Netanjahu popáté, byť velmi těsně

Izraelci v úterý odvolili do parlamentu a po velmi těsném výsledků se zdá, že dosavadní předseda vlády Benjamin Netanjahu míří k rekordnímu pátému premiérskému mandátu. Právě tahle možnost byla jedním z hnacím motorů politika známého značnou sebestředností — překonat v historických záznamech zakladatele státu, legendárního Davida Ben Guriona.

Netanjahu měl před volbami značné problémy. On i jeho manželka jsou vyšetřováni kvůli korupci. Hrál značně populisticky nacionalistickou - v Izraeli tedy protipalestinskou - kartu. Pomohl mu v tom jeho nejdůležitější spojenec, americký prezident Donald Trump, když prolomil dva tradičně citlivé body blízkovýchodní politiky: prohlásil Jeruzalém za hlavní město Izraele s tím, že do něj přesune americkou ambasádu, a přisoudil Izraeli právo na Golanské výšiny.

Oboje má svoji logiku. Izrael považuje Jeruzalém za své hlavní město dávno a Trump pouze odmítl rovněž dlouhodobý západní alibismus v tomto směru, který drží Palestince v naději, že by i oni mohli z východního Jeruzaléma učinit hlavní město svého státu. Stejně tak Golanské výšiny: Izrael obsadil úrodné a strategicky kruciálně výhodné území za války v roce 1967, kdy čelil agresi okolních arabských států.

Do budoucna se jich nevzdá - a každý, kdo Golany navštívil, musel okamžitě pochopit proč: pod nimi vede důležitá silnice na sever Izraele, z níž lze kontrolovat přístup ke Galilejskému jezeru. Z golanských kopců bylo možné tuto část Izraele velmi snadno ostřelovat. Izrael už padesát let výšiny bezpečně kontroluje, ale navenek zůstávají jednou z oficiálně nevyřešených otázek izraelsko-arabského konfliktního soužití.

Jak dlouho ještě?

Právě tahle karta mohla dodat Netanjahuovi rozhodující hlasy. V Knesetu získala jeho strana Likud 35 křesel, stejně jako nejsilnější soupeř - koalice Modrá a bílá vedená bývalým šéfem generálního štábu izraelské armády Bennym Gancem. Likud podle zatím neuzavřených výsledků získal o několik desetin procentního bodu víc, ale hlavně si zajistil už v předstihu před hlasováním pevnější koalici v podobě malých nacionalistických pravicových stran.

To je důležité. V Knesetu ještě nikdy nezískala žádná strana většinu, politika je i kvůli nízké hranici pro vstup do parlamentu (jen 3,25%) velmi rozdrobená a velké strany musí skládat složité koalice. Své zastoupení totiž mají všechny skupiny pestré izraelské společnosti — ortodoxní Židé, Palestinci, Židé původem z Blízkého východu plus samozřejmě tradiční politické proudy včetně krajní pravice a komunistů. Celkem se voleb účastnilo 47 politických uskupení a jedenáct z nich získalo zastoupení v Knesetu. Volební účast byla vyšší než v Česku — 67,9%.

Izraeli se dlouhodobě daří. Je bohatou zemí se západní životní úrovní, navíc v posledních letech i velmi bezpečnou. Zásluhu na tom nepochybně má i Benjamin Netanjahu, jakkoliv jeho málo vstřícné chování k Palestincům vzbuzuje ve značné části izraelské společnosti rozpaky, jak dlouho lze takový přístup na arabském Blízkém východě udržet.