Lidé se nás pořád ptají: Proč už Británie neodešla z EU?

Když byl Respekt letos na jaře v Londýně na reportáži a zkoumal, jak se tradiční média vyrovnávají se záplavou dezinformací a fake news, žádal o schůzku také s lidmi z nově ustaveného týmu BBC pro rozkrývání falešných zpráv a uvádění nepřesných informací na pravou míru. Tehdy v BBC odmítli, protože se vše celé teprve rozbíhalo. Na konci listopadu však o jeho činnosti přijela do Prahy na konferenci Forum media pořádanou vydavatelským domem Economia referovat jeho šéfka, zkušená novinářka Liz Corbin.

Co vedlo BBC k ustavení speciální týmu pro ověřování zpráv a rozkrývání fake news, který vedete?

Kombinace řady významných událostí z poslední doby. Brexit, zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a s tím související fenomén fake news, které zaplavily internet a sociální sítě. A to do takové míry, že se ten pojem za velmi krátkou dobu zabydlel v našich slovnících. Instituce, jakou je BBC, zkrátka nemohla stát stranou. A taky jsme to nemohli ignorovat jako novináři. Dříve platilo, že BBC se nevěnuje informacím, které nejsou pravdivé. Takže tyto nepravdivé zprávy prostě nedorazily k lidem, protože novináři se jim nevěnovali. Situace se ale změnila. Dnes se tento typ informace k lidem dostane snadno, protože s nimi můžete komunikovat přímo. Takže v tomto ohledu se změnila i pro nás. Dnes se jim věnovat musíme - a na konci je třeba rozhodnout, zda jsou, či nejsou pravdivé.

Ta odpovědnost musí být velká.

Značka BBC sama o sobě je velká odpovědnost, příslušnost k tomuto týmu to ještě násobí. Šéf zpravodajství BBC James Harding tomu říká „pomalé zprávy“, protože to prostě dlouho trvá. A je lepší být pomalý než nepřesný.

Jak konkrétně tým funguje?

Momentálně je nás osm, ale doufám, že nás bude přibývat. Jedna z otázek, kterou často dostávám, míří k tomu, jak si vybíráte to, čemu se budete věnovat…

…protože dezinformací je tolik.

Přesně tak. Jak také říká James Harding „internet nelze zeditovat“, ale zároveň nemůžeme stát stranou. Vybíráme velmi pečlivě, čemu se budeme věnovat. Máme obrovské publikum, což je skvělé, protože můžeme oslovit hodně lidí. Ale zároveň je tu riziko, že když vybereme zprávu, o které zatím moc lidí neslyšelo, tak na ni spíše upozorníme. A samozřejmě je klíčové, abychom byli naprosto přesní a féroví. Nemůžeme si dovolit udělat chybu. V naší pozici to je prostě nepřijatelné. Věnujeme tedy dost času a energie tomu, že zkoumáme, co tu kterou osobu vedlo k tomu či onomu prohlášení. A pak taky bereme v úvahu otázku, jestli na tom záleží, jestli je to prostě natolik důležité, abychom se tomu věnovali.

Dejte mi konkrétní příklad situace, které jste se nakonec nevěnovali.

Jeden z členů vlády byl hostem v pořadu BBC a vyjadřoval se k řadě otázek. U tématu univerzitního vzdělání zmínil částku, o kterou se podle něj lidem zvýší příjmy, pokud mají vysokoškolské vzdělání. A ta částka neodpovídala realitě. Bylo to velké téma, lidé to hodně řešili, protože se mluví o školném.  Ale nešlo o ministra školství, řekl to v živém vysílání, a navíc je prostě fakt, že lidé s univerzitním vzděláním vydělávají víc. Zamysleli jsme nad tím pečlivě a došli jsme k závěru, že se tomu věnovat nebudeme.

Kterou dezinformaci, jejímuž rozkrytí jste se naopak věnovali, považujete za nejdůležitější? Tipovala bych tvrzení, že odchodem z EU přiteče do britského zdravotnictví 350 milionů liber týdně navíc, které jinak země platí do bruselského rozpočtu. Tahle dezinformace přece měla zásadní dopad na to, jak lidé hlasovali v referendu.

Jednoznačně. Věnovali jsme se tomu opakovaně. Brexit obecně je nesmírně komplikované téma. Pro normální lidi je velmi těžké se v tom zorientovat; ne proto, že by byli hloupí, ale proto, že jde o nesmírně složitou věc. I my jako novináři, kteří se tomu věnujeme dlouhodobě, jsme znova a znova překvapováni tím, jak komplikované to celé je. Neustále se učíme nové věci.

A přitom se vás prý lidé pořád ptají, proč už Británie neodešla z EU.

Neustále. Proč se prostě nesebereme a neodejdeme? Je to pořád dokola. A je to opravdu velmi nudné.

Která část? To, že se vás pořád ptají, nebo odpověď?

Odpověď. Což je důvod, proč nevědí, proč jsme ještě neodešli. Protože jednoduchá odpověď ano/ne prostě není možná. Ale když se vrátím k těm 350 milionům, jde skutečně o konkrétní příklad toho, jak komplikované je někdy realitu vysvětlit. Takže nikdy jsme neplatili  350 milionů. Ta částka se měnila v čase - a hlavně, byl to pouze účet, který jsme dostávali z EU. My jsme však ty peníze do Bruselu nikdy reálně neposílali, a to díky rabatu (slevě z odvodů do společného rozpočtu, kterou si Británie vyjednala v roce 1984, pozn. red). Rabat se uplatňuje ještě před tím, než nějaké peníze odejdou. Čili nikdy jsme do EU 350 milionů liber týdně neposílali. A měli jsme nad tou situací plnou kontrolu, protože kdyby se to kdokoliv pokusil změnit, tak jsme ten pokus mohli vetovat.

To je první část příběhu.

… a pak je tam ještě ta druhá, podle které by tyto peníze šly do zdravotnictví. Jenže ani to není pravda. Zhruba osmdesát procent z částky, kterou do EU reálně posíláme, dostáváme zpět ve formě subvencí ze společné zemědělské politiky. Takže až odejdeme z Unie, bude muset britská vláda tyto peníze začít platit ze svého, protože britští farmáři o tyto prostředky samozřejmě nechtějí přijít.

Přesto se tento mýtus pořád drží. Naposled ho oživil ministr zahraničí Boris Johnson, když napsal v deníku The Daily Telegraph, že vláda získá zpět kontrolu nad 350 miliony liber a že by bylo skvělé velkou část z těchto peněz utratit ve zdravotnictví.

Ano, proti tomu jsme se ohradili a znova to vysvětlovali. My nemůžeme získat zpět kontrolu, protože jsme ji nikdy netratili! A všimla jste si, jak dlouho mi trvalo to celé vysvětlit?

No právě. Není to frustrující? A není to mimochodem hlavní důvod, proč pravdivé informace budou prohrávat boj s fake news?

Hlavně mám dojem, že lidem je jedno, že to není úplně pravda. Prostě něco do Bruselu posíláme a všichni chtějí, aby se více investovalo do zdravotnictví. I když to vlastně není úplně pravda. Je to podobné jako s Donaldem Trumpem – jeho příznivci si nemysleli, že vše, co říká, je pravda. Ale prostě jim to bylo jedno.

Vidíte nicméně i pozitivní dopady své práce?

Politiky velmi znepokojí, když zjistí, že se stali předmětem zkoumání našeho týmu. Protože nechtějí být vnímáni jako lháři. My bychom toto slovo nikdy nepoužili, ale jiní lidé, kteří naše články sdílejí, tak činí. A nikdo nechce být označen za lháře.

Viděla jsem vás citovanou v bulváru, třeba v deníku Daily Mail v souvislosti s Johnsonovým textem. To je přece klíčové: mají ohromnou čtenost a zasáhnou i ty, kteří BBC nesledují.

Konkrétně když jsme reagovali právě na Borise Johnsona, tak jsme v tweetu použili vcelku silná slova – a to přitáhlo jejich pozornost. Protože už jsme měli plné zuby, že to musíme opakovat pořád dokola. Takže dopady to má. Já samozřejmě nevím, jak velké jsou, obtížně se to měří. Ale je možné, že bez našich informací by rozdíl v hlasování o odchodu Británie z EU nebyl tak těsný.

Lze tuhle válku s fake news vyhrát? Když některé lidi prostě nezajímají korektní informace?

Nebudu vynášet jednoznačné předpovědi. Jako novináři se musíme naučit pracovat s tím, co máme. Vstoupili jsme do nové éry, podobných změn máme za sebou v posledních letech několik a vždy jsme se dokázali adaptovat. Čtyřiadvacetihodinové televizní vysílání přineslo novou dynamiku, technologie měly ohromný dopad, sociální sítě nám přinesly možnost oslovit lidi, které jsme před tím oslovit nemohli. Ale zároveň umožnily masivní šíření fake news a další negativní jevy. Musíme se prostě adaptovat, inovovat, ale zároveň neslevovat ze svých zásad a hodnot. Nemám nejmenších pochyb, že poctivá novinařina přežije, ale otázka je, v jaké formě. Netušíme třeba, jaké typy činností budou potřeba. Ale myslím, že v jedné věci mají mladí novináři před námi náskok…

…že vyrostli s technologiemi?

Přesně tak. A vidí věci hodně jinak než my. A přesně tento typ diverzity potřebujeme.

Já jsem přesvědčená, že skutečně poctivá novinařina v terénu prostě nemůže být nahrazena roboty a umělou inteligencí.

Automatizace bude hrát velkou roli v ověřování faktů, protože může výrazně urychlit celý proces. Nakonec to může fungovat tak, že uslyšíte nějakou zprávu a prostě se zeptáte svého inteligentního asistenta (jako je třeba Alexa od Amazonu nebo Siri na výrobcích firmy Apple), jestli to je pravda. A oni třeba řeknou, že Reality Check Team BBC říká, že to pravda není. Ale co se týče reportování, tak tam naprosto souhlasím – tam vždy bude místo pro lidi.

Myslíte, že význam Reality Check Teamu poroste?

V současnosti je nás osm, ale spolupracujeme s dalšími novináři BBC. Když píšeme třeba o Thajsku, samozřejmě mluvíme s tamním korespondentem. Čili v té činnosti je už nyní zapojeno mnohem víc lidí, ale doufáme v další růst. BBC v posledních letech hodně investuje do různých jazykových verzí, a to je i pro nás zprávou: zatímco dosud jsme se zaměřovali hodně na domácí témata, v budoucnu bychom se měli pohybovat v mnohem globálnějším kontextu. Navíc je na místě připomenout, že Británie vlastně nemá tak velký problém s fake news jako jiné země, ten fenomén není tak rozšířený. A spíše fakta ověřujeme, než že bychom vyloženě uváděli na pravou míru vymyšlené zprávy - protože ty nemají takový dopad a nezasahují tolik lidí, což je jedno z našich kritérií. Takže expandovat za hranice dává smysl i z tohoto pohledu.