Primátorovi jsem pouze řekl, aby si dával na Hlubučka pozor

Minulou středu jste měl tiskovou konferenci, kde jste zopakoval svoji verzi případu korupce na magistrátu. Proč vlastně?

Nechtěl jsem, aby mě někdo vyfotil, jak jdu vypovídat na policii, a pak se kolem toho vyrojily spekulace. Proto jsem to chtěl oznámit na tiskovce.

Překvapilo vás, jak se spor o interpretaci celého případu zdramatizoval?

Pro opozici na magistrátu je celá věc velkým tématem a snaží se nás co nejvíc očernit. Přitom chapadla té korupční chobotnice sahají i do opozičních stran. Zároveň se bojím, že na tom vlastně hrozně narůstá Babiš. Já jsem přitom rád, jak dopadly parlamentní volby, podporuju strany napravo od ANO a nechci, aby se Babiš vrátil. A tohle je jedna z věcí, která mu může hodně pomoct.

A má váš postoj „nechci, aby se vrátil…“ vliv na to, jak v případu Hlubučekpostupujete?

To ne. Spíše pořád dělám to, co je dobré pro město, nebo co cítím jako svoji zodpovědnost z hlediska občana, politika nebo manažera Dopravního podniku.

Po zmíněné tiskovce mluvil na ČT24 novinář Miroslav Korecký z MfD. Prohlásil, že za situace, kdy nazýváte své koaliční partnery mafiány, už spolu nemůžete řídit město, a to ani do podzimních voleb. Můžete, nebo ne?

To asi směřuje k Jiřímu Pospíšilovi. Spolu s kolegy z Prahy sobě jsme nenazvali přímo jeho mafiánem. Mysleli jsme tím jeho pravou ruku Jiřího Fremra, který byl prokazatelně se skupinou kolem Petra Hlubučka v kontaktu a laškoval s nimi o tom, jak se dá v Praze krást. A popravdě - když se kouknete na zasedání zastupitelstva, tak Hana Marvanová, Jiří Pospíšil a Jan Wolf už v koalici nejsou, dávno nehlasují pro koaliční návrhy. Hlasují většinou s opozicí.

Jaká je teď tedy atmosféra uvnitř městské rady?

Naprosto klidná. Ale stále jsme tím všichni včetně mě zasaženi. I když jsem o jedné věci z celé té kauzy věděl a nějak ji dva roky řešil, nedokázal jsem si představit, že taková věc á la devadesátky tady může existovat. Když teď čtu o organizované zločinecké skupině, tak si vůbec nedokážu představit, že Petr Hlubuček, který seděl v protější kanceláři, byl něčeho takového členem. To vyvolává určité vnitřní rozrušení, ale jako tým fungujeme.

Mluvíte o zločinecké skupině jako o skutečnosti. Ale není na místě s kategorickými závěry počkat, jak se ty věci ukážou u soudu?

To určitě. Jenomže politici mají i politickou odpovědnost, která se musí vyvodit hned, aby nedošlo k poškození dobrého jména města nebo vedení města. Takže jsem rád, že kolega Hlubuček ihned odstoupil. Nedokážu si představit, že bych tady fungoval s někým, kdo bude tři měsíce ve vazební věznici, potom ho dva roky budou soudit, a potom se teprve vyvodí zodpovědnost, jak to dělá Andrej Babiš.

Narážím na to, že o případu mluvíte jako o hotové věci. O tom, že to ti lidé udělali, nabízeli úplatky atd. Dokazování úplatků je složitá věc a nejeden případ se nakonec ukáže u soudu v jiném světle…

Jistě. Někteří volají po tom, abychom z Dopravního podniku vyhodili všechny manažery, kteří se jakkoliv vyskytují v odposleších. S tím nesouhlasím. Zatím máme informace jen z novinových článků a pro stabilitu společnosti musíme být rozvážní, zodpovědní a nedělat unáhlené kroky.

Nestabilita Dopravního podniku

Zkusme se na to podívat z odstupu. Co se na magistrátu vlastně odehrávalo?

Všechny informace zatím nasvědčují tomu, že se tady dala dohromady skupina lidí se záměrem získávat peníze pomocí vydírání. To znamená, že šlo o organizovanou zločineckou skupinu, a i kdyby nespáchali trestný čin, tak to, že jej chtěli spáchat, by mělo být trestné. Podle informací, které známe z Dopravního podniku, nebyli schopni změnit parametry veřejných zakázek nebo parametry smluv, na jejichž nastavení jsme před tím tři roky pracovali. Spíše se to odehrávalo tak, že se snažili vydírat některé dodavatele. A vydírat v tom smyslu, že buď budou donekonečna prodlužovat podepsání určité smlouvy, nebo naopak usilovat o to, aby se ta smlouva vypověděla.

Občas to mohlo být i tak, že vlastně ani neměli vliv, jak nějaká transakce dopadne. S ředitelem Petrem Witowským jsme udělali takový laický příměr: je to podobné, jako když se domluvíte se školníkem nějaké střední školy, že na ni dostane vaše dítě. Uskuteční se přijímačky, dítě bylo přijato a vy dáte školníkovi několik tisíc korun. Anebo dítě přijato není a školník se vám omluví, že se mu to nepovedlo. To znamená, že ke škodě přicházeli dodavatelé, nikoliv Dopravní podnik.

Takže oni se snažili obsadit pomyslná místa školníků, učitelů a občas i zástupce ředitele školy, odkud pak měli možnost vytvářet dojem, že rozhodují a mohou si říct o úplatek?

V podstatě to, že nebudou při uzavření smlouvy obstruovat.

Vy jste jako předseda dozorčí rady Dopravního podniku neuměl na tenhle systém přijít dřív? Tedy dřív, než se vám jeden z investorů svěřil, že dostal žádost o úplatek?

Matej Augustín nastoupil na místo ekonomického náměstka 18. prosince 2019 a já jsem trestní oznámení podával 27. dubna 2020. To zase není tak dlouhá doba…

Víte o jiných případech žádosti o úplatek na základě toho systému?

Ne, vím jenom o tom jednom.

To znamená, že to mohlo být ojedinělé? Že to nebyl přímo systém?

Doufejme, že tohle odkryli policisté, když se tím zabývali a měli k dispozici odposlechy a další možnosti.

Proč zrovna pražský Dopravní podnik tolik přitahuje lidi s podezřelými úmysly?

Jedním z faktorů je nestabilita vedení. Můžu to ukázat na Technické správě komunikací (TSK), která je co do rozpočtu zhruba pětkrát menší. Když jsem před lety přišel na magistrát jako nově zvolený člen rady, tak byl generální ředitel TSK z ČSSD, náměstek pro správu a údržbu z ČSSD, ekonomický náměstek byl nominovaný Stranou zelených. Investiční náměstek hnutím ANO. Náměstek za telematiku byl bývalý komunista. Ti lidé vůbec netvořili jednotný tým. Byli tam dosazeni náhodně z rozhodnutí svých stran, nešlo o odborníky. A podívejte se, jak vypadá TSK v mé gesci. Já nepřiživuji naše straníky, vybírám skutečné odborníky, takže TSK vede jako generální ředitel Jozef Sinčák, který má obrovské manažerské schopnosti z ČSA a dalších působišť. Náměstek pro investice je bývalý ředitel ze Staveb mostů Praha, tam vyrostl od stavbyvedoucího po ředitele celého závodu. Má tedy zkušenost z druhé strany, nejen ze strany zadavatele, ale ze strany stavitele. Zároveň všichni tvoří tým, jsou schopni spolupracovat a nepodkopávají si nohy.

Proč mají politické strany o řídící místa v městských firmách takový zájem?

Asi se snaží živit členskou základnu. Prostě řeknou: „Tenhle člověk teď nemá žádné zaměstnání, vždycky nám pomáhá, tak mu najdi místo.“ Není to tedy nutně spojeno s nějakými nekalostmi.

Jak je to v případě Dopravního podniku?

Zatímco u TSK se - myslím - poprvé v historii povedlo prosadit, že bude podléhat jedné straně, jednomu náměstkovi primátora, tak u Dopravního podniku nikoli. Petr Hlubuček stál hrozně o to být náměstkem pro dopravu. Ale my jsme o to stáli taky, takže z toho vyústila varianta, kdy byl dohled nad Dopravním podnikem rozdělen mezi tři strany tak, že nám připadlo obsazení funkce generálního ředitele, Spojené síly dostaly tři lidi v představenstvu a jeden člen představenstva měl zůstat neutrální.

Z jakého důvodu musí mít strany v představenstvu svoje lidi a dosazovat generálního ředitele? Proč se to nedá řešit nepoliticky?

Nevím, jestli to jde udělat nepoliticky, protože ve finále má za tu firmu stejně zodpovědnost určitý politik. Ale já se na obsazení těchto funkcí nedívám politicky, nýbrž odbornostně. Ve vedení některých firem, za které zodpovídám, jsem dokonce nechal lidi spojené s jinými stranami. Za ředitele Pražské strojírny mám člověka, který původně kandidoval za ANO. Prostě vím, že je na svém místě.

Jak to poznáte?

Sleduju jeho práci, sleduju tu firmu, jak funguje, a jestli mu tedy můžu důvěřovat. Je v tom možná i nějaký šestý smysl a po čtyřleté zkušenosti můžu ukázat, že funguje. Za ředitele ROPID (Regionální organizátor pražské integrované dopravy - pozn. red.) mám člověka, který je spojený s ČSSD, nevím přesně jak. Ale každopádně je to ředitel, který nedělá uvnitř firmy politiku, a já si za ním stojím. Za ty čtyři roky mě přesvědčil, že dělá svou práci dobře.

Jak jste vybírali ředitele Dopravního podniku?

Pomocí headhunterů. Měl jsem asi deset patnáct kandidátů, scházel jsem se s nimi měsíc a uskutečnil se bezpočet jednání. Když přešli přese mě, tak jsem je představil celé koalici a tím jsme došli k Petrovi Witowskému.

Takže jste ho předtím neznal?

Neznal. U Technické správy komunikací děláme to, že hledáme pomocí headhunterů a zároveň vypíšeme inzerát. Ale na vysoce postavené pozice se nám kvalifikovaní lidé přes inzerát nehlásí.

Čím to je?

Většinou někde pracují a nechtějí, aby se na jejich působišti profláklo, že se hlásí do jiného výběrového řízení. Ti nejlepší mají navíc v městských firmách mnohem nižší plat, než můžou mít v soukromé sféře. Většinou jde o lidi, kteří tu žijí a chtějí pomoci město proměnit.

Takže když to shrneme: problémem Dopravního podniku je, že jde o velkou firmu, do které zasahují politici různých stran?

Velkým problémem je zmíněná nestabilita. Minimálně každé čtyři roky se proměňuje vedení města a s tím se většinou proměňuje i vedení Dopravního podniku. To komplikuje práci na dlouhodobých projektech. Když jsem nastoupil do funkce, tak v Dopravním podniku třeba nebyly standardizované smlouvy. To znamená, že na každý kontrakt se vytvářela v podstatě specifická smlouva a v té snadno uteče jeden dva odstavce, které si tam někdo vměstná. Standardizovali jsme tedy smlouvy. Také jsme udělali audit celého procesu veřejných zakázek a na základě toho se změnila Směrnice o zadávání veřejných zakázek. Ve spolupráci s Piráty jsme zavedli ISO certifikáty. To jsou základní věci, které by v takto velké soukromé firmě běžně fungovat, ale v Dopravním podniku nefungovaly - možná proto, že to poslední desítky let nahrávalo šedým eminencím.

Vypovídal jsem až tento měsíc

Během posledních týdnů jste několikrát vysvětloval, jak jste se neúspěšně snažil odvolat jednoho z hlavních aktérů korupční kauzy, ekonomického náměstka Dopravního podniku Mateje Augustína. Proč se vám to vlastně nepovedlo prosadit?

Dva roky jsem koaličním partnerům říkal, že Augustín není manažerem na svém místě. Že práci nezvládá, nemá potřebné zkušenosti. Když má Dopravní podnik jednání s ředitelem odboru rozpočtu nebo třeba s Evropskou investiční bankou, tak hrozí, že tam bude říkat hlouposti. Prostě neznal základní věci, neměl zkušenosti. Navíc nechodil na pracoviště, protože přijížděl v úterý odpoledne a už ve čtvrtek odpoledne odjížděl pryč.

A proč se vám nepodařilo přesvědčit koalici, že je potřeba takového člověka odvolat?

Petr Hlubuček na to říkal: „To nejsou žádné konkrétní věci.“

Nemohl jste argumentovat, že je Augustín vyšetřován policií?

Nemohl. Nevěděl jsem, že je skutečně vyšetřován policií, neměl jsem ani žádný hmatatelný důkaz, který bych mohl ukázat. Asi by to asi ničemu nepomohlo a ještě by to narušilo vyšetřování.

Co by se stalo, pokud byste v koalici přiznal, že jste podal trestní oznámení?

Nevím, ale určitě by to nevedlo k odstoupení Petra Hlubučka nebo Mateje Augustína.

A k čemu by to vedlo?

Vedlo by to k tomu, že ta skupina zbystří, že je policie sleduje a já jsem práskač, takže bych se od nich nedozvěděl nějaké informace. A problém samotný by to nevyřešilo, zůstali by na svých místech a tím by bylo narušeno sledování, které prováděla policie.

Jak přesně vás policie instruovala po podání trestního oznámení?

Policie mi říkala: „Hlavně nikomu neříkejte, že jste tu byl a co jste nám říkal.“ Na to jsem podepsal mlčenlivost a dodržel ji celé dva roky.

Chápu, proč policie nechce, aby se o trestním oznámení mluvilo. Jejím zájmem je vyšetřit případ. Ale vy máte jako městský politik jiný zájem - co nejlépe řídit město. Nebylo tedy důležitější snažit se co nejdřív zbavit vedení magistrátu a vedení Dopravního podniku lidí jako Hlubuček a Augustín? Přece jen hrozilo, že pokud si řekli o úplatek jednou, řeknou si o něj znova.

V tom daném případě došlo pouze k žádosti, nikoliv k předání úplatku. A to byl jediný případ, o kterém jsem věděl. Prostě jsem dostal informaci ohledně žádosti o úplatek – a připadala mi tak závažná, že jsem ji ihned předal policii. Kdybych s ní šel do novin, tak bych neměl nic tak uchopitelného, jako třeba byla nafilmovaná krabice od vína u Davida Ratha. Nejspíš by na mě Petr Hlubuček podal trestní oznámení pro pomluvu a žádal by omluvu.  Zároveň si nemyslím, že by Hlubuček nebo Augustín byli odvoláni. V tomhle bylo podle mě mnohem důležitější spolupracovat s policií, nešířit informaci a nechat policii konat. Dnes vidíme, jak byla ta chobotnice obrovská. Nesahala jen do Dopravního podniku, ale také do Středočeského kraje. A týká se nejen STAN, ale sahá i do TOP 09 a ODS. Já jsem tehdy viděl jen jedno chapadlo.

Vy jste se dozvěděl o nabídce úplatku od Serge Borensteina, který měl zájem o koupi pozemků od Dopravního podniku. Proč neřekl policii on, že si manažer firmy řekl o úplatek?

Já si myslím, že se nechtěl stresovat, dělat si problémy, ale zeptejte se jeho. Každopádně když mi to oznámil, řekl jsem mu, že půjdu na policii, a ptal jsem se ho, jestli bude s policií spolupracovat, tak to udělal.

Měl jste obavy jít na policii a ohlásit takovou věc?

Měl. Bylo to poprvé v životě.

A z čeho konkrétně?

Pamatuju si, že jsem o tom neřekl ani své ženě. Měl jsem strach, aby se nám něco nestalo.

Co jste si představoval, že by se mohlo stát?

Jsem životní optimista, neměl jsem konkrétní představy.

Proč jste o trestním oznámení neřekl ani primátorovi Zdeňku  Hřibovi? Je z jiné strany než Hlubuček a je odpovědný za vedení města.

Během našich pravidelných porad jsem primátorovi - to si přesně pamatuju - řekl: „Dávejte si pozor na Petra Hlubučka.“

Co jste tím myslel, dávat si pozor?

Aby jeho materiály a jeho kroky dvakrát kontroloval.

Co vám na to primátor řekl?

Že děkuje.

Dva roky od podání trestního oznámení jsou docela dlouhá doba. Našlo se mezitím při kontrole Hlubučkových výstupů něco?

Věcí, které jsme stáhli z jednání, přerušili nebo nechali přepracovat, těch bylo určitě víc. Ale to neznamená, že musely souviset s trestnou činností.

Přišlo se na něco, co jste předal policii jako další důkaz?

Teď mě přímo nic nenapadá.

Takže jste policii nic dalšího nedával?

Dával jsem jí některé dílčí informace.

A byl jste během těch dvou let jako svědek u výslechu?

Byl jsem jenom podávat trestní oznámení.

A potom u svědecké výpovědi až tento měsíc?

Ano.

Bylo to peklo

Jaké to vlastně bylo spolupracovat s Petrem Hlubučkem poté, kdy jste podal trestní oznámení a měl jste podezření, že jeho člověk bere úplatky?

Pro mě byly nejtěžší jednání o odvolání Mateje Augustína. Tam docházelo k hádkám, během nichž jsme na sebe křičeli. A těžká byla i jednání o Pražských službách, které měl Petr Hlubuček v gesci. Tam bylo velice těžké jednání vždycky - a obzvlášť teď, kdy máme přejít na in-house. Do teď se veřejné zakázky soutěžily a my bychom nyní měli přejít na systém, kdy bude město zadávat Pražským službám zakázky napřímo, protože to je námi stoprocentně vlastněná firma.

V čem spor spočíval?

Společně s vedením Technické správy komunikací jsme chtěli, aby přechod na in-house byl absolutně transparentní, abychom věděli, co se uvnitř Pražských služeb děje. A zároveň aby to bylo pro TSK, potažmo pro město, ekonomicky výhodné. A většinou jsme v jednáních naráželi do tlusté zdi v podobě námitek typu: to je zbytečné, proč to chcete dělat, je to práce navíc. I na posledním společném jednání jsme vlastně dávali Pražským službám pokyn, aby zpracovaly ekonomické zhodnocení, zda se vůbec udrží in-house a investiční plán do budoucna. Petr Hlubuček vystoupil proti, že to je zbytečnost, a já jsem řekl, že bez toho nebudu pro celou věc hlasovat. Nakonec jsme to prohlasovali jen hlasy Prahy sobě a Pirátů.

In-house tedy znamená přímo zadávané zakázky?

Ano. TSK má stejného majitele jako Pražské služby, takže TSK si může napřímo objednat služby u Pražských služeb, aniž by se to muselo soutěžit.

Celé dva roky byla ve hře eventualita, že policie nic nevyšetří a celý případ odloží. Nešlo nedůvěru v práci Petra Hlubučka řešit směrem k předsedovi STAN Vítu Rakušanovi? Prostě vedení STAN upozornit, že existují vážná podezření a že by tedy měli Hlubučka z vedení Prahy stáhnout?

Hlubuček byl nominantem klubu Spojené síly pro Prahu (jde o spojení STAN, TOP 09 a KDU - pozn. red.).

Nesnažili jste se tedy celou věc dát nějak najevo Rakušanovi?

Já jsem se s ním nikdy nesetkal. Samozřejmě když se na to díváme dnešním pohledem, kdy víme o existenci organizované zločinecké skupiny, je to jednoduché soudit. Ale my jsme takovéhle informace neměli. Já jsem byl nespokojen s Matejem Augustínem a věděl jsem o jedné žádosti o úplatek. Také jsem věděl, že to nějak prošetřuje policie. Ale žádný přímý důkaz proti Petrovi Hlubučkovi jsem neměl.

Představuji si, že se političtí partneři upozorní na riziko v podobě policejního vyšetřování, které může nejen hlavnímu městu, ale i vládě přinést problém, a že by tedy bylo dobře to nějak politicky řešit…

Řešili jsme to uvnitř klubu Spojených sil - a to hlavně směrem k osobě Mateje Augustína. Ovšem bez úspěchu, Spojené síly ho odvolat nechtěly.

Nehrálo roli, že i vy jste jako radní pro dopravu původně pro Mateje Augustína hlasoval?

Šlo o komplikované dohadování. Podle koaličních dohod měla pozici ekonomického náměstka obsadit TOP 09, tedy Jiří Pospíšil, a ten také chodil ze začátku s kandidáty. Po deseti měsících se ale Petr Hlubuček domluvil s Jiřím Pospíšilem, že místo obsadí Matejem Augustínem. Představil ho svému klubu, ti s tím souhlasili a já jsem to měl respektovat v rámci koaliční smlouvy. Ptal jsem se Petra Hlubučka, kde toho člověka vzal. A on mi řekl: „No, ze zlínské buňky.“ Řekl jsem, že s Augustínem nesouhlasím a že chci, aby přišli s někým jiným. Oni na něm ale trvali.

Proč jste neřekl primátorovi, že Augustína a Hlubučka vyšetřuje policie? Zkrátka že existuje událost, která může radu města rozkymácet, ohrozit…

Podepisujete pod zákonem slib mlčenlivosti. Zároveň také podle zákona máte oznamovací povinnost.

Vy jste jistě nemusel říkat žádné detaily…

Primátor by se zeptal, jak to vím. A já bych musel říct: „No, slyšel jsem to.“ Nic hmatatelného bych pro něj neměl. Z dlouhodobého hlediska je mnohem důležitější, že celá ta chobotnice je odkrytá, že police mohla konat svoji práci a můžeme teď udělat tlustou čáru, zbavit se šedých eminencí a nastavit systémové změny. To je pro řízení Dopravního podniku mnohem podstatnější.

Udělal byste v případu něco jinak s tím, co teď víte?

Mohl jsem delší dobu odolávat tlaku na nezvolení Mateje Augustína, to určitě, ale bylo to peklo. Není hezké, když na vás kolega křičí každý týden, že porušujete koaliční dohodu a že vám rozvrátí všechno, co tady děláte. Že vám bude blokovat tisky, prosadí odvolání generálního ředitele Dopravního podniku, v podstatě bezdůvodně…

Kdo na vás křičel? Petr Hlubuček?

Ano, zároveň jsem věděl, že Matej Augustín nikdy nebyl odsouzený, má čistý trestní rejstřík. Z novinových článků sice vyplývalo, že působil ve slovenském CARGU v roce 2009, kdy se podnik dostal do několikamiliardové ztráty, ale tehdy byla ekonomická krize. Vadilo mi také, že byl ve funkci v době Roberta Fica. To ale byly jediné věci, které jsem na něj měl.

Zatím není případ uzavřený, Hlubuček ani Augustín nebyli odsouzeni, může se tedy ještě ukázat, že i s tím úplatkem se to mohlo odehrát jinak. Nabídka úplatku se velmi obtížně dokazuje, mohlo jít o nepochopení nebo nejasnost. To připouštíte?

To se samozřejmě může ukázat. Ale všechno nasvědčuje tomu, že tady fungovala organizovaná zločinecká skupina - a už to samo je trestný čin. Takže buďme rádi, že tohle se odhalilo.