Tragédie i štěstí v Izraeli

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

před několika dny jsem se s fotografem Matějem Stránským vrátil z reportážní cesty po Izraeli, kde jsme byli za rodinami lidí unesených Hamásem. Mluvil jsem s těmi, kteří měli štěstí a dostali se v pořádku domů, buď je z Gazy vysvobodila izraelská armáda, nebo byli vyměnění. Ale také s rodiči, jejichž mrtvé i živé děti Hamás stále ještě drží. Týden, kdy jsme v Izraeli byli, byl nabitý emocemi: právě uplynulo pět set dní od únosu; lidé prožili velmi smutný den, když Hamás vydal dvě mrtvá těla malých sourozenců Bibasových, které teroristé unesli a pak zavraždili.

Izraelci měli i důvod slavit, v jiný den se na svobodu dostalo šest rukojmí, což bylo nejvíc, co kdy Hamás najednou propustil. Některé věci nečekáte, nikdy by vás nenapadlo, že zrovna něco takového uvidíte. Mně se to stalo u hranic s Gazou, v místě, kde probíhal 7. října u kibucu Be'eri hudební festival Nova. Teroristé tam během pár hodin povraždili přes dvě stě šedesát lidí, další unesli. Na místě masakru je dnes pietní místo, každá rodina tu zanechala vzpomínku na svoji milovanou dceru nebo syna.