Česko musí hledat své místo v rozbouřeném světě. Ale paralyzují ho blížící se volby

My a ti druzí. Svět se dramaticky mění, Česko na to musí reagovat, ale blíží se sněmovní volby. A to je nebezpečná kombinace, jelikož volby znamenají paralýzu podstatné části už tak toxické veřejné debaty. Jakákoli věcnost často končí v programech, na billboardy a do předvolebních debat pro ni už nezbývá dostatek místa. V normálních časech se dá těch přibližně šest měsíců přečkat, jenže co dělat ve chvíli, kdy Evropu opouštějí Spojené státy, Maďarsko a Slovensko blokují unijní akceschopnost a Putin je doslova za dveřmi?

Vztah mezi koalicí a opozicí je na bodu mrazu. I poslední pokus najít společnou řeč nad zásadním systémovým rozhodnutím, kterým byla úprava důchodového systému, selhal – přestože iniciátorem nebyl Marian Jurečka nebo Petr Fiala, ale prezident Petr Pavel. Opozice po schůzce na Hradě loni na jaře prostě řekla, že jakákoli debata končí a svoje řešení důchodů si nechá až na chvíli, kdy bude případně vládnout.

Stojíme také před úkolem zásadně zvýšit výdaje na obranu. Premiér si jako cíl vytkl tři procenta HDP, jenže jeho vládnutí pravděpodobně skončí za těch několik měsíců, během kterých se již na takovou trajektorii Česko zcela jistě nedostane. Favorizované ANO se na druhé straně k cíli tří procent zatím nehlásí. Proměnnou ve hře může být letní summit NATO, na kterém by se z cifry mohl stát celoalianční závazek, ale ze zkušenosti víme, že i k plnění závazků umíme přistoupit velmi laxně.

Do následujících měsíců v již tak nejistém světě vstupujeme i s velkou nejistotou ohledně naší pozice. Dnes je jasná, ale má rychle se přibližující expirační lhůtu. Co přijde pak, zkrátka nevíme – i kdyby nám to stínový ministr obrany z ANO sdělil, může podle dosavadního lavírování přijít rychlá otočka o 180 stupňů.