Deset let po apokalypse

Balkánská válka slaví kulaté výročí a Evropa se ohlíží po jejích hrůzách s otázkou: Dalo se tomu zabránit? Udělali jsme dost? A má nás vůbec zajímat, co se děje kdesi na Balkáně?

Před deseti lety skončila v Chorvatsku válka. Jedinou ofenzivou zlomili Chorvaté odpor místních Srbů. Následovala uprchlická vlna, jaká neměla obdoby – své domovy opustily statisíce lidí. Nebyla to zdaleka jediná tragédie během válek v bývalé Jugoslávii. Srebrenica, Dubrovník, Sarajevo, Vukovar, koncentrační tábory, hromadné znásilňování, vyhladovění obklíčených měst, miliony uprchlíků a zhruba 200 000 mrtvých – to vše šokovalo v první půlce 90. let Evropu. Samozřejmě nikdo kdekoli na světě nemá povinnost zasahovat „kdesi“ v cizině a riskovat svůj klid, či dokonce život při ochraně jiných. Je hezké, když to udělá z morálních důvodů: aby neumírali nevinní lidé. Mezinárodní politika se však obvykle neřídí morálními imperativy. Takže moralizování stranou.

Ale i čistě pragmaticky vzato, bylo dost důvodů snažit se válce v Jugoslávii zabránit. Evropské státy se musely vyrovnat se statisíci uprchlíků. Jugoslávie byla významným obchodním partnerem mnoha evropských zemí. Vedly přes ni důležité komunikace do Řecka, Bulharska a Turecka. Ekonomické škody z války dosahovaly pro okolní státy i pro země tehdejších Evropských společenství desítek miliard dolarů. A válka se šířila dál, do Kosova a Makedonie, což znamenalo další uprchlíky, další ekonomické škody a…