Tak se předveď, pravicové Česko

Česko odvolilo a účastník sobotního odpoledne neví, čemu se dřív divit. Dvaatřicet let po revoluci vypadla z parlamentu komunistická strana. Pokud tedy legendární protikomunistický odbojář Josef Mašín kdysi prohlásil, že přijede do Česka, až komunisté odejdou z parlamentu, teď má konečně možnost.

V parlamentu končí i sociální demokracie. To je méně veselé. Nejstarší politická strana s téměř stotřicetiletou tradicí má za sebou katastrofální bilanci: neuspěla v posledních volbách do krajů, do Senátu, nedostala se do Evropského parlamentu a vypadla například z pražského či brněnského obecního zastupitelstva. Z dolní komory tak prakticky mizí tradiční levice, byť komunisté byli specifický případ. Poslanecká sněmovna se naopak mění ve výrazně pravicový nebo spíš umírněně konzervativní prostor v míře, jakou porevoluční Česko nezažilo.

Pokud se podíváme na jednotlivé strany, pak zřetelně neuspěly nové, populisticky laděné formace - Přísaha, Trikolóra, Volný blok. Tomio Okamura a jeho SPD sice zůstává stálicí politické scény, ale i on oproti minulým volbám ztratil dva mandáty. Andrej Babiš sice nakonec vybral covidový pokles preferencí a získal víc, než mu slibovaly průzkumy. Získal však o zhruba padesát tisíc hlasů a šest mandátů méně než v roce 2017.

Dalo by se tomu říkat úspěch vzhledem k tomu, že vláda zrovna neexcelovala při řešení pandemie a Babiš čelil řadě skandálů. Ale kdo viděl Babiše v televizi na tiskové konferenci, ví, že spokojený nebyl. Žádné široké úsměvy nebyly, ani pusa PR mágovi a autorovi z velké míry vylhané kampaně Marku Prchalovi.

ANO těsně prohrálo v počtu hlasů, hlavně však ztratilo možnost sestavit většinovou koalici. Při své dominanci totiž nenechalo vyrůst menší potenciální partnery, s nimiž vládlo dosud. Pokud by se do sněmovny dostala například sociální demokracie, počty a vyhlídky na vládu by byly výrazně jiné. Druhou důležitou věcí byla agresivní, v mnohém dezinformační kampaň proti Pirátům, zatímco koalici SPOLU nechávalo ANO během kampaně být - možná v naději, že by s nimi po volbách mohli dohodnout vládu.

Piráti zapomněli kroužkovat

Co tedy naopak uspělo? Asi nejvýraznější prvkem výsledků voleb je úspěch koalice SPOLU. V průzkumech dlouho třetí hráč nakonec vyhrál a ukázal, že se i v české rozdělené politice vyplatilo spojit. Vyplatilo se investovat energii do dialogu a hledání kompromisů. Jasným vítězem je v tomto ohledu šéf ODS Petr Fiala. Čelil největší, byť hlasitě nevyřčené kritice, skepsi, odmítání. Jeho vnitrostranický rival Martin Kuba dopředu pochyboval o úspěchu a sliboval, že strana Fialu svrhne, pokud volby nevyhraje. Fiala šel i proti dalším výrazným stranickým personám, které jsou ztělesněním neochoty domlouvat kompromisy, například Janu Zahradilovi.

ODS nakonec získala oproti minulým volbám o devět mandátů víc, ale hlavně se vrátila do politické arény jako opravdu silný hráč - vítěz voleb, který by měl jmenovat premiéra, jenž má šanci po babišovském mišmaši zazářit doma i v Evropě. Na spolupráci vydělali i menší partneři: TOP 09 odchází s dvojnásobným počtem mandátů (ze sedmi mají nyní čtrnáct), lidovci vyrostli dokonce z deseti na dvacet tři. Oba lídři - Markéta Pekarová Adamová a Marian Jurečka - tím také potvrdili své pozice a zřejmě vstoupí do vlády.

Ovšem nejvíc vydělal na koalici STAN, který svých šest mandátů zvýšil na třicet tři a bude mít tedy bez jednoho jako ODS. STAN se ukazuje vůbec jako pozoruhodný úspěch: po nástupu Víta Rakušana roste na síle a ve volbách zažívá jeden úspěch za druhým. Do určité míry tedy působí jako opak sociální demokracie. Sám Rakušan dobře zvládl debaty a získal absolutně nejvíc preferenčních hlasů. Strana nemá potíže, působí velmi civilně a je tichou, ale spolehlivou oporou reformním krokům.

Naproti tomu na koalici prodělali Piráti. Experti se shodují, že se stali obětí dezinformační kampaně, ale i sami udělali spoustu chyb. Ivan Bartoš dal v zemi plné konformity přednost svým dredům před reálnými šancemi na premiérskou pozici. Koalici museli Piráti asi nejvíc obětovat ze svého programu. Měli také - jak je populární říkat - nevýraznou kampaň a nedokázali přesvědčit své voliče, aby vážně pojali nenápadný hlasovací nástroj v podobě kroužkování. Pokud se však před volbami zřetelně nejvíc zasloužili o rozvíření tématu Babišova střetu zájmů a usilovali tím o jeho svrhnutí, pak až tak moc výsledku litovat nemusí. Babišova prohra je totiž i jejich velkým úspěchem.

Pacient Zeman se hlásí do služby

Otázka je, co udělají volby s konkrétními tématy. Předvolební kampaň byla i kvůli televizním debatám tak zoufale povrchní, že se z ní nedá vyvodit, jak bude nová vláda řešit zadlužení, nedostatek bytů, chybějící reformy nebo změnu klimatu. Hlavně v posledním zmíněném tématu šla ODS i STAN na hranu demagogie, když vyčítali Babišovi, že v Bruselu připojil souhlas ke Green Dealu. Nic lepšího udělat nemohl, protože spojil síly s partnery a stále měl čas jednat o českých zájmech. Pokud tohle Fiala nebo Rakušan nepřehodnotí a budou trvat na tom, že se mělo jít s partnery v EU do konfliktu, pak čekají Česko krušné časy.

Tyhle problémy jsou ale ještě poměrně daleko. Po volbách přichází ke slovu Miloš Zeman, který už začátkem léta slíbil, že bude respektovat výsledky hlasování jen z části a pověří sestavením vlády předsedu nejsilnější strany, nikoliv koalice. Andrej Babiš tedy zřejmě dostane první možnost. Podle všeho ale nebude mít šanci na většinu (pouze ODS nebo STAN by museli popřít všechny své sliby a spojit se s ANO).

Zeman, o jehož zdraví panují velmi vážné pochybnosti, může hrát o čas, nechal měsíce vládnout Babiše a nechat Fialu vydusit. Čekají nás tedy možná ještě napínavé chvíle,  ale ani ty by neměly nic změnit na tom, že končí jedna etapa české politiky, v níž tón udával arogantní a prolhaný miliardář se zálibou v populismu a s malým respektem k pravidlům, Andrej Babiš.