Nedivil bych se, kdyby koalice utvořily vládu jen na určitou dobu, třeba než skončí Zeman

„Celé to svádí k obecným závěrům, že nakonec vyhrála demokracie proti populistům, musíme uznat, že to bylo o chlup, a kdyby se tam dostala jedna z těch malých stran, tak to všechno mohlo dopadnout úplně jinak,“ komentuje výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, v nichž zvítězila se ziskem 27,78 procent hlasů koalice Spolu, politolog a ředitel New York University Prague Jiří Pehe. Jako pravděpodobný scénář vidí dohodu koalic SPOLU a PirSTAN. Prezident Miloš Zeman sice již před volbami avizoval, že premiérem jmenuje lídra nejsilnější strany, podle předpokladu tedy Andreje Babiše. Nicméně podle politologa se tentokrát dvojice Zeman-Babiš nachází v odlišné vyjednávací pozici: tentokrát stojí proti většině.

Opoziční koalice mají společně pohodlně většinu. Vydrží nakonec podle vás obě uskupení pohromadě a sestaví společnou vládu?

Tyto dvě koalice nevznikly primárně pro to, aby společně prosazovaly velké programové cíle, ale aby ukončily působení Andreje Babiše a jeho oligarchického systému v české politice. To je podle mě silný svorník, který je udrží pohromadě i při vyjednáváních o příští vládě. Pokud by totiž pustili Andreje Babiše zpátky do hry, jejich výhra by se nakonec mohla proměnit v prohru. Takže se zřejmě budou schopny dohodnout, byť jsou mezi těmi celkem pěti stranami velké rozdíly. Vůbec bych se nedivil, kdyby se rozhodly, že vládu utvoří jen na určitou dobu, třeba do chvíle, než skončí prezidentské období Miloše Zemana, hlavního spojence Andreje Babiše, a pak by vyvolaly předčasné volby, nebo se pokusily vládu přeskupit. Zeman před volbami sice několikrát avizoval, že jmenuje vítězem lídra nejsilnější strany, ale i když to i tentokrát bude Babiš, nachází se ve zcela odlišné pozici než před čtyřmi lety. V té době proti němu stálo roztříštěné spektrum osmi stran, které se nebyly schopné na ničem dohodnout. Nyní stojí proti většině, která si může vynutit jisté kroky vůči prezidentovi, například to, že ho zbaví úřadu kvůli zdravotním problémům.

Situace je tedy diametrálně odlišná?

Ano - a z mého pohledu to zcela mění politickou scénu, protože to znamená konec babišovskozemanovského dua, a tím pádem i této éry postkomunistické politiky. Hlavní zpráva ve vztahu k zahraničí je, že tady před volbami panovaly velké obavy, že se Česko vydá ve šlépějích Maďarska a Polska - a myslím, že situace je teď úplně opačná. Česká republika je první země, kde liberálně demokratické strany zvítězily a porazily nacionalistický populismus, který nás mohl vést onou polskou nebo maďarskou cestou.

Vidíte jako pravděpodobné, že by některá z opozičních stran nakonec přece jen jednala s hnutím ANO, nebo něco takového nepřipadá v úvahu?

Pokud by to udělali, tak by výhru obrátili v prohru, obě koalice se propagovaly primárně jako štít proti Babišovi s tím, že ho chtějí vypudit z politiky. Výsledky voleb ukazují, že si většina voličů přeje změnu, že tady Babiše nechtějí. Takže si to strany musí pečlivě zvážit, ale myslím, že se koalice dohodnou, přestože sestavení vlády nebude snadné. A spíše než dohoda s ANO je pravděpodobný onen scénář dočasné vlády za účelem zbavit se Babiše.

Zejména u koalice PirSTAN voliči svými preferenčními hlasy velmi zahýbali vnitřním rozložením sil. Jakou tím vyslali zprávu - a dal se tento vývoj očekávat?

Ano, psal jsem o tom již před volbami: že voliči koalic neodolají a budou kroužkovat kandidáty „svých“ stran proti ostatním. Že v rámci koalice PirSTAN to může nejvíce poškodit Piráty a u SPOLU to může být docela smrtelné pro TOP09, protože tam je zdaleka nejsilnější stranou ODS. Takže pokud by kroužkovali voliči ODS, mohla na to doplatit TOP09, která nemá tak silnou bázi, kdežto lidovci to mohou vykompenzovat silnou základnou na Moravě, kdyby mandáty ztratili v Čechách. Kroužkování může vést k tomu, že se Piráti budou cítit zrazení, i proto byl Vít Rakušan velmi opatrný ve svých prvních vyjádřeních - určitě ví, že Piráty ještě budou potřebovat. Nemůže říct: „My jsme dostali x mandátů a vy jste dostali méně, než jste měli, a tím pádem jsme nad vámi zvítězili.“ Odmítl to takhle interpretovat, ale je jasné, že to v koalicích vyvolá pnutí.

V parlamentu budou celkově jen čtyři subjekty, přinese toto rozložení sil viditelnou změnu?

Co se týče parlamentu, tak nikoliv. Strany koalic chtějí vytvořit vlastní poslanecké kluby. Osobně si myslím, že je to trochu chyba, například SPOLU by měla vytvořit jeden poslanecký klub. Byl by to jeden ze způsobů, jak dál přitlačit prezidenta ke zdi, protože jeho formulace byla taková, že jmenuje předsedu strany s nejsilnějším poslaneckým klubem. Kdyby tedy upozadili touhu mít vlastní předsedy poslaneckých klubů, byli by na tom mnohem lépe. ANO bude mít silný poslanecký klub, a když se SPOLU rozdrolí, tak se občas ocitnou v defenzivě, což není taktické.

Zdravotní stav prezidenta republiky je stále opředen otazníky, čeká nás tedy skutečně avizovaný scénář, kdy Miloš Zeman pověří sestavením vlády Andreje Babiše?

Je otázka, zda prezident bude schopen nějakých povolebních jednání. Ale řekněme, že ano - a v takovém případě bude postupovat podle toho, co avizoval. Může se stát, že Babiš bude pověřen sestavením vlády a bude se snažit vytrhnout stranu z koalice SPOLU nebo PirSTAN, ale zřejmě neuspěje. Šanci by měl, kdyby výsledky byly velmi těsné, ale koalice mají velkou většinu. Byly by tím pádem samy proti sobě, kdyby s ním někdo z nich šel. Jak už jsem řekl: voliči vyslali vzkaz, že nechtějí Babiše a odmítají strany, které s ním ne snad ani spolupracovaly, ale kolaborovaly. Takže pokud by nyní někdo kolaboroval s Babišem, tak si pod sebou podřízne větev. Myslím, že u koalic bude silná motivace vynutit si na prezidentovi, aby pověřil sestavením vlády Petra Fialu.

Čistě hypoteticky má opozice záruku, že bude povolební rozhodování skutečně v rukou prezidenta, ne jeho okolí?

Pokud by se ukázalo, že prezident není schopen povolebních jednání, kdy se s ním fyzicky setkají, on na ně bude nějakým způsobem působit, budou pak moci říct: „Ano, prezident není v dobrém zdravotním stavu, ale je při smyslech a vede jednání.“ To je jedna situace. Ale pokud bychom zjistili, že se jednání nevedou, a někdo by přišel s dekretem údajně podepsaným prezidentem, v němž jmenuje Babiše, pak už je to důvod na svolání Poslanecké sněmovny a Senátu, aby rozhodly, zda je prezident způsobilý výkonu funkce. Asi by to začalo žádostí na svolání lékařského koncilia, které by řeklo, v jakém stavu prezident je, ale to se velmi rychle ukáže. Podle mého soudu prezident není ve stavu, aby jednání vedl. A možná to celé povede k ústavní krizi, byť krátkodobé. Protože by to spadalo do okamžiku, kdy máme do 21. října ještě starou sněmovnu a nová bude až třicet dní po volbách. Do té doby se ještě může leccos udát, tudíž jde o riskantní moment pro českou demokracii.

Hnutí ANO sice nezvítězilo, přesto se navzdory skandálům svého předsedy stále těší přízni. Čím to je?

Drží se ho stejní voliči, které měl už v minulých volbách, z nich se jen uloupla nějaká dvě tři procenta kvůli jeho skandálům a kvůli covidu. Jsou to lidi starší, postkomunistický elektorát, hodně se překrývá s tím od Miloše Zemana; jsou to lidé preferující bezpečí, a to jak ekonomické, tak před migrací, které jim slibuje. A když se mají rozhodovat mezi demokratickými principy a bezpečím, raději zvolí bezpečí. Je to generace lidí, kteří strávili formativní léta v komunistickém režimu a teď u nich s rostoucím věkem posiluje nostalgie po bezpečí a zabezpečení - a Babiš toho využívá, protože z toho prostředí sám pochází. Je to poměrně pevná voličská skupina, s níž nepohnul ani vrchol covidové krize. Tehdy sice Babišovi ubylo okolo osmi procent voličů, ale když pominula, tak se k němu nějakých pět procent vrátilo - a výsledkem je těch sedmadvacet procent. Vsadil na skupinu voličů pevně definovanou věkem a sociálním statusem, ale vlastně se mu ji nikdy nepodařilo rozšířit - a v okamžiku, kdyby o to pokusil, začal by voliče ztrácet. Je třeba uznat, že jsou mu věrní, ale nestačilo to.

A co SPD? Dá se volební výsledek hnutí celkově vykládat jako neúspěch?

Tomio Okamura vsadil všechno na tři karty, pořád opakoval ta samá hesla jako: čeští občané a slušní lidé, k tomu ještě přidal proticovidovou rétoriku. Ale tam mu ubíraly voliče strany v tomto směru ještě radikálnější, třeba Trikolóra. Jakmile zúžíte poselství na dvě tři věci, musíte počítat s tím, že neoslovujete širší voličstvo. Lidé, kteří na to slyšeli i předtím, mu zůstali věrní, ale zdá se, že ztratil dvě tři procenta těch, kteří přešli k radikálnějším stranám, nebo si řekli, že je to v podstatě trouba, který pořád vykládá něco o tom, jak zrušíme naše členství v Evropské unii a zachováme všechny výhody - a byli to lidé, kteří jsou na tom vzdělanostně lépe než průměrný volič SPD.

Čím jsou pro vás konečné výsledky nejvíc překvapivé?

Předpokládal jsem, že obě levicové strany propadnou, a když jsem viděl výkony zástupců Přísahy, měl jsem podobně za to, že se do sněmovny nedostanou. Největším překvapením je nakonec to, že právě Okamura nedokázal využít společenské situace, aby získal o nějaká tři čtyři procenta více hlasů. Ale jak už jsem řekl, když se člověk podívá na to, jak si počínal, tak to takové překvapení není. Svádí to k obecným závěrům, že nakonec vyhrála demokracie proti populistům, ale na druhou stranu je třeba uznat, že to bylo o chlup, a kdyby se tam dostala jedna z malých stran, sociální demokraté, komunisti nebo Přísaha, všechno mohlo dopadnout úplně jinak. Je to vítězství, ale s varováním. Zajímavé bude sledovat, co se bude dít s hnutím ANO, protože Babiš avizoval, že do opozice nepůjde. Stane se sice v prvních měsících premiérem, pokud Zeman splní svůj slib, ale pak už jím samozřejmě nebude. A jestliže odejde z čela hnutí, pak dojde k dalšímu přepsání české politické scény, protože ANO bez něj nepřežije ani dva týdny.