Miloš Zeman musí po neúspěchu začít riskovat

Hlavním překvapením prvního kola prezidentských voleb je neúspěch Miloše Zemana, který nezískal ani 40 procent hlasů. „Zeman je nyní ochoten účastnit se televizních debat s Jiřím Drahošem, kterým se dosud vyhýbal, což svědčí o tom, že je pod tlakem přinucen riskovat,“ říká politolog Jiří Přibáň z Cardiffské univerzity.

Jak hodnotíte první kolo prezidentských voleb?

Výsledek hodnotím především jako neúspěch Miloše Zemana, protože se mu nepodařilo získat ani 40 procent hlasů, což pro jeho tým musí být zklamání. Jestliže se spekulovalo o tom, že Miloš Zeman může zvítězit v prvním kole, tak je patrné, že toto nevyšlo. Druhá důležitá věc, kterou volby ukázaly, je, že česká společnost je dnes rozdělená na dva národy. Tak to popisoval Benjamin Disraeli už před dvěma sty lety v tehdejší Británii, když mluvil o národu chudých a bohatých. I my jsme dva národy v jednom: jeden je ustrašený, uzavřený a spokojený sám se sebou, ten druhý je pak otevřený, proevropský a podnikavý. Volby ukázaly, že podpora pro tento druhý národ, pro ono proevropské Česko, je určitě vyšší, než jsme si po parlamentních volbách mysleli.

Na druhém místě skončil s poměrně velkým náskokem před zbylými kandidáty Jiří Drahoš. Proč zrovna on a ne Pavel Fischer či Michal Horáček, ale i Mirek Topolánek, kteří zastávají podobné hodnoty?

V případě Mirka Topolánka je to politická zátěž minulosti, která hrála proti němu. Nepřesvědčil, že je kandidátem pravice - naopak jeho kandidaturu společnost vnímala jako kandidaturu reprezentanta nevábné minulosti. Michalu Horáčkovi určitě patří obrovský dík, že už před rokem vystoupil veřejně a prohlásil, že má smysl jít do boje proti Miloši Zemanovi, že on je připraven do toho jít a pracovat na tom celý rok. Vytyčil cestu, kterou se později vydali ostatní. To, že nakonec dali voliči přednost Jiřímu Drahošovi před Horáčkem, svědčí spíš o taktické volbě, protože volební potenciál Jiřího Drahoše proti Miloši Zemanovi byl podle všech výzkumů vyšší než potenciál Michala Horáčka.

A co Pavel Fischer?

Já myslím, že první kolo nemůžeme číst jako součet hlasů pro devět různorodých kandidátů, ale součet hlasů pro dva bloky, zemanovský a antizemanovský. Když se podíváte na hlasy pro Pavla Fischera, Michala Horáčka a Marka Hilšera, tak to jsou všechno hlasy, které zrovna tak mohly jít Jiřímu Drahošovi, a naopak. Všichni tito lidé se umístili kolem deseti procent, což je slušný výsledek. Hodně se mluvilo o tom, že se hledá jen antizeman, ale to není tak docela pravda. Tady se hledá to druhé, otevřené, svobodomyslné a proevropské Česko - a v prvním kole se ukázalo, že se našlo a že ten potenciál zvítězit v prezidentských volbách je velmi silný.

Co musí podle vás udělat Jiří Drahoš udělat, aby přitáhl hlasy antizemanovského bloku?

Nemusí udělat žádná silná gesta ani kroky. Jejich programy si byly natolik blízké, že synergický efekt pro druhé kolo určitě nastane. Je to spíš otázka pro ony kandidáty, kteří nepostoupili, jak vyjádřit Jiřímu Drahošovi podporu. Nabízí se i povolební spolupráce nebo přizvání k účasti v příštím prezidentském týmu. Teď myslím hlavně na Pavla Fischera a jeho zkušenosti z diplomacie.

Přinesly tyhle volby nějaké překvapení? Druhé místo Jiřího Drahoše se tak nějak předpokládalo.

Pro mě bylo překvapením, kolik hlasů nakonec dohromady získali oni čtyři kandidáti – i jak výrazně se navíc od nich dokázal Jiří Drahoš odpoutat. Druhým překvapením je slabší podpora Miloše Zemana. Jeho politika rozdělování společnosti se proti němu začíná obracet a bude zajímavé sledovat, jak na tento úspěch zareaguje. Má před sebou velmi obtížný úkol, jak voliče Mirka Topolánka, Marka Hilšera, Pavla Fischera a Michala Horáčka přesvědčit, aby dali hlas jemu, protože hlasy ostatních kandidátů a jejich případná podpora Zemanovi do druhého kola jsou zanedbatelné.

Překvapením je také úspěch dosud neznámého lékaře Marka Hilšera, který získal přes osm procent. Čím si vysvětlujete, že ho lidé volili?

Nechci být kousavý, ale v případě Marka Hilšera to byla spíš volba veřejné neokoukanosti spojené s kultem mládí, který vidíme i jinde v Evropě od sousedního Rakouska přes Francii až po Nizozemí. Kromě toho, že Marek Hilšer představoval „novou tvář“, se politickým stylem velmi podobal ostatním kandidátům, kteří stáli proti Miloši Zemanovi, takže bych zásadnější význam jeho úspěchu nepřikládal.

Předvolební kampaň byla dosud velmi opatrná. Změní se to teď?

Ve druhém kole lze určitě očekávat falešné zprávy, útoky dezinformačních webů, kompromitující materiály. To se stalo součástí informační kampaně lidí okolo prezidenta. Jiří Drahoš určitě způsob kampaně měnit nebude, protože mu jeho styl přinesl jednoznačný úspěch.

Miloš Zeman oznámil, že je připraven se s Jiřím Drahošem utkat v televizních debatách, kterým se dosud vyhýbal. Svědčí to podle vás o tom, že má jeho tým obavu z porážky a je ochoten více riskovat?

Je to bezesporu reakce na neúspěch v prvním kole, která představuje velké riziko i pro tak zkušeného a rétoricky vybaveného politika, jakým je Miloš Zeman. Nic jiného mu ovšem v dané situaci nezbývá, je přitlačen k riskantním tahům, jejichž důsledek nelze předem odhadnout.

Jiří Drahoš zatím v debatách působil seriozně, ale někdy poněkud „koženě“. Může mu to proti Zemanovi v debatách uškodit?

Nemyslím, protože v této společensky a politicky rozjitřené a vypjaté atmosféře, kterou Zeman cílevědomě několik let budoval a jež mu přinášela v části společnosti podporu, může naopak takový projev působit střízlivě a umírněně. A voliči si ho mohou vyložit jako schopnost společnost sjednotit, ne ji rozdělovat. A to je nakonec hlavní funkce prezidenta coby hlavy státu.