Teď je třeba vydržet a přežít to. Na všechno ostatní je pozdě

Současná vlna epidemie znovu donutila tuzemské nemocnice omezit neakutní péči a měnit odborná oddělení na „covidária“. Situace je v současnosti nejhorší na východě České republiky, mimo jiné na jihu Moravy. Nemocnice Kyjov, která je jednou z vůbec nejzasaženějších, vyhlásila stav hromadného postižení osob, kdy již péče nemusí odpovídat běžnému standardu. Pacienti třeba nemají zaručeno, že o ty, kteří potřebují plicní ventilaci, se vždy zvládne postarat vyškolený lékař. Primář tamního ARO Jiří Vyhnal je tak tím, kdo musí řešit všechny akutní otázky spojené s koronavirem. V rozhovoru pro Respekt mimo jiné vysvětluje, že z medicínského hlediska je maximální proočkovanost populace žádoucí, přesto podle něj ani v této situaci není správně, aby stát zaváděl povinné očkování proti covidu-19. „Myslím si, že s tím, jak je současná společnost nastavená, by to vedlo k ještě většímu rozvrácení - a škody by byly možná větší než ty způsobené covidem,“ říká. Pandemii a zejména souvisejícímu tématu povinného očkování se věnuje blok textů v aktuálním Respektu 48/2021. Následující interview je jeho doplněním a pozvánkou ke koupi.

Morava je dnes epidemií nejpostiženější oblast. Nemocnice Kyjov musela vyhlásit stav hromadného postižení osob. Jak jste na tom tedy z hlediska kapacit?

Za normálních okolností jsme taková středně velká nemocnice okresního typu. Máme počet personálu postavený na šest ARO lůžek, ale v tuto chvíli jich máme čtrnáct, což je navýšení kapacity o více než 100 procent. A volné máme dvě. Ze čtrnácti je třináct obsazených. Jenom jeden pacient je přitom očkovaný dvěma dávkami - všichni ostatní jsou neočkování.

Jak tito neočkovaní pacienti, jejichž stav se zhoršuje, mluví o očkování? Stojí si za svým rozhodnutím?

Jsou lidé, kteří si za svým rozhodnutím se stojí jako Jan Hus před zapálením hranice. Jsou tací, kteří covid nebo očkování popírají  i na smrtelné posteli, ve stavu těsně před intubací. To je silná víra, když se jí nevzdáte ani v blízkosti vlastní smrti. Pak jsou ale tací, kteří to připustí a řeknou „uznávám, měl jsem se očkovat“. A těch je víc: zpětně považují rozhodnutí neočkovat se za chybu, protože si prošli peklem.

Šlo z hlediska příprav na právě probíhající vlnu udělat něco lépe?

Znovu jsme se nepřipravili. Že budou čísla téměř horší než na jaře, s tím jsme nepočítali. A měli jsme to předpokládat Za léto jsme mohli připravit lůžkové kapacity, dalo se pracovat s personálem tak, aby se někde navýšil. Tohle není poslední pandemie ani poslední krize. Čekají nás i jiné výzvy jako migrace a problémy způsobené změnou klimatu. A my bychom se na ně měli připravovat. Lidsky, materiálně i reorganizací zdravotní péče.

Rakousko a následně i tuzemský dosluhující kabinet Andreje Babiše do veřejné debaty dostali téma povinného očkování. Jak se k němu v současné situaci stavíte?

Jsem v názoru rozštěpený mezi lékaře a občana. Lékař ve mně by řekl samozřejmě ano: z medicínského hlediska je stoprocentní proočkovanost žádoucí. Občan ale říká ne - a spíš převažuje jeho názor.

A proč?

Po důvodech, proč tolik lidí odmítá očkování či samou existenci covidu, se snažím pátrat. Nedávno jsem narazil na pojem denialismus, chcete-li popíračství. Musíme hledat důvody, proč a jak popíračství vzniká, ale v demokratické zemi se nad ním nedá zvítězit. Můžete s takovými lidmi maximálně diskutovat, což se snažím dělat i skrze sociální sítě. Ukazovat nemocniční realitu nebo údaje, které jasně říkají, že očkování funguje. Myslím si nicméně, že zavedení povinného očkování by s tím, jak je současná společnost nastavená, vedlo k ještě většímu rozvrácení - a škody by byly možná větší než ty způsobené covidem. Už nejsme schopni lidi tlačit k očkování, tím je jenom utvrzujeme v jejich postoji. Problém přitom může vzniknout i v tom, když tohle očkování s některou z dalších variant viru selže a bude potřeba další očkovací látka. Může vzniknout obrovský společenský přetlak, který může napáchat ještě větší ztráty než to, že budeme akceptovat, že část společnosti se očkovat nenechala.

Řeší se i povinné očkování zdravotnického personálu. Jak to je u vás na oddělení?

Museli jsme to začít řešit v rámci našeho provozu v nemocnici, protože některé kolegy a kolegyně máme nenaočkované. Pro některé by to znamenalo, že by se nechali naočkovat, ale brali by to velmi úkorně. A někteří by pak takovou věc neskousli a pracovní poměr ukončili Samozřejmě je otázka, zda by se zachovali tak, jak mi bylo řečeno, pokud by k povinnému očkování skutečně došlo.

Proočkovanost je nicméně nízká – sám říkáte, u vás na ARO leží až na jednoho pacienta samí neočkovaní. Jak se takové situaci pro příště vyvarovat?

Jsem pro to, aby se dbalo na lidská práva a svobody, pokud opak není extrémně nutný. Co jsme udělali špatně my, kteří jsme přesvědčovali o své pravdě o očkování? Je vidět, že se zanedbala logická očkovací kampaň, která by byla nastavená tak, aby lidé od začátku byli optimisticky informováni o tom, že se konečně našlo něco, co může pomoct. Já si z ní tedy jako občan moc nepamatuji. To je ale minulost. Co s tím teď ? Máme část populace, kterou už nedonutíme k očkování. To znamená, že v nějakém procentu v nemocnicích budou. Teď je třeba vydržet a přežít to. Na všechno ostatní je pozdě.