Václavák má pravdu: Babiš musí z politiky pryč

Existuje několik věcí, které politik ve vrcholné funkci, tedy s reálnou mocí a velkým vlivem na veřejné mínění, nesmí v žádném případě ve slušném státě udělat.Nesmí si vybrat z řad běžných občanů  jednotlivce a jmenovitě na ně v médiích útočit, protože takoví lidé nemají možnost se adekvátně bránit. Nesmí zpochybňovat klíčové instituce státu, například nezávislou justici, a podkopávat jejich důvěru v očích veřejnosti.  A také nesmí vyvolávat nepřátelské nálady vůči spojeneckým zemím, třeba když potřebuje odvrátit pozornost od svých vlastních problémů. Pokud něco z tohoto etického minima nerespektuje, nemá v čele státu co pohledávat.

Poslední zásadu porušil premiér Andrej Babiš při úterním projevu v Poslanecké sněmovně, když návrh auditní zprávy Evropské komise řešící střet jeho zájmů nazval útokem na Českou republiku. To je mimořádně vážná věc. Babiš tím neřekl nic menšího, než že Evropská komise, tedy cosi jako vláda Evropské unie, hrubým způsobem zneužila kontroly vyplácení dotací, aby si z nějakého, zatím nejasného důvodu vyřídila účty s jedním z členských států. Co bude dál? Obecně vzato, útokům je třeba se bránit. Jak se tedy bude Česko pod vedením Andreje Babiše bránit?

Jde o klíčovou otázku české budoucnosti. Možná se Babiš předběžně snaží zabránit zveřejnění dalších podobných analýz, například dotací pro Agrofert obdržených ze zemědělských fondů, kde může Česko vracet řádově vyšší peníze, tedy miliardy korun. Možná oním útokem myslí riziko, které se zdaleka netýká jen Agrofertu. Pokud auditoři EU na české straně objevili vážné chyby v přidělování dotací z fondu určeného na podporu podnikání a inovací, může dojít k široké kontrole všech rozhodnutí učiněných českými úředníky.  S Babišem a Agrofertem by se tak svezly další domácí firmy, pokud by se i v jejich žádostech našly chyby, nebo spíš český státní rozpočet. Tohle může Babiš myslet útokem na Česko — hrozící mimořádnou hloubkovou kontrolu zdejších úředních postupů.

Problém je, že i s tím jsme do EU vstupovali, tedy s tím, aby zde posílilo právní prostředí a kvalitní výkon státní správy. A když se tak děje, budeme to považovat za “útok”?

V pozici rukojmích

Babiš může reagovat i na zjevnou proměnu nálad v zemi, jíž jsme nyní svědky. Plné Václavské náměstí nebo zvýšená aktivita Babišových kritiků na sociálních sítích nejsou náhoda. V Česku se skutečně něco nového děje, protibabišovské síly se dávají do pohybu a Babiš to musí vědět. Nasvědčuje tomu jeho nervozita. V parlamentu má třičtvrtěhodinový projev, kde dokola opakuje několik tezí, vrší nesrozumitelná čísla a emocemi zkroucené argumenty. Vší silou se snaží kritiku překřičet. Dokola říká, že nic vracet nebude, přitom musí vědět, že EU funguje tak, že si Evropská komise sporné peníze vezme sama z teprve v budoucnu přidělených dotací. Nebude čekat, až jí Babiš něco velkoryse vrátí.

Nervózní musí být i jeho političtí partneři ČSSD a KSČM. Při projevu v parlamentu snímala kamera za Babišovými zády i netečnou tvář předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka. Ve chvíli, kdy Babiš už po x-té zuřivě kopal do tzv. tradičních stran, zřejmě nejeden z diváků čekal, kdy se Hamáček zvedne a s rázným “Tak moment!” oznámí odchod z koalice. Vše, co Babiš nyní dělá, tedy včetně řečí o útoku na Česko, dopadají dílem i na jeho koaliční partnery, ať se jim to líbí, nebo ne.

Hraje se totiž vypjatá hra. Nazývat legitimní snahu zkontrolovat dotace a prověřit střet zájmů útokem na Česko je zatím asi nejvážnější faul, kterého se Babiš v politice dopustil. De facto dělá z občanů ČR svá rukojmí, zatahuje je do svého politického sporu, do svých obchodů. Navíc z nich dělá hlupáky, třeba když s gustem mluví o své “bývalé” firmě Agrofert. Podle právních kliček možná Agrofert naoko patří svěřenskému fondu. Ale Babiš nám sotva může namluvit, že se kvůli vstupu do politiky jen tak vzdal majetku v hodnotě 80 miliard korun nebo kolik to vlastně měl. Ostatně dál figuruje na žebříčku nejbohatších lidí a nic tak cenného kromě Agrofertu neměl.

Navíc nevíme, kde se ve své rétorice zastaví. Pokud totiž má být Česko obětí útoku ze strany Bruselu, pak existuje jediná skutečně účinná obrana — odchod z EU. Není vyloučeno, že Babiš k téhle myšlence dospěje. Bude chtít kvůli svým privátním zájmům, svým penězům a svému egu vytlačit Česko nad pomyslnou propast a zavelet hop. Sám přitom zůstane stát, protože má peněz dost na to, aby si žil, kde bude chtít. Můžeme se také utěšovat, že tak krajní řešení nezvolí, protože by značně poškodil svůj vlastní byznys. Co když ale definitivně ztratil soudnost?

Pokud se česká veřejnost pustila s Babišem do střetu a on jí dodává stále zřetelnější důkazy o jeho legitimitě, neměla by polevit. Je zcela zjevné, že Babiš České republice škodí a musí z politiky pryč. Pokud vyhraje, začne ještě usilovněji hledat způsob, jak své kritiky umlčet.