Programové prohlášení: Srdnatý boj proti migraci a velká slova místo reforem

Po devíti měsících od voleb se Česko dočkalo plnohodnotné vlády. Andrejem Babišem napodruhé sestavený kabinet získal minulý týden ve sněmovně křehkou důvěru. Co můžeme čekat od vlády, na níž se podílí rozpolcená sociální demokracie a jež prošla přes parlament díky podpoře komunistické strany? Následující anketa je doplněním textu o prioritách kabinetu, který najdete v novém Respektu 29/2018:

Pavel Sobíšek, ekonom, UniCredit Bank: Moje očekávání ohledně působení této vlády jsou nízká. V oblasti veřejných finance zřejmě bude dělat pravicovou politiku na straně příjmů a levicovou politiku na straně výdajů, což může být udržitelné jen po dobu silného růstu ekonomiky. Za “levicový” považuji důraz na výdaje v sociální oblasti. Štědrá valorizace důchodů, zvyšování platů ve veřejné sféře a chybějící snaha o racionalizaci vyplácených sociálních dávek jsou typické pro předvolební období, nikoliv pro začátek volebního cyklu. Přístup budí falešný dojem, že má vláda k dispozici neomezené zdroje.

Za “pravicové” považuji odmítání zvyšování daňové progrese či experimentů se sektorovými daněmi. Nad rámec potom jdou návrhy na přeřazení různých drobnějších položek z vyšší do nižší sazby DPH, což bych neoznačil ani za levicové, ani za pravicové, ale za populistické. Často bude používáno slovo reforma, avšak v zavádějícím kontextu, s cílem vzbudit u veřejnosti dojem velkého tahu vlády na branku. Ve skutečnosti budou prováděny kupříkladu v penzijním systému jen kosmetické změny, které nezvýší jeho dlouhodobou udržitelnost.

Mediálně nejaktivněji bude vláda působit v oblasti migrace, protože to je téma, kterým může u veřejnosti bodovat při potřebě odvést pozornost od jiných, pro ni nepohodlných témat. Český hlas v Bruselu bude slyšet víc než v minulosti, aniž by ovšem přinášel konstruktivní návrhy. Případný pokles popularity vládních stran během volebního období bude řešit velkolepým rozdáváním všeho všem na úkor budoucích období.

Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR: Programové prohlášení vlády obsahuje mnoho důležitých cílů, obáváme se ale, jestli je vláda dokáže všechny včas splnit. Už přišla o půl roku času a poslední rok opět poběží předvolební kampaň. Obáváme se také, aby složení koalice, kdy spolu budou muset fungovat politické strany dosti rozdílného charakteru a ideologie, negativně neovlivňovalo schopnost shodnout se na potřebných reformách.

Podporujeme ambici vlády přispět ke zlepšení ochrany vnějších hranic EU, a to především kvůli nutnosti zachovat volný pohyb uvnitř Unie, která je pro český byznys klíčová. Jsme rádi, že vláda plánuje provést důchodovou reformu, ale jsme zvědaví na její podobu vzhledem ke zmíněným odlišným ideologickým východiskům. Digitalizace a úspěšné zvládnutí 4. průmyslové revoluce budou klíčové pro uchování konkurenceschopnosti českého průmyslu, tudíž i celé ekonomiky. Doufáme, že v této oblasti bude vláda aktivnější a úspěšnější než ta předchozí, která nedokázala ani vyčerpat evropské peníze na výstavbu sítí pro vysokorychlostní internet.

Mrzí nás, že vláda odmítá nastartování procesu pro přípravu přijetí jednotné evropské měny euro. Po brexitu, vítězství prezidenta Macrona ve Francii a kancléřky Angely Merkel v Německu je možné, že o budoucí podobě Evropské unie se bude rozhodovat především mezi zeměmi eurozóny. Kdyby se tak opravdu stalo, bylo by pro nás nesmírně nešťastné stát mimo, a ztratit tak schopnost dostatečně ovlivnit budoucí podobu EU, které vděčíme za současnou prosperitu.

Doufáme, že se vládě co nejdříve podaří připravit vyrovnaný státní rozpočet, jak ve svém programovém prohlášení deklaruje, protože hospodařit s deficitem v době několikaleté konjunktury není správná hospodářská politika. V programovém prohlášení postrádáme ambici reformovat fungování vysokých škol -  které by spočívalo ve změnách vnitřního fungování, jako jsou vztahy mezi děkany a rektory, role akademických senátů, nebo pravomoci správních rad.

Správná je ambice reformovat systém investičních pobídek, který je pozůstatkem hospodářské politiky devadesátých let. Věříme, že vláda naplní předsevzetí v oblasti ekonomické diplomacie, a ¨doufáme, že dodrží slib a připraví vzorec, podle kterého bude v budoucnu zvyšována minimální mzda v návaznosti na vývoj ekonomiky, ne podle výsledku politických handlů vládnoucích stran.

Tomáš Feřtek, EDUin: Na začátku pasáže o vzdělávání se sice tradičně říká, že je vzdělávání prioritou, ale fakticky ho mezi skutečnými prioritami nenajdeme. Ani v preambuli, kde se předpokládá zdůraznění největších priorit, cílů a výzev není o vzdělávání nic.

Sama pasáž o vzdělávání pak trpí tím, že jsou tam  sice důležitá, ale stále se opakující témata, která tam zatím psala každá vláda, ale nepodařilo se je naplnit. Například snížení počtu oborů středoškolského vzdělávání, provázání studijních oborů s trhem práce, omezení selektivnosti školství, rozvoj potenciálu každého dítěte (tohle je vlastně docela pozitivní novinka), snížení byrokracie.

Není tu však ani náznak toho, jak by to vláda chtěla udělat. Chce zavést mentorskou podporu na druhých stupních základních škol? Navrhnout omezení či zrušení víceletých gymnázií? Řešit vnitřní diferenciaci na základních školách? Vyrovnávat krajové rozdíly v kvalitě škol? Dát větší pravomoci ředitelům, aby méně vykazovali a více rozhodovali? Nabízí způsob, jak na ředitelská místa dostávat kvalitní lidi?

Některé věci tu pak naprosto chybí. Jak bude vláda řešit krizový nedostatek učitelů, který se projeví velmi pravděpodobně už za jejího mandátu? Navržená spolupráce fakult se školami to nevyřeší.  Co konkrétně uděláme pro zlepšení úrovně učňovského školství, která je krizová? Zmíněno je jen řešení situace okolo mistrů odborné výchovy, což je hašení už planoucího požáru. Není tu zmíněn ani způsob, jak k učitelské profesi přitahovat nové lidi, což je nutnost. Není tu zmíněno, jak by se měly vyvíjet jednotné přijímačky, jak maturita, jestli se opět uvažuje o kariérním řádu, a pokud ne, co ho nahradí.

Některé věci jsou mnohoznačné - revize inkluze může znamenat leccos. Od racionálnějšího zaměření podpory po zpátečku k vylučování do specializovaných škol. Úpravy rámcových vzdělávacích programů, které mají mít jasnější výstupy, můžou znamenat rozumnou redukci učiva, ale i návrat k osnovám. Revize financování neveřejného školství může znamenat snahu o jeho drastické omezení prostřednictvím plateb od státu. Ale jasné to z toho není.

Nejkonkrétnější jsou ty věci, které se týkají financí. Vláda jasně říká, že nezavede školné, že zvýší platy na úroveň 150 % stavu v roce 2017, zajistí peníze pro podporu regionálního školství a investuje do digitalizace. To je třeba ocenit. Zároveň ale chybí jakákoliv představa koncepce rozvoje vzdělávání, ostatní návrhy jsou heslovité, formulovány jako nevymahatelné. Tedy hodně důležitých a už dnes krizových věcí chybí, u jiných nevíme přesně, co znamenají. Na druhou stranu touto mírou obecnosti trpí vládní programová prohlášení dlouhodobě, navíc na ně málokdy vlády berou zvláštní ohled. Tedy je nutné ten dokument brát tak i tak s rezervou.

Jiří Schneider, výkonný ředitel Aspen Institute Central Europe, bývalý  diplomat: Ve srovnání s některými kapitolami programového prohlášení jsou kapitoly týkající se obrany a zahraniční politiky velmi obecné. Vzhledem k technologickým změnám v globálním prostředí včetně politických dopadů (protekcionismus), vůči nimž je otevřená ekonomika ČR s vysokým podílem průmyslu zranitelná, bych čekal větší míru naléhavosti v oblastech posilujících odolnost společnosti vůči možným ekonomickým šokům a vyžadujících rychlou akci. Jako zejména digitalizace služeb státu, důraz na celoživotní vzdělání (nikoliv jen učňovské školství) a aktivní obrana mezinárodní pravidel volného obchodu a ochrany investic

Navzdory deklarované snaze vidět za horizont pohraničních hvozdů například aktivním zapojením do diskuze o reformě EU nelze v programu nalézt příliš témat, které by přesahovaly úzce definovaný národní zájem - jako například zmíněné globalizační a technologické výzvy. Nemluvě o tom, že zájmem ČR by spíše byla aktivní politika legální imigrace reagující na nedostatek pracovních sil. Soustředění na otázku uprchlických kvót, která byla passé už v době vzniku prohlášení, natožpak po evropském summitu, není dobrým výchozím bodem pro jednání o reformě EU.

Bez jasného postoje i k dalším otázkám, které dnes hýbou Evropou (brexit, hrozící eskalace ochranářských opatření vůči USA) a o nichž není v prohlášení ani slovo, nemůže být česká vláda srozumitelným hráčem, který bude brán evropskými partnery vážně. Ve vztahu k USA bych očekával více než jednu větu vzhledem k předchozímu tvrzení, že „transatlantická vazba je nejdůležitější bezpečnostní, obchodní i hodnotovou vazbou pro Evropu i USA.“ Také vyjádření týkající se vztahů s klíčovými státy (Ruskou federací nebo ČLR) jsou velmi obecná a stručná, vezmeme-li v úvahu, kolik prostoru se jim dostává v domácí politice a v médiích.

V bezpečnostní části prohlášení lze vzhledem k nepřímé podpoře vlády od komunistů přivítat důraz na jasnou deklaraci týkající se důvěryhodnosti členství ČR v alianci - zejména zajištění vlastních obranných schopností, spolupráce se spojenci a pokračování v zahraničních misích na území aliance i v Afghánistánu, Iráku a Mali. Ale chybná je představa, že pro naši důvěryhodnost bude postačovat závazek dosáhnout úrovně obranných výdajů 1, 4 procenta - zejména když vláda tvrdí, že se chce aktivně zapojit do řešení migrace v oblastech jejího vzniku. Navrhované započítání humanitární a rozvojové spolupráce do obranných výdajů nepomůže. Předchozí programové prohlášení z prosince minulého roku obsahovalo ještě větu: „Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout 2 % HDP v letech 2024–2025, jak zní alianční závazek.“