Než Brusel, radši se vzdám majetku, svěřil se Václav Klaus

Pokud chce někdo slyšet, jak by vypadaly dohady před referendem o setrvání Česka v Evropské unii, je dobré si pustit na webu Českého rozhlasu záznam středeční dopolední debaty v pořadu Pro a proti. Mluvilo se o tom, jestli je vhodné, aby Česko diskutovalo o možnosti vystoupení z EU.

Známý poslanec ODS Václav Klaus ml. hájil názor, že diskutovat o vystoupení je navýsost aktuální, a proto velmi důležité. Jeho oponent, europoslanec Pavel Svoboda (KDU), diskusi nevylučuje, pouze podotkl, že ji považuje za zcela zbytečnou, protože členství v EU podle něj nemá alternativu. “Asi jako kdybychom diskutovali, jestli má téct Vltava z Mělníka směrem na Šumavu,” prohlásil lidovecký politik. Oba přitom předvedli, jaká argumentační bída by kampaň kolem czexitu provázela.

Co jsme se tedy v debatě dozvěděli? Pokud zatím platí za šampiona demagogie v české politice Tomio Okamura, pak je to možná neprávem. Václav Klaus mladší je totiž zjevně lepší. S ještě větší kadencí míchá lži, pololži a slovní invektivy, které cílí na všemožné závistivce a na lidi, kteří jsou zvyklí nic si neověřovat.

Svoboda, který platí za konsenzuálního, umírněného politika, se v očích Klause provinil tím, že působí v europarlamentu v Bruselu. Je proto “eurobyrokrat, který bere pět set tisíc měsíčně”, “eurofeudál” nebo člověk, který tráví čas “v evropských palácích a nežije běžným životem”.

Pokud jde o lži: když Svoboda namítne, že už jen debaty o czexitu odhánění od Česka potenciální investory, tedy tvůrce pracovních míst, Klaus namítl, že investoři k nám chodili mnohem víc v době, kdy jsme v EU nebyli. Když se tedy podíváme na ono “mnohem víc”: podle údajů České národní banky přišly do země během deseti let 2005 - 2014 přímé zahraniční investice ve výši zhruba 63 miliard eur, zatímco během deseti let 1993 - 2002 přišly investice zhruba 36 miliard eur. V těch jsou navíc příjmy z velké privatizace, například bank, a také investice přicházející v očekávání blížícího se českého vstupu do Unie.

Jindy lže Klaus tak napůl, zastřeně. Například prohlásí, že EU na nás uvaluje sankce jen proto, že si chce Česko “samo rozhodovat, jací lidé se tady budou usazovat”. Přitom si Česko může a podle všeho bude moct rozhodovat, komu udělí azyl, a komu ne, tedy kdo se tady bude usazovat. A pokud jde o sankce, ty hrozí kvůli nerespektování demokraticky odhlasovaných dohod v Evropské radě. Ne kvůli snaze hlídat si vlastní bezpečnost, kterou nám nikdo nebere.

Bolševický slovník na adresu oponentů, lži a pololži mají u Klause zřejmé pozadí. Otevřeně se deklaruje jako odpůrce členství v EU. K otázce ohledně hrozby z Ruska, na niž upozorňují výroční zprávy BIS, prohlásil: “Pro mě je momentálně daleko větší hrozbou nedemokratická Evropská unie než tři tisíce kilometrů vzdálené Rusko.”

Na přímou otázku, jestli je pro odchod z EU, Klaus odpověděl, že nastává akutní situace, kdy se má o odchodu z EU uvažovat. “Nás by to samozřejmě ekonomicky velice bolelo, to je jasné. Radši se ale vzdám části svého majetku,” prohlásil v závěru.

Evropa má zkušenost s kampaní před brexitem. Ví, jak zastánci odchodu Británie z EU voličům lhali (ostatně sami to po referendu přiznali). Je tedy zřejmé, že pokud zastánci členství chtějí uspět, musí se vybavit lepšími argumenty a přesnými informacemi. Svoboda to však zatím neudělal. Ve zmíněné debatě se nedostal dál než k výtkám, že “strašení pana Klause je ideologický nesmysl” - a že je jasné, že členství v EU nemá alternativu. V sociální bublině Pavla Svobody to jasné být může, v jiné, kam doléhají Klausovy argumenty, už to tak jasné být nemusí.

I tam by při tom mohlo mnohé zajímat, jak velké části majetku je Václav Klaus ochotný se vzdát, a hlavně jak velká část mu ještě zbude. Můžeme se vsadit, že to bude výrazně víc, než kolik ještě před tím “vzdáním se” mají jeho obdivovatelé.

A mimochodem - Klause jako absolventa geografie by mohlo zajímat, že Rusko leží 1300 km od českých hranic, ne tři tisíce.