Svoboda Roberta Pelikána a problém pro nás ostatní

Robert Pelikán nikdy nebyl jen řadový advokát. Vždy se zajímal o veřejné dění, o věcech, kterého ho trápily, svého času psal sloupky do Respektu. Upozorňoval v nich na nebezpečí nesnášenlivosti, zastával se menšin, hlavně Romů. Jeho politická dráha tak byla vlastně logickým vyvrcholením jeho předcházejících aktivit.

Zazářit mohl již v minulosti. Tehdejší ministr průmyslu za ODS Martin Kuba ho chtěl v roce 2012 jmenovat do rady Českého telekomunikačního úřadu. Možná jsme si tak dnes mohli Pelikána pamatovat jako muže, který výrazně zlevnil volání. Jenže se to nepovedlo, protože vláda ho nejmenovala. Vadilo jí, že na svém blogu ostře kritizuje některé její členy, například ministra financí Miroslava Kalouska. Advokát o něm bez jasných důkazů napsal, že si myslí, že „Kalousek má nakradeno“.

Pelikán dostal stopku a na veřejné angažmá si musel ještě počkat. Umožnil mu ho až Andrej Babiš. Současný premiér svého času dával prostor i lidem, kteří mají energii a jsou liberální; tedy ideální magnet pro městské voliče. A kteří zároveň tak jako Pelikán zažili veřejné ponížení. Pro šéfa ANO to bylo dvojnásob výhodné: Pelikán měl přitahovat tu část veřejnosti, která by Babiše nikdy nevolila. A tím, že mu umožnil nastoupit do výtahu k moci, navíc si ho zavázal, že k němu bude loajální.

A Robert Pelikán skutečně k Babišovi vrchovatě loajální byl, jak prokázal v dalších letech. Do roztrhání těla ho bránil proti policii, která začala vyšetřovat údajný podvod s dotacemi na Čapím hnízdě. A dělal to i jako ministr spravedlnosti, kdy měl naopak hájit policii proti Babišovi. Možná byl Pelikán skutečně přesvědčen, že se proti Babišovi část bezpečnostního aparátu spikla na politickou objednávku. Možná si říkal, že mu takové nestandardní vystupování umožní prosazovat věci, o jejichž správnosti byl skutečně přesvědčen: boj proti lichvě a drzým exekutorům odírajícím lidi do posledního halíře.

Faktem ale je, že ho urputně hájil – a tím přispěl k podkopávání důvěry v právní stát. Z dlouhodobého pohledu nicméně budou nad Pelikánovým působením ve vládě převažovat spíše pozitiva. Kromě zastávání se menšin a pomoci lidem v nouzi představoval v kabinetu prozápadní hlas, což jasně stvrdil vydáním ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA. Nepodlehl tlaku prezidenta Miloše Zemana, který přímo u něj naléhal, ať Nikulina pošle do Moskvy. Pelikán měl často dobré instinkty a bylo vidět, že se řídí zdravým rozumem.

Svazkem s Andrejem Babišem však každopádně pomohl posílit pozici muže, za nímž je obrovský střet zájmů - a který většinově do politiky vytáhl právě takové lidi, kvůli kterým nyní Pelikán odchází. „Velmi obtížně hledám porozumění u řady poslanců v našem klubu, co se lidských práv týká. Celkově o to, jak se má přistupovat k lidem, kteří jsou objektem sociálního vyloučení. Řada našich poslanců, a jsou to až čtyři pětiny, tlačí tvrdý přístup k těmto lidem,“ vysvětlil ministr Aktualne.cz důvody svého odchodu.

Odstřižením od téhle skupiny Pelikán opět získá volnost a svobodu, uchová si vnitřní mravní integritu, o niž stojí. Perspektiva veřejnosti ovšem tak přínosná být nemusí: lidé, jež ministr spravedlnosti opouští, v parlamentu zůstanou. A bez Pelikána v něm budou mnohem více slyšet, což rozhodně není pro společnost dobrá zpráva.