Jednání o Ukrajině: Německá ekonomika stojí víc na skupině V4 než na Rusku

Maraton diplomatických jednání s cílem odvrátit další eskalaci případně válku na východě Ukrajiny se odehraje tento týden. Největší pozornost mířila na vyjednávání mezi Spojenými státy a Ruskem, které proběhlo v pondělí. Osmihodinové setkání sice nepřineslo zásadní průlom: při rozhovorech v Ženevě američtí diplomaté řekli, že Spojené státy nikomu nedovolí ukončit politiku otevřených dveří Severoatlantické aliance, zdůraznili v pondělí. Nicméně obě strany je popsaly jako „vážnou a seriózní diskuzi“. Ve středu je v plánu jednání ruských zástupců se členy Rady NATO.  Evropská unie na těchto zásadních rozhovorech chybí, jak popisujeme v aktuálním čísle - ale řada evropských států rozjela vlastní iniciativy, nejviditelněji pak Francie a Německo. Jak se k situaci na východě Evropy staví nová německá vláda, rozebíráme v rozhovoru s odborníkem na Německo Jakubem Eberlem, ředitelem výzkumu Ústavu mezinárodních vztahů.

Jak se v Německu diskutuje o současné situaci na východě Ukrajiny?

Pro Německo je to velký problém a citlivá věc, jak se k celé situaci postavit, protože má vůči Rusku dlouhodobě specifický a komplikovaný vztah. Na jedné straně je pro ně spolupráce s Ruskem zásadní pro uspřádání a soužití v Evropě. Ale tím, jak se Rusko za posledních deset let chová, je zároveň pro německé politiky zdrojem trvalých traumat - a oni nevědí, co s tím. Základním nástrojem k řešení mezinárodních problémů je pro Němce diplomacie, ale na to Rusko slyší jen někdy. Nesouhlasím s tím, co občas zaznívá, že němečtí politici mají iluze o Putinovi. To platilo možná tak v roce 2012, dnes žádné nemají, ale zápasí s tím, jak se k němu postavit, protože se zde do střetu dostávají různé principy. Ten jeden je představa, že je důležité neeskalovat, že velká slova nikam nevedou a je potřeba jednat, jednat, jednat.

To je politika, kterou držela Angela Merkel…

Ano, je to i tradiční pozice sociálních demokratů, kterou - zdá se - bude držet i Olaf Scholz. Tato pozice se ještě mísí s pragmatickým ekonomickým zájmem, protože Rusko je klíčový partner zejména v energetice. Pro přechod na bezuhlíkovou ekonomiku je ruský plyn náhradní, dočasný zdroj, o to důležitější v okamžiku, kdy Němci vypínají atomové elektrárny a chtějí odejít od uhlí. Pak je zde ale druhá pozice, kterou prezentují Zelení a ministryně zahraničí Annalena Baerbock, a sice že Rusko už těch čar překročilo moc, nerespektuje žádné zásady mezinárodního práva a nechová se jako spolehlivý partner. I oni respektují, že diplomacie je zásadní, ale chtějí nakreslil čáru a postupovat tvrději.

Jak konkrétně by vypadaly tyto tvrdší čáry?

Například jsou dlouhodobě proti projektu Nord Stream 2, který momentálně posuzuje německá agentura. Spolupředseda Zelených Robert Habeck byl v rámci kampaně na frontové linii na Ukrajině, fotil se s helmou a říkal, že by nebyl proti, aby Ukrajině Německo dodalo vojenské obranné systémy. To pak ale jeho vlastní strana popřela. Pokud Rusko udělá něco dalšího, Zelení budou pro silnější sankce nebo zastavení Nord Streamu.

Bude se tedy postoj nové německé vlády zásadně lišit od vlády Angely Merkel?

Myslím, že to teď ještě není jasné, o to se mezi různými aktéry hraje. To, co dělá Putin, je největší krize za dlouhou dobu, a v tom se formuje postoj německé vlády vůči Rusku, i proto je důležité, jak to dopadne. Nicméně na konci vlády byl i kabinet Merkel tvrdší než na začátku, takže Scholz navazuje na vládu, která nebyla vůči Rusku zas tak vstřícná. Zatím mi ovšem Scholzovy výroky přišly překvapivě měkké, například když okomentoval Nord Stream jako čistě hospodářský projekt. Je otázka, zda si to Zelení i celý zahraničněpolitický establishment nechají líbit, protože celková atmosféra je, že by Německo mělo být mnohem tvrdší.

Jak situaci vnímá německá společnost? Mluví se veřejně o možnosti války?

Ano, myslím, že od anexe Krymu je Putin již braný jako někdo, kdo je schopný čehokoliv. V Německu je to velké téma, Rusko je dlouhodobě jedno z top tří zahraničněpolitických témat. Nahoře je Evropa, pak vztah k USA a pak k Rusku, i Čína je až za ním. Rusko je pro Německo zrcadlem jejich chápání mezinárodního systému: pokud má platit německá představa, že vztahy mezi státy mají být založeny na diplomacii a že s má jednat se všemi, pak je Rusko největším testem tohoto přístupu. Je to ale složité, protože Rusko posledních deset let vůbec nefunguje tak, jak bychom si přáli.

Nemůže frustrace z toho, že je Rusko jiné, než ho chceme, vést k přehodnocení přístupu, že je potřeba jednat za každou cenu?

Ono se to přehodnocuje dlouhodobě, velký otřes přišel se sestřelením nizozemského letadla nad separatistickými regiony na východě Ukrajiny. Další přelom nastal, když se provalilo nepřátelské chování Ruska přímo v Německu, jako. např. vražda za bílého dne v berlínském parku nebo hackerské útoky na Bundestag; tohle všechno bylo zcela přes čáru. Zároveň se ruská politika stala v domácí politice vděčnou linií, jak kritizovat Merkel a její koalici. Plus se v Německu hodně medializuje ruské utahování šroubů, co se týče lidských práv a samozřejmě případ otrávení Alexeje Navalného, kterému Německo poskytlo lékařskou pomoc.

V německém tisku se objevily informace že Olaf Scholz chce sám kontrolovat vztahy s Ruskem. Odstaví tím ministryni zahraničí Baerbock, která má kritičtější pohled?

Teď ve vládě probíhá vyměřování teritorií, všichni jsou noví. I za Merkel to ale fungovalo tak, že si vzala pod sebe klíčové agendy v zahraniční politice. Dělali to i jejich předchůdci, v německém systému má kancléř silnější pozici než český premiér. Scholz je navíc znám jako poměrně dominantní politik, je sice kompromisní ve vyjednávání, ale zároveň pod sebe agendy nemilosrdně pohlcuje. Mně dost překvapilo, když před Vánoci řekl, že Nord Stream je čistě ekonomický projekt - to už na konci neříkala ani Angela Merkel. Tenhle projekt měl vždy i geopolitické pozadí, nikoliv pouze ekonomické.

Co očekáváte od nadcházejících diplomatických vyjednávání?

Dlouhodobě mám pocit, že situace Ukrajiny je tragická. Střetávají se tam opačné principy a zájmy různých aktérů, hraje se strašně složitý diplomatický poker a nevíme, kam je kdo ochotný ustoupit. Žádná strana neví všechno - a v německém kontextu přidejme, že máme administrativu, která nastupuje, a nemá zkušenost s tímto typem velmocenské politiky. Scholz umí dělat obchodní politiku, byl ministr financí, ale tohle je něco jiného. A Annalena Baerbock nikdy neřídila ministerstvo ani žádný jiný státní úřad.

Minulý týden ve čtvrtek v Moskvě jednali zahraničněpolitičtí poradci Olafa Scholze a Emmanuela Macrona a spekuluje se o tom, že by měl v nadcházejících týdnech do Moskvy letět přímo německý kancléř. Jakou pozici by tam hájil a jak oprávněné jsou podle vás obavy některých východoevropských států, že jejich zájmy nebudou v těchto jednáních dostatečně reflektovány?

Nevíme ještě, jestli se ta cesta uskuteční. Co s týče zájmů malých států, je to složité: na jednu stranu Rusko bude jednat s Radou NATO a jednání proběhnou i v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě,  tam všude malé státy sedí. Nemyslím, že by neměly v této situaci hlas. Ale Scholz asi bude primárně hájit zájem německý a na tom není nic divného, to přece dělají i ostatní státy. Ve východní Evropě občas panuje úzkost, že se Němci domluví nějak zákeřně přes naše hlavy, ale Scholz a Baerbock byli hned na své druhé zahraničí návštěvě ve Varšavě. Minimálně s Poláky, kteří jsou složitý partner, rozhodně mluví a signalizují výraznou ochotu budovat spolupráci. A i kdybychom chtěli německou politiku interpretovat jen cynickým ekonomickým pohledem, tak střední a východní Evropa je pro ně ekonomicky důležitější než Rusko. Tady jsou všechny montovny a továrny, německá ekonomika stojí možná víc na skupině V4 než na Rusku.

Jakou roli hraje v současné situaci pověst východoevropských států v Evropské unii? Zhoršuje ochotu Západu pochopit perspektivu východních zemí, které jsou k Rusku častěji kritičtější?

Myslím, že v některých oblastech mají východoevropské státy zhoršenou vyjednávací pozici, ale nemyslím si, že to platí ve vztahu k Rusku. V tomto ohledu prošla západoevropská politika proměnou a je třeba ke zmíněnému Polsku vstřícnější, viděli jsme to v případě polského zacházení s migranty, které na jejich hranice posílá Lukašenka. Kritika byla velmi uměřená, většinou se debata stočila na to, že jde o „hybridní válku“ a musíme Polsku pomoci. Fakt, že třeba Polsko je v některých věcech takové “zlobivé dítě” Evropy, hraje v evropské politice roli, ale ne v tomto případě.

Interpretuje se v Německu současné napětí na východě Evropy i jako situace, v níž jsou ohroženy nějaké společné evropské hodnoty?

V německé debatě se mluví méně o hodnotách a víc o mezinárodním právu. Němci by byli velmi nekomfortní s představou, že dojde k návratu k nějakým sférám vlivu, že si například někdo s někým za něco vymění Ukrajinu. Němci se nechtějí vracet do minulosti.