Doufal jste v sedm procent stejně jako lídr STAN Petr Gazdík. Nejlépe se nicméně trefila místopředsedkyně Věra Kovářová, která tipovala 5,2. Je to pořád úspěch?
Jako volební lídr jsem měl cíl dostat STAN do sněmovny se sedmiprocentním výsledkem. Kampaň se nám podařila, byť byla náročná - nestala se během ní bota, za kterou bych mohl někoho kritizovat. Uvědomuji si, že pro lidi bylo náročné nám ten hlas dát: tlak na to, aby žádný hlas nepropadl, zejména v atmosféře souboje mezi demokratickými a nedemokratickými stranami, byl obrovský - a my jsme se pořád pohybovali v nebezpečné zóně. Byli jsme nicméně pevně přesvědčeni, že do Sněmovny se dostaneme.
Demokratické strany jako celek ovšem nezazářily. Jak tomu rozumíte?
Po sedmadvaceti letech došlo k znevěrohodnění cesty, kterou jsme po roce 1989 nastoupili. Poprvé jsem si to uvědomil v prezidentských volbách, skládali jsme jakousi maturitu, zkoušku dospělosti. Volili jsme, jestli budeme západní demokracií, nebo zda se vydáme směrem k Východu. Bohužel se ukázalo, že jsme tu maturitu úplně nesložili. Doufal jsem, že tyto volby budou jiné, ale mýlil jsem se. Samozřejmě byly svobodné a demokratické, ale myslel jsem si, že si více vážíme toho, čeho bylo za 27 let dosaženo, a že to budeme chtít větší silou udržet. Lídrovi nejsilnější strany hrozí deset let vězení, přesto dostane třicet procent – to je dost výrazné vyjádření nedůvěry k právnímu státu. Rozklad demokratických institucí se samozřejmě reálně neděje, ale ta nedůvěra zasetá v lidi – že státní zastupitelství či policie nedělají svoji práci, že soudy jsou zmanipulované – je možná nebezpečnější než výsledek voleb.
Ještě ke kampani. Jak jste voliče přesvědčovali, aby vás volili, když zároveň říkáte, že jste nechtěli působit dojmem, že se bojíte toho, že pětiprocentní hranici nepřekročíte?
My jsme to poslední týden hodně zvažovali. Lidé nám hodně říkali, že nám hlas nechtějí dát, protože nechtějí, aby v této složité době propadl. Jenže my jsme byli přesvědčení, že to dáme, takže nebylo tak obtížné na lidi v tomto směru působit.
Z čeho vycházelo to přesvědčení? Měli jste nějaké vlastní průzkumy?
Věděli jsme, že je ohromná spousta nerozhodnutých voličů, a postupně jsme v průzkumech stoupali. Já jsem navíc objel dvakrát republiku a věděl jsem, že naši lidé v regionech dělají skvělou práci. V posledním týdnu jsme rozeslali dva miliony dopisů do domácností, v nichž jsme informovali, kde máme starostu, kde místostarostu a co dělají.
Nemrzí vás nakonec, že se rozpadla koalice s KDU-ČSL?
Koalici ukončili oni, my jsme ji chtěli.
Cesta do opozice je opravdu tak jasná a daná, jak to líčíte? To nebudete ani s nikým vyjednávat?
Samozřejmě, že budeme jednat. S demokratickými stranami, ale z nich většinu opravdu nesestavíte.
A když vám zavolá Andrej Babiš a pozve vás na kafe?
Ne. Andrej Babiš je obviněný člověk, kterého možná čeká deset let kriminálu. Mě děsí, že teď pod sebe dostane tajné služby a zprávy BIS. To je velmi nebezpečné. Co bych s ním na tom kafi řešil? Nemám s ním co řešit.
Kdybyste s ním byli ve vládě, tak můžete lépe dohlížet na to, jak zachází se zprávami BIS a jak vládne.
Myslíte tak, jako dohlížela sociální demokracie a lidovci? Děláte mu kompars, nic jiného. My děláme to, co říkáme. Cesta do opozice je jasná.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
