Žádný komik, ale nový ukrajinský prezident. Kdo je Volodymyr Zelensky
Nebudu vám naprázdno slibovat hory doly jako všichni naši báječní politici, tvrdí
Věčné a s železnou pravidelností se opakující ukrajinské zklamání politikou a politiky má různé plody. Někdy je to demokratické vítězství právě toho prezidentského kandidáta, jehož volební podvody šest let předtím zažehly revoluci - to je případ Viktora Janukovyče z roku 2010. Nebo rovnou svržení a vyhnání prezidenta - což je opět případ Viktora Janukovyče, ale z roku 2014. Nic tak dramatického se při jarních prezidentských volbách na Ukrajině neočekává. Nicméně i letos má všeobecné znechucení svého zástupce: z velmi rozmanitého, velmi početného a skutečně pestrého kandidátského pole jím je Volodymyr Zelensky, televizní komik a nyní již horký kandidát na vítězství. Alespoň dle řady aktuálních průzkumů.
Volodymyr je ukrajinsky, ale Zelensky o sobě také mluví jako o Vladimírovi. Narodil se v ukrajinském Krivém Rohu, jeho rodnou řečí je ruština, ale ukrajinsky mluví plynně - pro něj i pro Ukrajinu je dobrá zpráva, že to není volební téma. Stejně jako fakt, že jeho rodina je židovská. Zelensky je známou postavou celého postsovětského prostoru již od konce devadesátých let. Vyšvihl se skeči v KVN, oblíbeném komediálním pořadu ruské televize.
Na počátku tisíciletí pak založil vlastní úspěšnou produkční společnost Kvartal 95 - tentokrát už na Ukrajině, ale rovněž s přesahem do zbytku bývalého Svazu. A co je na Zelenského politické cestě lákavé: asi nejúspěšnější pořad z jeho produkce se s odkazem na sovětské funkcionáře jmenuje Služebník lidu. V něm vystupuje v roli maloměstského učitele, jehož stížnost na všudypřítomnou korupci má na internetu ohromný úspěch a vyšvihne jej až do křesla ukrajinského prezidenta, v němž se nestačí divit.
Postava baviče nebo popkulturní hvězdy, která mluví do politiky a koketuje s ní, není na Ukrajině neznámá věc. Při všech nedávných prezidentských volbách se novináři a veřejnost ptali Svjatoslava Vakarčuka, jestli tentokrát bude kandidovat. Lídr kultovní ukrajinské kapely Okean Elzy je vždy napíná - a nakonec vždy ohlásí, že nikoliv. Vakarčuk je přitom někdo, jehož hlas má na Ukrajině ve veřejných věcech reálnou váhu; známému rockerovi pomáhá to, že je z elitní ukrajinské rodiny a má doktorát z částicové fyziky. Zelensky se teď k němu přidal. Zatím však není jasné, co svým nově nabytým hlasem říká - a co hodlá říkat.
Jasno mohou mít voliči jen v klíčové otázce současné ukrajinské politiky, vztahu k Rusku. Zelenského herecký i finanční sukces byl postaven do značné míry na ruském publiku a ruských televizích. Ruskou okupaci Krymu Zelensky přitom hodně ostře kritizoval a zrušil ruskou pobočku své firmy Kvartal 95. O zbytku témat si ovšem Zelensky nic nemyslí naprosto programově.
Na spolupracovníky a kolegy vypsal konkurz s jedinou podmínkou: žádné zkušenosti z politiky. Programové prohlášení nesepsal, protože jsou “beztak všechna stejná” - a místo toho vyzval lidi, ať vyberou největší problémy, kterými se má coby prezident zabývat. Jejich řešení pak hodlá vybrat improvizovaným lidovým hlasováním. Více přímé demokracie a referend už v tomto mixu nemůže chybět.
Pro oněch patnáct až dvacet procent voličů, kteří mu v průzkumech slibují hlas, je přitom Zelensky lákavý tím, že nepůsobí jako cynik. I kdyby se jím nakonec ukázal být, vypočítavost v jeho vystoupeních vidí jen ten, kdo ji tam vidět chce. Obklopil se mladými lidmi a jeho kampaň je jako vystřižená z marketingových příruček. Je nenucená, neformální a chytrá. Na svém Facebooku má jeden z jeho kolegů pravidelný, profesionálně a lákavě zhotovený pořad, jak volit v zahraničí nebo se vyhnout úředním potížím při volbě na Ukrajině.
A to zatím stačí. Další kandidátka, zasloužilá populistka (a někdejší reformátorka) Julie Tymošenková, přeřadila před volbami na ještě vyšší populistický stupeň a šíří mimo jiné i konspirační teorie. Tím mnohé, hlavně vzdělanější voliče odpuzuje. Ti starší si pak pamatují, že to byla ona, kdo s tehdejším prezidentem Juščenkem vzájemnými spory přivedli exprezidenta Janukovyče v roce 2010 k moci. Současný, opět kandidující prezident Porošenko se sice snaží zapsat do ukrajinských i světových dějin; byla to z valné části jeho zásluha, že Ukrajina má svou oficiálně uznanou pravoslavnou církev. Ale odér prohnilého establishmentu je silný, stejně jako zátěž reforem - těch, které proběhly a způsobily bolest, i těch, které neproběhly a způsobily frustraci.
„Nebudu vám naprázdno slibovat hory doly jako všichni naši báječní politici," říká v těchto dnech Zelensky a tentokrát to nemyslí jako humor. Domácí i zahraniční komentátoři však obtížně předvídají, jak se inteligentní komik a schopný byznysmen zachová, když vskutku postoupí do druhého kola voleb - a ohromný úkol být služebníkem lidu se stane reálnou možností.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].