Škola v červnu bude jako celodenní družina. O výuku moc nepůjde

Otevřít školy před prázdninami poslouží tomu, aby měl děti kdo pohlídat. Nic víc v nově schváleném opatření ministerstva školství nelze hledat. „Z pedagogického hlediska to žádný velký smysl nedává,“ míní ředitel základní školy v Klánovicích a od loňska také prezident Asociace ředitelů základních škol Michal Černý.

Docházka se má obnovit na posledních pět týdnů školního roku, a to jen pro první stupeň a dobrovolně. Vám – lidem z terénu – to dává smysl?

Rozumím tomu z hlediska ekonomického a společenského. Ale z pedagogického hlediska žádné přínosy nevidím. Spíš je to krok zpět. Budeme rádi, když oproti dnešnímu provozu nic neztratíme.

Leckdo ale asi čeká, že ve škole se děti naučí víc. Není to tak?

To by platilo, pokud by bylo možné obnovit docházku kompletně. Ale pokud to ze zdravotnického hlediska není vhodné a docházka bude dobrovolná, vznikne určitý zmatek.

Proč?

Část dětí z třídy bude ve škole, část doma. Nevím, která bude větší. Děti, které přijdou, možná ani neuvidí svou paní učitelku. Protože souběžně poběží pro zbytek třídy dálková výuka. Představa, že by třídnímu učiteli k dnešní dálkové výuce ještě přibyla povinnost vést fyzicky část třídy, je samozřejmě nesmyslná. Je jasné, že obě skupiny nezvládne jeden člověk.

Jak to půjde v praxi zvládnout?

Na to ještě máme relativně dost času. Ale patrně tak, že školní skupiny – tedy ten fyzický provoz ve škole – budou mít na starosti hlavně hudebkáři nebo tělocvikáři, tedy kolegové, kteří dálkově nejsou tak vytížení, případně asistentky a vychovatelky. Třídní učitelé a učitelky povedou dálkovou výuku jako dosud. Práce jim neubyde, naopak. Pokud v dnešním režimu učí dobře, tak škole věnují třeba deset hodin denně, víc než dřív. K tomu na konci roku přibude ještě komunikace s kolegou, který bude mít na starosti fyzickou výuku, aby věděl, co říkat té části dětí, které budou chodit do školy.

Docházka se obnoví jen na prvním stupni. Nelze si vypomoct tak, že část práce navíc přeberou kolegové z druhého stupně?

Jenže ti budou řešit dálkovou výuku ve svých třídách, ta dál poběží. Odpadá jim sice to, čemu se říká krocení dravé zvěře, to se odehrává při výuce ve škole hlavně na druhém stupni. Ale pořád platí, že množství času věnovaného přípravě a dálkové výuce je pro většinu z nich jednoznačně větší než dřív.

Čili pokud ministr školství říká, že pro první i druhý stupeň zůstane tím nosným pilířem vzdálená výuka, tak obnovení fyzické docházky vlastně znamená takovou celodenní družinu, aby bylo děti kam dát?

Ano, přesně tak to chápu. Jen s tím rozdílem, že úkolem školy bude zajistit, aby se v té družině, jak správně říkáte, dopoledne také vzdělávalo.

Nebylo by tedy rozumnější dotáhnout školní rok dálkově?

Pedagogicky by - myslím - bylo nejlepší, kdyby na prvním stupni šli do školy všichni a druhý stupeň se dojel distančně. Pokud to není možné, dojel bych vše distančně. Ale chápu i kompromisní řešení. Jako způsob, jak školy můžou přispět k obnově normálního dění ve společnosti.

Nemá nicméně smysl mít velká očekávání, že by se děti něco víc naučily jen díky tomu, že budou ve škole, a ne doma…

Ano. I když se samozřejmě rád nechám překvapit, pokud někdo něco vymyslí. Zkusíme jako učitelé a ředitelé dát hlavy dohromady a vzájemně se v tomto směru inspirovat. Řešíme stav, který nastane až za pět šest neděl, a to den po jeho vyhlášení. Samozřejmě se budeme snažit, aby to po pedagogické stránce nebyl průšvih. Ale učitelé se z toho nesmí zbláznit. Rozhodně to teď není tak, že by seděli doma s nohama na stole.

Rodiče v Česku podepisovali ve velkém petice s protichůdnými požadavky:  jedni za zavření škol až do prázdnin, druzí naopak za jejich otevření. Není toto jen snaha vyhovět tak trochu všem?

Nevím, já u toho rozhodnutí nebyl. Ale člověka to napadne.

Bylo s vámi jako s asociací zvolené řešení předem konzultováno?

Ano, během Velikonoc jsme to probírali. Svoje výhrady jsem vyjádřil. Ale já nejsem epidemiolog. Jak už jsem říkal, dal bych přednost tomu, aby se první stupeň otevřel kompletně. Pokud to z epidemiologických důvodů není možné, pak jako druhá nejlepší varianta mi připadá nechat školy zavřené do konce roku. Chápu ale, že s ohledem na rodiče se zvolilo něco mezi.

Čili o kvalitu výuky ani nešlo a rozhodnutí padlo s ohledem na to, aby školy plnily - řekněme - pečovatelskou roli?

Řekl bych, že ano, ale to je logické. Hospodářství jde dolů, lidé a firmy krachují. Já to chápu, nejsem kůň s klapkami na očích, který vidí jen to svoje školství.

Nechtěl tím pádem někdo protáhnout pečovatelskou službu i přes prázdniny? I to se zmiňovalo jako možnost…

Jak by k tomu učitelé – ale i rodiče a děti – přišli? Už teď pracujeme, jak nejlépe umíme, a ještě bychom přišli o prázdniny, které si zasloužíme. Pokud však vím, tak z resortu školství nikoho nic takového nenapadalo.

Půjde v praxi dodržovat povinné nošení roušek? V červnu, kdy je největší vedro?

Povede to k tomu, že přejdeme na takzvanou frontální výuku, kterou se za normálních okolností snažíme naopak odnaučit. Učitel u tabule a děti po jednom v lavicích s dostatečnými rozestupy. V takových případech děti roušky mít nemusí. Prostě pět týdnů vydržíme učit tak, jak jsme učili dřív. Je mi trochu líto učitelů, kteří by měli mít roušku i ve třídě. Celý den si to moc neumím představit.

Co vám nebo vašim kolegům přijde jako hlavní otázky nebo nedomyšlenosti toho, co se na konec školního roku chystá?

Kolegové vyjadřují různé obavy. Třeba co dělat s dítětem, které nebude zdravé a rodiče ho za této situace pošlou do školy. Co dělat, kam ho umístit? A co když ho druhý den rodiče pošlou do školy znovu? Bylo by dobré také upřesnit, co už je ze zdravotního hlediska určitě nepřípustné. Vytyčit mantinely, ve kterých se můžeme pohybovat. Například jestli se děti budou smět navzájem dotýkat. Některé děti nejsou vzorné. Co když dítě odmítne pravidla respektovat, odmítne nosit roušku nebo ji bude dětem strhávat – můžeme ho v takovém případě z prezenční výuky vyloučit? Myslím, že spousta dalších věcí nás ještě napadne.

Co když je v některé škole hodně učitelů z ohrožených skupin? I pro učitele má být docházka dobrovolná podle toho, jak se na chození mezi lidi budou cítit. A co když jich bude méně než na každých patnáct dětí jeden, jak požaduje ministerstvo?

Ano, to je přesně jádro problému. Samozřejmě máme vychovatele, asistenty nebo učitele výchov. Ale všechno záleží na tom, kolik rodičů mám děti skutečně pošle do školy. Za určité situace by to mohl být velký problém. Jeden kolega mi třeba napsal, že se obává, aby mu celý pedagogický sbor neoznámil, že má strach a do školy dobrovolně učit nepůjde.

Nebylo by tedy férovější nehrát si na ředitele všeho? Nesuplovat svéprávnost ředitelů nebo zřizovatelů a dát školám co nejvolnější rámec ve smyslu „zavření škol končí, výuka bude probíhat podle kapacitních možností škol, váš ředitel nebo zřizovatel vám dá vědět“. Nemá stát zbytečnou potřebu vás hlídat, abyste nelenošili?

Tak to vůbec neberu. Já tam vidím pouze omezení od zdravotníků, se kterými budeme těžko něco dělat. Vůbec se neobávám nějaké přehnané kontroly od ministerstva. Obávám se pouze toho, jestli ministerstvo – ve snaze vyhovět oběma skupinám rodičů – neslíbilo něco, co nezvládneme zajistit, a rodiče se toho budou dožadovat. A ti špatní budeme v jejich očích nakonec my.