Nerozdávejte on-line koule a mluvte s dětmi o pocitech

Ministerstvo školství nabídlo školám návod, jak se zachovat ve chvíli, kdy děti zmizely ze třídy a sedí (možná) někde na druhé straně internetové linky. Autor tohoto textu se rozhodl na základě zkušeností, které k němu dopluly od ředitelek, učitelek, učitelů, žáků a rodičů během uplynulých dvou týdnů sestavit vlastní desatero. Pilní si to mohou porovnat.

Co určitě udělejte v časech on-line vzdělávání:

1. Domluvte se, jakým způsobem se budou on-line setkávat lidé ze sborovny. Ne nutně pořád a všichni, ale je to klíčové opatření. V současné situaci obstojí ty školy, kde už učitelé spolupracovat umějí, případně se to co nejrychleji naučí. Znamená to vybrat nějakou on-line platformu, která umožnuje konferenční setkávání.

2. Vyberte a shodněte se ve sborovně na prostředí, v němž budete komunikovat s žáky. Každá škola může dojít k jinému modelu, ale je pravděpodobné, že budete možná potřebovat trochu jiný nástroj pro zadávání úloh, jiný pro individuální či skupinovou komunikaci s žáky a jiný pro oslovení rodičů. Některé platformy umožnují všechny tyto funkce, některé ne. Používejte, co vám vyhovuje, ale je důležité být pokud možno jednotní.

3. Komunikaci směřujte především k žákům, ne k rodičům. Snažte se s nimi navázat přímý on-line kontakt. U škol, které budují cílevědomě samostatnost, to jde už na prvním stupni. Na druhém by bylo dobré o to usilovat všude. Snažte se rodiče zatěžovat co nejméně. Je to příležitost, kdy část dětí mnohem ochotněji převezme zodpovědnost za organizaci svého pracovního dne a za to, co se naučí.

4. Určete koordinátora každé třídy – nejspíš půjde o třídního, který bude dostávat všechna zadání, která směřují k jeho žákům. Má tedy představu, kolik učiva dostávají, nakolik je to možné zvládnout a podle toho způsob komunikace upravit. Jsou školy, které to dělají tak, že každý den žáci pracují jen na jednom předmětu, případně na komplexnějším zadání, které propojuje více předmětů. Omezíte tak riziko, že se na jeden den nahrne příliš mnoho příliš různorodé práce.

5. Vytipujte děti, které na on-line kontakt nereagují, a dohledejte důvody. Nemusí jít vždy jen o „chudé děti z problémových rodin“, ale třeba děti žijící jen s jedním rodičem, který nemá kapacitu, děti lidí, kteří jsou v současné situaci vytíženější než dříve (typicky zdravotníci), nebo prostě děti, kterým digitální distanc nevyhovuje. Pro ně hledejte v rámci kapacit jiné cesty, jak jim zadání práce předávat (klidně schránka před školou, osobní donáška spolužákem).

Co určitě nedělejte, a když už jste to udělali, co nejrychleji opravte:

6. Neposílejte e-maily. Nejhorší způsob zadávání práce je mnohočetná sborovna bombardující desítkami e-mailů rodičovské schránky. Čiňte tak jen ve chvíli, kdy jste si jistí, že to opravdu všem zúčastněným vyhovuje. Takové případy existují, ale většinou si rodiče stěžují, že musí lovit zadání v desítkách e-mailů a dalších komunikačních kanálech. Mažte nepotřebné e-maily – digitální učebny generují obrovské množství e-připomínek.

7. Omezte tupé úkoly. Obří nestrukturovaná zadání ani úkoly typu „udělej výpisky ze sedmi stran učebnice dějepisu a odpověz na tyto tři otázky“ nejsou důstojné kvalifikovaného pedagoga. Nebo by přinejmenším neměly převažovat. Tipů, jak zadávat práci kreativněji, je dost a jsou on-line dostupné. Na druhou stranu - nebojte se vlastních chyb, chyby učí všechny. Jen je dobré o nich vědět.

8. Žáky a rodiče nepřetěžujte. Na to si rodiče stěžují nejvíce. Uberte, vybírejte z učiva to klíčové, dávejte prostor pro kreativitu a zamyšlení. Vytvářejte příležitosti, aby spolu jednotliví žáci mohli na dálku spolupracovat. To je pro dnešní generaci atraktivní a u mnohých to výrazně zvýší motivaci k práci. Leckterým žákem, který ve třídě obvykle spí, budete překvapeni.

9. Nespěchejte s hodnocením. Sázet kvůli nesplněným úkolům „koule do Bakalářů“ opravdu není vhodný způsob motivace k práci. Dohodněte se ve sborovně, jakým způsobem budete v módu distančního vzdělávání hodnotit, jak často a s jakým záměrem. Možná v tuhle chvíli nebudou známky to správné řešení. Pro rodiče vytvořte krizovou linku (nejlépe na třídního), ať máte šanci se dozvědět, v jakém prostředí žák pracuje a proč případně na zadání nereaguje.

1o. Nezapomínejte na přímou komunikaci s dětmi. Individuální i skupinovou. A berte (i při komunikaci s rodiči) v úvahu, že mluvíte s lidmi v krizi, kteří jsou často přetížení a přecitlivělí stejně jako vy. Bavte se s dětmi/žáky/studenty o situaci a o tom, jak ji prožívají. Jsme tvorové řízení emocemi, nezapomínejte na to. A tohle je přesně situace, kdy žák ocení váš přímý zájem o to, co potřebuje. A počítejte s tím, že část žáků má ostych oslovit vás přímo.

Tohle desatero berte jako text „s otevřeným kódem“. Tedy jako výkop, který je možné kritizovat, upravovat, přizpůsobovat, doplňovat či redukovat. Regionální či oborové varianty (asi to bude jiné u základek a středních škol) rádi zveřejníme na facebookovém profilu EDUinu a na všech dalších platformách, které se připojí a které najdete níže.

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin