Co znamená být dítě z paneláku
Playlist: Molchat Doma – Mark Lanegan - KUKII
Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Životem v postsovětských panelácích se inspiruje název i tvorba běloruského tria Molchat Doma, které minulý pátek naplnilo pražskou Lucernu. Jejich hudba tu do jednoho působivého celku namíchala všechny temné vlivy osmdesátých let od Joy Division, přes The Cure a New Order po Depeche Mode.
To vše podané s adekvátním chladem, ale i vášní v tomto nečekanou. Zpívající a nadšeně tančící převážně mladý dav přitom ukázal, jak moc jsou žánry jako post-punk potažmo dark wave nejen populární, ale také spjaté se současným postsocialistickým sentimentem ve střední a východní Evropě.
Bylo to právě v první půli osmdesátých let, kdy se trendy populární hudby východního a západního bloku poprvé dotkly. Depeche Mode během nahrávání v berlínských Hansa Studios byli zvědaví na to, co se děje za železnou oponou, a sovětské perestrojkové kapely jako Kino zase hltaly, co se děje v Británii, a chtěly se tomu maximálně přiblížit. Pocit melancholie byl společný – a do značné míry přetrval dodnes.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu