I komunisté jsou názorově pestřejší než hnutí ANO

Za tři týdny Česko čekají další volby, ve kterých se bude hrát o místa v Senátu a v obecních zastupitelstvech. Podle politických komentátorů je to pro hnutí ANO a Andreje Babiše šance, jak potvrdit dominantní pozici současné nejsilnější a vládní strany. Zároveň to může být naděje pro opozici, která je ve sněmovně kvůli personální i politické rozdrobenosti poměrně málo slyšet. „Senátní volby jsou důležité zejména pro opoziční strany, které se mohou snažit posílit svůj vliv a komplikovat tím přijímání vládních návrhů zákonů, se kterými nesouhlasí. Pro sociální demokracii to bude důležité, neboť obhajuje nejvíce mandátů, pro hnutí ANO zase proto, že úspěch jeho kandidátů zatím nikdy nebyl příliš valný,“ říká Kamil Švec, politolog a analytik České televize

Česko se v půlce prázdnin konečně dočkalo nové vlády a vypadá to, že se politická scéna na chvíli uklidnila. Co náš ale čeká na podzim?

Podzim ve vysoké politice se již tradičně nese ve znamení jednání o rozpočtu a jeho schvalování. A jistě bude zajímavé sledovat, jak se k rozpočtu postaví komunistická strana, která vládě zajišťuje svojí tolerancí většinu hlasů. Na podzim se také obmění třetina Senátu. Ten sice rozpočet neschvaluje, ale z hlediska schvalování zákonů na další dva roky bude pro vládu podstatné, aby se snažila maximalizovat počet nových senátorů. Pokud by uspěly opoziční strany, bude mít hnutí ANO a sociální demokraté těžší pozici.

Jak by to vypadalo?

Vláda by se víc musela spoléhat na komunisty, neboť k přehlasování odlišného stanoviska Senátu by potřebovala právě jejich hlasy. A důležitou úlohu budou sehrávat i některé vládní návrhy zákonů, například o zrušení karenční doby. Při hlasování ve výboru se někteří poslanci za ANO vyslovili proti návrhu. Kdyby takto hlasovali na plénu, povede to nejspíše k rozmíškám v koalici.

Od jmenování vlády se už vyměnili dva ministři, post šéfa diplomacie není stále vyřešen a prozatím ho zastává předseda ČSSD Jan Hamáček, byť teď na něj navrhl prvního náměstka Tomáše Petříčka. Co to o vládě vypovídá?

Vypovídá to především o pozici premiéra. Andrej Babiš se snaží působit dovnitř vlády jako silný premiér, ale směrem k prezidentovi a navenek se projevuje jako premiér velmi slabý, až servilní politik, který není schopen prosadit ministra svého koaličního partnera. Výměna dvou ministrů - Taťány Malé a Petra Krčála - vypovídá spíše o jejich kvalitách, neboť k jejich odstoupení došlo v důsledku plagiátorství. Jejich nominací se ukázalo, že strany, resp. jejich předsedové přistupovali k nominacím možná trochu lehkovážně - a asi nezjistili, zda nominují opravdu nejlepší kandidáty, kteří vládu nebudou poškozovat.

Jak tedy hodnotíte dosavadní spolupráci dvou vládních stran?

Rozpory ve vládě jsou přítomny permanentně od jejího vzniku, zatím jsou však spíš latentní a strany samy situaci nevyhrocují. Důvodem je právě to, že je před volbami. Tím největším rozporem je onen post ministra zahraničí, kdy premiér upřednostňuje spíš postoj Hradu než svého vládního spojence. Zmiňoval jsem již otázku karenční doby, dalším příkladem mohou být rozdílné postoje k navyšování platů či minimální mzdy, kdy sociální demokraté zastávali stanovisko shodné s odbory. Ale spory se zatím dařilo řešit.

Je vůbec nad postem ministra zahraničí spor? Sám předseda ČSSD Jan Hamáček nešel kvůli Miroslavu Pochemu do střetu s premiérem, natož s prezidentem, naopak to vypadá, že ustoupil. A náměstek Petříček podle opozice není rozhodně výrazným kandidátem.

Jan Hamáček k nominaci přistupuje velmi opatrně, zřejmě i z toho důvodu, že strana není v dobré kondici a podpora voličů v lepším případě stagnuje. Musí řešit i situaci dovnitř vlastní strany, místopředseda Zimola několikrát mluvil o tom, že je třeba vyhovět přání Hradu a nominovat nového kandidáta na ministra. Navíc to sociální demokracii oslabuje na vládě, kdy místo pěti ministrů na jednání reprezentují ČSSD jen čtyři ministři. A pokud by to nebylo v ČSSD považováno za spor, pak se evidentně strana smířila s velmi nerovnoprávnou pozicí ve vládě - a není silným hráčem.

O co se na ministerstvu zahraničí podle vás hraje? 

Hraje se o vliv a směřování zahraniční politiky. Tu chce prosazovat prezident Zeman; stejně tak premiér Babiš ví, že aktivita v zahraniční politice mu může přinést pozitivní hlasy od voličů. Neobsazení postu ministra tak oběma vyhovuje. Hraje se ale také o vliv v sociální demokracii. Miroslav Poche je silný zákulisní sociálnědemokratický hráč, který sehrál důležitou úlohu na mimořádném sjezdu letos na začátku roku. Pokud by nebyl odměněn, může to vést přeskupení sil ve straně.

Dají se už nyní vysledovat nějaké trendy či proměny české politické scény za premiérování Andreje Babiše?

Andrej Babiš mění politickou scénu už v tom, jak přistupuje ke svému hnutí. Málokdy se setkáváme s takovou poslušností poslanců a respektování jeho názoru. V některých ohledech je i komunistická strana, která platí za jednu z nejdisciplinovanějších, názorově pestřejší než hnutí ANO. Díky jeho servilitě k Hradu se přitom může prosazovat Miloš Zeman, který by evidentně nejraději směřoval k prezidentskému režimu.

V čem je největší nebezpečí těch změn?

Nebezpečím, které představuje vláda Andreje Babiše, spočívá především v propojování zájmových organizací, korporací a státu. Zmiňované sféry by od sebe měly být odděleny, dochází však k jejich prolínání, dokonce je to prezentováno jako výhoda. Někteří ministři ostatně přišli ze zájmových skupin. A podezření, že nereprezentují zájmy státu a voličů, ale právě těchto skupin, je velké.

O co se bude v tomto světle hrát v komunálních a senátních volbách?

Senátní volby jsou důležité zejména pro opoziční strany, které se mohou snažit posílit svůj vliv a komplikovat tím přijímání vládních návrhů zákonů, se kterými nesouhlasí. Pro sociální demokracii to bude důležité, neboť obhajuje nejvíce mandátů, pro hnutí ANO zase proto, že úspěch jeho kandidátů zatím nikdy nebyl příliš valný. Ostatně senátorský klub ANO má pouhých šest členů. Komunální volby slouží především k upevnění pozic na nejnižší úrovni politického systému. A strany dostanou zprávu o podpoře ze strany voličů.

Nakolik tyto volby kopírují témata a problémy celostátní politiky?

V některých ohledech komunální volby kopírují témata celostátní politiky, resp. celostátní problémy, v jiných nikoliv. Do jisté míry jde o to, zda se bavíme o velkých městech počínaje Prahou, nebo o velmi vysokém počtu malých obcí, kde je situace jiná - i díky silným osobním vztahům se celostátní politika neprojevuje v tom, jak voliči hlasují.

Promítá se na tuto úroveň nástup populistických tendencí?

Populistickou rétoriku přenášejí na komunální úroveň zejména strany, které ji využívají na celostátní úrovni a které s ní slavily úspěch ve sněmovních volbách. Můžeme se ale setkat s tím, že strany a kandidáti slibují něco, co nemohou splnit, protože na komunální úrovni k tomu nemají kompetence.

Možná proto to trochu vypadá, jako kdyby se v těchto volbách o nic nehrálo. Politici na billboardech lákají na levnou jízdu taxíkem k doktorovi, na zeleň v ulicích i na nové kontejnery.

Volební kampaně v komunálních volbách nejsou vždy nejšťastnější, je to určitý rys - strany jako by nevěděly, co chtějí a co můžou voličům slibovat. Některé se omezují na obecné fráze o zlepšení dopravy či zdravotní péči, jiné pouze slibují, že kandidáti mají kontakt na někoho, kdo s komunálními problémy pomůže. Strany jako by se dostaly do pasti marketingu a zapomínaly na obsah.

Nejsilnější stranou je stále ANO, které se podle průzkumů pohybuje okolo 30 procent preferencí. Dá se očekávat, že uspěje celostátně i v komunálu?

Strana je sice silná celostátně, na komunální úrovni tak silnou pozici zatím stále nemá. V mnoha městech se v minulém funkčním období organizace hnutí ANO rozpadly či rozhádaly. I na příkladu Prahy, takzvané výkladní skříně hnutí, vidíme, že tým profesionálů se přivést nepodařilo a že hnutí tu není úspěšné. A voliči si toho všímají.

Může to mít vliv na výsledek senátních voleb?

Pro hnutí ANO je Senát důležitý právě proto, aby posílilo svůj vliv, ale potýká se s personálními problémy - nemá často vlastní silné osobnosti, které by mohlo nabídnout, proto lákalo na kandidátky i končící senátory jiný stran, to je případ senátorky Sykové. Důležité bude, proti komu se probojují kandidáti ANO do druhého kola. Budou-li to obhajující senátoři, jejich šance bude vyšší a kandidáti ANO se opět těžko prosadí. V minulých volbách pravidelně postupovali do druhého kola, ale nakonec nezvítězili.