Česko dává veřejné zakázky firmám z daňových rájů

Česko patří mezi země Evropské unie, které se mohou pochlubit největším tokem peněz z veřejných zakázek do firem sídlících v daňových rájích – tedy do společností, jejichž majitelé nebývají většinou známí a teoreticky je mohou vlastnit i lidé ze státní správy, kteří veřejné zakázky zadávají. Nemusí jít jen o korupci a „malé domů“, za firmami mohou podle tajných služeb skrytě stát lidé z ruských tajných služeb, radikální muslimové nebo třeba čínské a italské mafie. To představuje bezpečnostní riziko.

Podle společnosti Datlab skončí ročně v takových firmách asi osmnáct miliard korun z českých zakázek. V EU jsme čtvrtí nejhorší, jsme na tom zhruba stejně jako Španělsko a Portugalsko. Jen dodejme, že podle společnosti Bisnode sídlí nyní v daňových rájích dvanáct tisíc firem podnikajících v Česku. Jejich počet mírně klesá už od počátku desetiletí, ale zda klesá i jejich podíl na tuzemských veřejných zakázkách, to nevíme. Čísla společnosti Datlab jsou prvními přesnějšími údaji, které byly vůbec zveřejněny. Loni podle nich firmy z daňových rájů ovládly sedm procent tuzemských veřejných zakázek.

Jedna věc je ale potěšující, před patnácti lety se konečným vlastníkem firem, které vstupovaly do veřejných zakázek nebo kupovaly strategický majetek, nikdo moc nezabýval. Třeba Agrofertu přiklepla vláda Miloše Zemana v roce 2002 Unipetrol, klíčovou tuzemskou petrochemickou firmu. Přitom ani Andrej Babiš, který ji navenek reprezentoval, nebyl v tu dobu schopný doložit vlastnickou strukturu Agrofertu. Část z ní – jednu dobu snad i většinová - byla skryta v anonymní švýcarské firmě sídlící ve městě Zug, proslulém jako daňový ráj.

Podobných obchodů byly tehdy tisíce; v půlce minulé dekády si nikdo příliš nelámal hlavu skutečnými majiteli firem, které vstupovaly jako akcionáři do státních podniků nebo dostávaly přiděleny zakázky – dokonce i armádní. Za těch patnáct let se hodně změnilo zásluhou Evropské unie a také tlaku české veřejnosti, neziskovek i osvícených politiků. Platí třeba zákon, podle něhož by firmy, které vstupují do jakýchkoliv transakcí se státem nebo komunálem, měly prokazovat své majitele.

Jenže ten zákon je stále děravý. Neziskovka Rekonstrukce státu se dlouhodobě problémem zabývá a upozorňuje, že stát požaduje informace o konečných vlastnících jen omezeně. Rekonstrukce státu proto doporučuje změnit zákon o veřejných zakázkách. Soutěžit o ně by nemohly firmy, které nedoloží koncového majitele, tedy i konkrétní osobu, která je vlastníkem firmy v daňovém ráji.

Ani EU zatím nebude schopna zařídit, aby část daní z firem podnikajících na jejím území -  tedy i v Česku - nekončila v daňových rájích. Ale je možné do velké míry zabránit korupci, praní špinavých peněz a defraudaci státního majetku, když se transakcí ve státním a komunálním prostoru neúčastní anonymní vlastníci.