Bez řečí a raději všichni

I když vláda Andreje Babiše potvrdila přípravu na zavedení povinného očkování a premiér zmínil možnost omezit ho na skupinu občanů starších padesáti či šedesáti let, do uzávěrky Respektu Babišův kabinet žádný definitivní plán nepředstavil.

Jak z veřejných diskusí vyplývá, rozhodně jde o velmi citlivé téma, které rozděluje tuzemskou společnost i politickou scénu. Z hlediska práva se však jedná o otázku, na kterou už máme poměrně jasnou odpověď od roku 2015. A podle právních expertů se na ní ani dnes nic nemění.

Chránit veřejné zdraví

Jestli náš právní systém umožňuje nařídit občanům povinné očkování, posuzoval před více než šesti lety sám Ústavní soud. Vše začalo, když rodiče nezletilé dcery dostali pokutu za to, že své dítě odmítli naočkovat jednou z povinných vakcín. I když není jasné, o jaké očkování se přesně jednalo, víme, že ho ministerstvo zdravotnictví uvedlo ve své vyhlášce a odkázalo se přitom na „silnější“ zákon o ochraně veřejného zdraví, který rezortu umožňuje nařídit některá očkování proti „závažným infekčním onemocněním“ bez možnosti volby občana. Případ se posléze dostal až k ústavním soudcům, kteří v obecné rovině posuzovali soulad očkovací povinnosti s ústavou a ochranou lidských práv. Konkrétně zkoumali, jestli stát může nařídit, aby si jeho občané museli nechat vpíchnout ministerstvem předepsané očkovací látky.

Ústavní soudci dospěli k závěru, že existence povinného očkování je v našem státě v pořádku. Jak se píše ve zmíněném rozhodnutí,…