Jak poskytovat zpětnou vazbu tak, abychom druhého neranili
Bereme ji jako důležitou součást vztahů i sebereflexe. Je to opravdu tak?
Jaký je prosím váš názor na zpětnou vazbu? Jakou roli hraje ve společenství lidí? Je v dnešní společnosti potřebná, nebo nadělá více škody než užitku? Často se mluví o nechtěné/nežádoucí zpětné vazbě…
Existují nějaké fungující principy či obecné zásady dávání a přijímání zpětné vazby? Aby člověk zůstal pravdivý a zároveň neublížil? Aby se dokázal podívat do nastaveného zrcadla a byl to pro něj přínosné?
V životě neustále reagujeme na něco, na někoho. Často se stane, že při tom vědomě či nevědomě druhé svými slovy zraníme, nebo do druhých projektujeme sami sebe a něco jim vnucujeme. Někdy se možná „zbytečně“ trápíme či zlobíme, když nám někdo řekne, jaký na nás má názor. Vzniká z toho mnoho nedorozumění, vášní, problémů ve vztazích… Snad by se tomu dalo hned na začátku předejít – tedy při vědomější práci s našimi reakcemi na druhé.
Jak by mohla vypadat ideální zpětná vazba podle znalců lidské duše – psychologů? Taková, která by dala potřebné zrcadlo a zároveň byla laskavá? Která by druhému člověku pomohla zahlédnout, co sám nevidí (takzvaný slepý úhel), a zachovala jeho úctu?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
