Theresa May odchází, v Británii přituhuje

Theresa May definitivně oznámila odchod: ve čtvrtek spolustraníkům potvrdila, že v době konání podzimní konference Konzervativní strany, tedy na konci září, už nebude v úřadu. Pro Brity to znamená především možnost, že příštím premiérem bude Boris Johnson, byť o post se budou ucházet i další kandidáti. Nástupce Theresy May bude muset buď vyřešit zatím neschválenou “rozvodovou smlouvu” – a pokud se ji stávající premiérce přece jen napočtvrté podaří začátkem června protlačit parlamentem, pak bude muset s EU vyjednat další podmínky vzájemného soužití poté, co Británie EU opustí. Johnson patří ke stoupencům tvrdého rozchodu, jeho vzestup stojí na nacionalistické rétorice (a ochotě sdělovat národu lživé informace).

Tlak na premiérku rostl už dlouho, v posledních dnech se ale vystupňoval spolu s blížícími se volbami do Evropského parlamentu. Sama účast Británie v eurovolbách je pro euroskeptickou polovinu země obrovským zklamáním, podle původních předpokladů měla Británie EU opustit již na konci června. Průzkumy tomu odpovídají, premiérčiny konzervativce čeká podle všeho porážka historických proporcí a není vyloučeno, že v hlasování na konci příštího týdne obsadí páté nebo dokonce šesté místo.

Jasným vítězem naopak podle šetření bude nová strana Brexit Party jednoho z hlavních architektů brexitu Nigela Farage. Jednoznační stoupenci setrvání země v Evropské unii, tedy liberální demokraté, zelení nebo odštěpená frakce Change UK, mají v součtu podobné preference jako Faragova strana, jsou však roztříštění a v přepočtu pravděpodobně získají výrazně menší počet křesel. Labouristé se stále snaží udržet voliče obou táborů, ale na Faragovu Brexit Party ztrácejí více než deset procent.

Theresa May stále doufá, že se jí podaří odchod dotáhnout do konce. “Svou” dohodu s EU hodlá předložit parlamentu znovu na začátku června - pokud neprojde, znamená to, že Britové budou nejen hlasovat v evropských volbách, ale že jejich europoslanci skutečně také zasednou v Evropském parlamentu. Na jak dlouho není ovšem jasné. Poslanci v britském parlamentu se budou muset vyrovnat s pravděpodobným hlučným úspěchem Faragovy strany, která se ani nenamáhá sestavit předvolební manifest: jejím jediným požadavkem je tvrdý odchod Británie z EU bez dohody.

Slíbená rezignace Theresy May umožní konzervativcům svalit všechny neoblíbené prvky již existující dohody právě na dosluhující premiérku, odeslat je i s ní hluboko do zapomnění a pokusit se začít s čistým stolem vyjednávat o budoucím uspořádání vztahů s Bruselem. Další silnou motivací pro rozetnutí stávajícího gordického uzlu je pak hrozba předčasných voleb, jež musí při pohledu na aktuální průzkumy oběma hlavním stranám připadat jako apokalyptický přízrak.