O šílencích, kteří nám chystají jadernou válku

Ve stejný den, kdy na Sýrii dopadla stovka amerických, britských a francouzských raket a střel, sepsal předseda ODS Petr Fiala prohlášení. Obul se v něm do všech, kteří útok kritizovali a zpochybňovali. Označil je za služebníky Moskvy a dodal, že mezi nimi jsou i vysocí politici, což v něm vyvolává “nejvážnější obavy z hlediska našich zájmů a naší bezpečnosti”.

Nijak překvapující názor předsedy prozápadní konzervativní strany, řeklo by se. Je tu ovšem detail, který tuhle epizodu komplikuje: jedním z nejviditelnějších kritiků spojeneckého úderu na Sýrii byl Fialův kolega Václav Klaus mladší – poslanec ODS a kandidát strany na ministra školství. Ten na svém Facebooku označil západní lídry za “šílence”, kteří jsou “fakt schopni rozpoutat jadernou válku”. V Putinově televizi by to neřekli jasněji.

Nejde o první případ, kdy Klaus politicky uhýbá do pozic, kde jsme zvyklí nacházet Okamurovu SPD nebo komunisty. Má to samozřejmě vliv na celou ODS. Držet krok se západní politickou reprezentací, když ji jeden z nejvýraznějších členů vaší strany označuje za “šílence”, jistě není příjemné a Petr Fiala si jako předseda s klausovskými regresy ještě leccos užije. Zároveň není důvod ho litovat.

Byl to on, kdo v té době bývalého člena ODS udělal svým poradcem a vytáhl ho tak zpět do politiky. A Klaus mladšího evidentně pochopil, že pokud chce uspět, nesmí udělat stejnou chybu jako jeho otec, když uraženě ODS opustil a spojil se s ideologicky bližší, ale bezvýznamnou straničkou Petra Macha. Klaus syn rovněž kdysi z ODS uraženě odešel, ale vstřícnost Petra Fialy jej přiměla vrátit se zpět. Ví, že pouze tahle strana mu může pomoct uskutečnit plán stát se ministrem školství. Proto se jí bude držet, jakkoliv lidmi v ODS pohrdá.

Tím se dostáváme k pointě. Klaus se projevuje jako politický radikál, který nápadně často stojí na pozicích Okamury a Zemana. Přesto z něj ODS udělala šéfa sněmovního školského výboru a počítá s ním někdy v budoucnu na místo ministra. Jinak řečeno chová se tak, jako by školství byl svět nějaké velmi specifické odbornosti, kde vyšinutost jiných postojů nevadí. Něco jako dobývání kosmu. Přitom opak je pravdou. Do vzdělávání se zcela evidentně promítají životní zkušenosti a postoje, které aktéři na všech úrovních od učitelů po ministry mají.

Pokud Klaus mluví o Fialových politických spojencích jako o šílencích schopných rozpoutat jadernou válku, projevuje z pohledu šéfa ODS nejen špatné politické instinkty či zarážející sklony k demagogii, ale také mizernou schopnost najít si náležité informace, vyhodnotit je a zasadit do souvislostí. Myslet si, že tohle všechno se neprojeví při Klausově působení na české školství, je nebezpečně naivní.

Neboli – řečeno slovy Petra Fialy – “vyvolává to nejvážnější obavy z hlediska našich zájmů”.