Žluté vesty mají svoje noviny. Nejasně financované a s opsanými články

Hnutí žlutých vest slábne. Jejich lídři dostali během uplynulého víkendu do ulic ve Francii dosud nejméně lidí, necelých čtyřicet tisíc, zatímco na počátku jejich řady čítaly tři sta tisíc demonstrujících. Francouzský filosof a komentátor veřejného dění Bernard-Henri Lévy v rozhovoru pro aktuální vydání Respektu tvrdí, že vesty už “prohrály, skončily”, když jim prezident Emmanuel Macron vyšel vstříc vyhlášením velké národní debaty, které se Francouzi chytli.

Nic z toho ale zjevně nebrání, aby vesty kromě charakteristického reflexního oblečení i svoje noviny. Jmenují se - bez překvapení - Noviny žlutých vest a zatím vyšlo jejich první číslo, s titulní stranou symbolicky ve žluté. Vydavatelem je soukromý francouzský mediální dům Lafont Presse a redakce se deklaruje jako nezávislý tým - jejich redaktoři nejsou ani členové ani stoupenci hnutí a motiv rozjezdu novin byl “čistě žurnalistický,” jak tvrdí zástupce vydavatele. “Přispět k debatě ve společnosti tváří v tvář tak významnému sociálnímu hnutí,” sdělil Robert Lafont týdeníku Express. 

První číslo je měsíčník - ambice je změnit jej na týdeník - a přináší portréty hlavních postav hnutí, přehled požadavků žlutých vest, stav jejich podpory ve společnosti či plusy a minusy možného referenda o vládních reformách, které zvažuje Macron, aby vesty přiměl vrátit se domů.

Několik věcí je nicméně na periodiku minimálně podivných. Na prvním místě financování. Na šestnácti stranách novinového papíru není žádná inzerce, která přitom média živí. Lafont tvrdí, že s žurnálem “vydělává”, nevysvětluje ale jak - při ceně 2,90 eura za výtisk a nákladu šedesáti tisíc kusů.

Nakladatelství Lafont Presse založené před třiceti lety mělo v minulosti finanční problémy a řadu titulů muselo zavřít. Jména pěti redaktorů uvedených v tiráži Novin žlutých vest lze najít také pod články v dalších periodikách, které Lafont Presse vydává. Těch je dohromady osmdesát a jsou mezi nimi časopisy o autech, vaření, cestování, ekonomice, tenisu či házené měsíčník zasvěcený hudebnímu stylu zesnulé francouzské hvězdy Johnnyho Hallydaye s lapidárním názvem Johnny Magazine.

Odpovídá to strategii“zahltit novinové stánky” vyhlášené před několika lety, ale stalo se tak víceméně s jedním novinářským týmem. Možná i proto vydavatelství čelilo celé řadě obvinění z plagiátorství. Naposledy loni v červenci napadl Lafont Presse francouzský videoguru za to, že nakladatelství “vykradlo” několika žánrových časopisů od konkurence, aby zaplnilo vlastní magazín Jeuxvidéo Revue. Lafont Presse to tehdy odmítlo, jeho revue o videohrách nicméně krátce nato skončila.

A také v prvním čísle Novin žlutých vest lze kromě přetisknutých agenturních zpráv najít články, které se výrazně “inspirovaly” už dříve zveřejněnými texty. Týdeník Express uvádí konkrétně tři články včetně portrétu jedné z vůdčích osobností hnutí Érica Droueta, v nichž jsou celé odstavce slovo od slova stejné jako u starších textů z jiných médií.

Šéfredaktor Novin žlutých vest René Chiche nepopírá, že se “dívali jinam”, a sám to nepovažuje za problém. “Možná jsme dvě tři věci špatně vyzdrojovali. Dělali jsme tohle číslo hodně na rychlo,” řekl Chiche týdeníku Express a dodal: “Každý se někde inspiruje.”