Druhý úspěch Borise Johnsona: Británie jde znovu k volbám

Britský premiér Boris Johnson si může v krátké době připsat na konto druhý úspěch. Poprvé mohl slavit před necelými dvěma týdny, když navzdory očekávání vyjednal v Bruselu novou verzi rozvodové dohody s Evropskou unií, a dokonale tak zaskočil britskou opozici. Druhý důvod přišel v úterý večer, když se mu definitivně podařilo prolomit sevřené opoziční šiky a protlačit parlamentem zákon o předčasných volbách. Ty se budou konat 12. prosince – a datum bylo rovněž stanoveno navzdory části opozice, jež chtěla jít k urnám o několik dní dříve. Johnsona tak čekal na zasedání vlastních poslanců bouřlivý potlesk.

Proč mají konzervativci radost? Protože dokázali na poslední chvíli postavit do čela strany lídra, který je vrátil do hry. Připomeňme si, že na počátku léta, tedy zhruba před čtyřmi měsíci, se Konzervativní strana po opakovaném krachu snah tehdejší premiérky Theresy May odejít z EU propadla v některých průzkumech na třetí, nebo dokonce čtvrté místo v průzkumech veřejného mínění. Politickou scénu luxovala Brexit Party Nigela Farage s jednoduchým poselstvím tvrdého odchodu bez dohody, konzervativcům se věštilo volební fiasko a následně rozpad strany. Tedy pokud se nestane zázrak a vývoj se nepodaří zvrátit, což se „Borisovi“ povedlo.

Premiér dokázal během několika měsíců dokola opakovaným poselstvím, že „Británie odejde z EU 31. října, i kdyby nás to mělo stát život (do or die)“, stoupence brexitu přesvědčit, že to jeho strana s odchodem myslí vážně. A že za to, že Británie nakonec na konci října neodejde, a premiér musel dokonce požádat o další odklad, mohou pouze obstrukce parlamentu včetně části konzervativních poslanců, které Johnson neváhal ze strany vyloučit.

Na konci října už průzkumy vypadají zásadně jinak. Johnsonovi konzervativci jasně vedou, za nimi se ztrátou 10 – 16 procent (podle různých průzkumů) lapají po dechu Corbynovi labouristé, jimž celkem slušně zatápějí liberální demokraté, Brexit Party je čtvrtá. Johnson má šanci volby vyhrát a opevnit se i se svou stranou ve vládním postavení na dalších pět let. Pokud se mu to podaří, zbaví se navíc svého soka Corbyna, o němž jeho vlastní strana prohlašuje, že v případě prohry zřejmě rezignuje.

Jak jisté ale mají konzervativci vítězství a co z toho plyne pro brexit? Odpověď zní, že přese vše řečené méně jisté, než se může zdát. Theresa May vypsala předčasné volby v roce 2017 v ještě lepší situaci, než je Johnson dnes, ale nakonec vyhrála jenom těsně - od té doby se pak datovaly všechny její následující trable. Hodně bude záležet na stoupencích brexitu, kteří se budou rozhodovat mezi dvěma jasnými variantami: tvrdým odchodem Nigela Farage a dohodou Borise Johnsona, již radikálové líčí jako výprodej a severoirští loajalisté přímo jako zradu. Čím radikálnější bude nakonec názor voličů, tím slabší vyjdou konzervativci z voleb.

Na opačné straně barikády se Britové mohou rozhodnout mezi jasnými stoupenci setrvání v EU nebo mezi nejasným příslibem druhého referenda. První variantu jasně hájí liberální demokraté, kteří slibují revokovat článek 50, na jehož základě Británie z EU odchází, a úplně brexit zastavit. Labouristé pravděpodobně podpoří možnost opakovaného plebiscitu, ale jejich současné vedení brexit nikdy nepovažovalo za hlavní téma svého působení. Corbyn a spol. ve skutečnosti chtějí zásadně přebudovat britskou ekonomiku, znárodňovat, přenášet část rozhodovacích pravomocí firem na zaměstnance, a na posledním sjezdu navíc přijali skutečně radikální program boje s klimatem, který posouvá termín dosažení uhlíkové neutrality na rok 2030 - a to je v podstatě revoluční přestavba Británie, byť v tuto chvíli není jisté, zda vedení strany skutečně závazek prosazený aktivisty zařadí do předvolebního programu.

K tomu je zapotřebí připočíst skotské nacionalisty, kteří to také nemají lehké: na jedné straně bojují proti brexitu, který většina Skotů odmítá, na druhé vědí, že právě brexit pomáhá jejich skutečnému cíli, tedy odtržení a samostatnosti Skotska. Severoirští unionisté se pak budou muset rozhodnout, zda je pro ně přijatelnější Farageův tvrdý brexit z něhož plyne vztyčení hranice s Irskem a možné obnovení letitého konfliktu, nebo zda se nemají přidat k táboru toužícímu hodit do brexitu vidle.

Výsledek je obtížně předvídatelný. Britští sociologové tvrdí, že společnost už dávno nebyla tak názorově neusazená a její preference tak obtížně předvídatelné. I při vítězství konzervativců může vše zase skončit zablokovaným parlamentem. V každém případě mají Britové z čeho vybírat a po třech letech marných pokusů o rozvod vědí mnohem lépe, o čem vlastně rozhodují.