak teroristy, tak zeměmi, které nám nejsou nakloněny, i sofistikovanými zločinci. Kyberkriminalita by se měla stát velkým tématem našeho předsednictví EU. A k tomu je zapotřebí i reforma vztahů a vybavení specializovaných pracovišť. Kyberkriminalita je nejen věcí policie, ale i tajných služeb, registruje ji NÚKIB. Tohle jsou výzvy, které vycházejí z vize našeho úřadu a mají potom konkrétní dopad na jeho fungování. A reformu policie, respektive specializovaných pracovišť, to je něco, co bych chtěl do své agendy dostat co nejdřív.

To je i jeden z důvodů, proč vzniká úřad národního bezpečnostního poradce, připravuje ho bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar. Jakým způsobem funguje spolupráce s ním a premiérem?

Musíme připravit zákon, na jehož základech bude fungovat. My jsme se s Tomášem Pojarem dohodli, že chceme mít pravidelnou komunikaci a především si tuhle pozici věcně definovat. Jakým způsobem bude národní bezpečnostní poradce komunikovat se zbytkem bezpečnostní komunity, jaká bude jeho pozice. Je dobře, že premiér má u sebe člověka, který problematice rozumí. Takže z mého pohledu máme rok na nastavení a vyslání do legislativního procesu. Je to vysoká ambice, ale splnitelná.