Kužílek: Neustálé chrlení zákonů už má povahu přírodní katastrofy

Ze třetího místa pražské kandidátky STAN usiluje o poslanecký mandát Oldřich Kužílek (61). Poslancem byl už v letech 1990 až 1998, proslavil se především zákonem 106 o svobodném přístupu k informacím. Pamětníci si možná vybaví jeho humor z doby, kdy pod pseudonymem Olaf Lávka moderoval vysílání už neexistujícího Rádia Limonádový Joe (1996 – 2000) anebo s Ester Kočičkovou pořad Ptá se na Radiožurnálu (2002 – 2007). Momentálně je zastupitelem na Praze 6 za hnutí Starostové a nezávislí pro Prahu 6, zároveň léta koordinuje projekt Otevřete.cz a soutěž Otevřeno x Zavřeno, ve které občané hlasují o tom, které úřady, instituce či osobnosti si zaslouží cenu za otevřenost, a které naopak anticenu za aroganci. Do sněmovny míří Kužílek rovněž s jakýmsi antiplánem. Voličům neslibuje nové zákony, ale naopak rušení těch stávajících. „Chrlení dalších a dalších zákonů už má charakter přírodní katastrofy.“ říká. „Společnost je vinou přeregulovanosti v ohrožení.“

Do voleb jdete jako nestraník na třetím místě pražské kandidátky Starostů a nezávislých (STAN). Byl jste na kandidátce už v době, kdy Starostové chtěli jít do voleb společně s lidovci, nebo si na vás vzpomněli, když po rozpadu dvojkoalice hledali další kandidáty?

Byl jsem tam od začátku, ale až na nějakém šestém či sedmém místě.

Za Starosty a nezávislé pro Prahu 6 jste v zastupitelstvu. Proč jste se teď rozhodl zkusit celostátní politiku?

Začalo se mi jevit, že situace v zemi je podobná jako po revoluci. Vyžaduje, aby se člověk - může-li - zkusil nasadit, aby se to nezvrhlo. Jeví se mi, že liberální demokracie je natolik ohrožena, že kdo může, měl by se pokusit otočit kormidlo zpět, jasně na Západ, k občanským svobodám.

Co přesně se podle vás děje?

Projevů odklonu od Západu je mnoho. Šéf strany s momentálně nejvyššími preferencemi se vyjadřuje nejasně, neodmítá spolupráci s komunisty. Prezident kouká na Východ, ať už čínský nebo ruský. A pokud jde o druhou výzvu, o občanské svobody, nemusím mluvit rovnou o oligarchizaci médií. Například v soutěži Otevřeno x Zavřeno nám přibývá nominací, které se týkají nesvobody projevu, omezování práva na informace.

Konkrétně?

Jde třeba o výzvu Vrchního státního zastupitelství, aby některá média stáhla články o pozadí dotačního skandálu ve fotbale. Nebo o dosazení politika – poslance a bývalého ministra kultury za ČSSD Vítězslava Jandáka – do Rady Českého rozhlasu. Či o iniciativu komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, k níž se přidalo dalších šest desítek zákonodárců, aby byl obnoven trestný čin hanobení prezidenta.

Proč kandidujete právě za Starosty?

Programově jsou mi poměrně blízcí, navíc jsou to lidé, kteří dělají praktická opatření, jež něco mění. To mě vždycky zajímalo. Už když jsem kdysi kritizoval radniční noviny za to, že jsou hlásnou troubou koalice, která obci zrovna vládne, podařilo se mi to celoplošně změnit, dnes jsou v těchto periodikách i alternativní názory, opozice v nich má prostor. I když se to někdy dělá natvrdlým způsobem, je to pořád lepší než nic. Na Praze 6 jsem v redakční radě radničního periodika - a není to sebechvála, když řeknu, že dokáže dát čtenářům srozumitelné sdělení o názorech koalice, opozice, zprostředkovat diskusi oponentů. Na Praze 6 se mi se Starosty daří prosazovat otevřená data, zveřejňujeme třeba platy: pokud jde o volené zástupce, tak komplet, pokud jde o vedoucí úředníky, tak v určitém rozmezí, jež ale dává jasnou představu. Dalo to hodně práce a hodně vysvětlování.

Je něco, co vám na STAN naopak vadí?

Nic moc mě nenapadá. Snad jedině, že jsou to všechno dost individuality: starostové jsou zvyklí, že si ve své obci dělají věci po svém. Ale to vlastně není špatně, je to spíš jedinečnost tohoto hnutí, pro liberální demokracii je to dobré. Navíc když je třeba, jsou starostové schopni docela dobře kooperovat.

Co chcete ve sněmovně prosadit?

Mám dvě představy. Abych nezačínal svým hlavním tématem, přístupem k informacím, začnu tím, na čem jsem pracoval někdy před deseti lety. Chci razantním krokem omezit rakovinné bujení legislativy. Nejenže příliš mnoho zákonů, norem a přemíra regulace lidi štve, je to i brzda ekonomického rozvoje. A dokonce měřitelná, nedávno jsem byl na přednášce, kde o tom mluvil ekonom Pavel Kohout. Chci navrhnout legislativní STOP stav. Představuji si, že by to šlo udělat jednoduchým ústavním zákonem, který by řekl: nový zákon smí vzniknout jenom výměnou za zrušení jiného, starého. Nebo dokonce dvou.

Jak by to vypadalo?

Tento STOP stav bych navrhoval na pět let jako přechodné opatření. Chrlení dalších a dalších zákonů, a v důsledku toho ona přeregulovanost, má podle mě už charakter přírodní katastrofy; společnost je vinou toho v ohrožení. Zároveň by vláda musela každý rok předložit plán norem, které navrhuje zrušit, mělo by to být tak pět deset procent současného stavu. Slyšel jsem, že je několik zemí, kde mají limitovaný počet slov právního řádu. Nové zákony mohou přijímat právě jen tehdy, když jiné zruší, anebo mohou pracovat s tím, že ty stávající zestruční; ušetří slova.

Takže ministři a poslanci by se přestali chlubit, kolik nových zákonů přijali, a místo toho by se chlubili tím, kolik jich zrušili? To je celkem zábavná představa.

Jenže naše situace už je zralá na takové bouchnutí do stolu. Představu, že svět měním k lepšímu tím, že přijímám další a další normy, považuji za scestnou.

Vaší zásluhou máme onu známou „stošestku“ -  zákon o svobodném přístupu k informacím. Co dalšího na tomhle poli máte v plánu?

Zákon už by zasloužil novelizaci. Jeho slabinou je, že právo na informace se těžko vymáhá. V tom, ke kterému orgánu se žadatel může odvolat, panuje zmatek. A navíc, odvolací orgán nemůže poskytnutí informací přikázat, to může jen soud. Klonil bych se k modelu, který mají v Německu, Maďarsku, Estonsku, Slovinsku či Británii. A také sjednotit odvolání pod jeden úřad jako ve Slovinsku. Úřad pro ochranu osobních údajů by se stal ještě navíc úřadem pro ochranu informačních svobod.

Pak je třeba dořešit zmatek, který vznikl po ústavním nálezu v kauze, zda ČEZ je povinen poskytovat informace podle zákona 106, nebo není. Ústavní soudci totiž neřekli, že být nemůže, jak se to někdy mylně psalo. Řekli jen, že zákon je v tom nejasný - a je třeba výslovně říci, jaký státní podíl ve firmě je hranicí pro to, aby subjekt spadal pod zákon o svobodném přístupu k informacím.

Poslancem jste byl už v letech 1990 až 1998. Pokud uspějete, v jaké usednete sněmovně?

Kdykoliv se potkám s někým, kdo byl ve sněmovně v první polovině devadesátých let, shodneme se, že její atmosféra se výrazně změnila. Já vím, všichni vždycky říkají, že za nich to bylo lepší… Přesto si myslím, že tehdy tam mnohem víc vládlo něco jako étos – přes všechny hádky a spory byl nad vším společný zájem spravovat veřejné věci co nejlépe. Bylo tam míň válčení a víc praktického konání. Mě by se líbilo tam znovu tohoto ducha vnést.

Text o hnutí STAN najdete v novém Respektu 38/2017 v předvolebním seriálu pod titulkem Náročná premiéra