Bolševici už zase tvrdí, že zajišťovali bezpečnost

Česká polistopadová politika trpí chybami a občasným zmatkem, kam chce vlastně směřovat. Má ale jeden klíčový, zdánlivě nezpochybnitelný pilíř. Tím je narativ, co se stalo v roce 1989. Není nijak komplikovaný, ale podle bezpočtu svědectví a historického bádání pravdivý.  A sice, že lidé po dvaceti letech strachu a lhostejnosti pokojně vystoupili proti nelegitimnímu režimu, který se chvíli pokusil pomocí esenbáckých obušků vzdorovat, ale pak se pod tíhou nenásilných protestů zhroutil.

Tento narativ sdílela levice i pravice – a pokud s ním někdo nesouhlasil, mlčel, případně neměl možnost svůj názor veřejně projevit. Teď dochází ke změně, přesněji řečeno k nebezpečným pokusům o změnu. Vše vyvolal spor o zdánlivě nedůležitý post předsedy parlamentní komise pro kontrolu policejních složek. Pravomoci takové funkce nejsou nijak velké, symbolická hodnota evidentně ano.

Kombinace Babišovy politiky vstřícné ke komunistům, pravděpodobným partnerům při hlasování o důvěře příští vládě, a lhostejnosti demokratických stran, které na hlasování o šéfovi komise chyběly, vynesla do této pozice o jediný hlas komunistu a bývalého člena pohotovostního pluku SNB Zdeňka Ondráčka. To je známá věc z uplynulého týdne. Důležité je, jaká debata volbu Ondráčka provází.

Ondráček a jeho straničtí kolegové reagují na protesty tak, že začali obhajovat chování režimu v roce 1989. Jedna z výtek směrem k Ondráčkovi se opírá o jeho vystoupení v komunistické televizi během vlny protestů v průběhu roku 1989. Ondráček jako mladý esenbák obhajoval zásah proti opozici s tvrzením, že demonstranti házeli po tehdejší policii kameny, byli vybaveni řetězy s navařenými kovovými koulemi, boxery, kudlami, jehlicemi.

Jenže nic takového se nepotvrdilo a evidentně šlo o součást kampaně komunistické televize proti tehdejší opozici. Ondráček ale v pořadu Události a komentáře v ČT prohlásil, že na svém tvrzení ohledně vyzbrojování opozice trvá. Zmíněné zbraně prý viděl na vlastní oči naskládané v jedné služebně SNB, kam ho před vystoupením v televizi přivedli.

Ani Ondráček tedy neviděl, že by někdo z demonstrantů takové zbraně nosil, ale pořád věří, že tomu tak bylo, a ničím nepodloženou věc opakuje do éteru. Kdo zažil pražské protesty v roce 1988 - 1989, umí si přitom představit, jak přísný trest by riskoval každý, kdo by se na protirežimní demonstraci vyzbrojil tak, jak tvrdí Ondráček. Vyzbrojování navíc nedávalo ani žádný smysl. Řetězy a kudlami nešlo režim porazit, ale naopak posílit. Mlátička Ondráček tedy cynicky lže, nebo je zcela mimo realitu.

Nezůstává v tom ale sám. V neděli se přidal předseda KSČM Vojtěch Filip. Ve snaze obhájit svého stranického kolegu prohlásil v debatě v televizi Prima, že na bití a zatýkání demonstrantů v roce 1989 nevidí nic špatného, protože tehdejší policie zajišťovala bezpečnost.

Filip je přitom velmi zkušeným účastníkem politických a mediálních sporů - moc dobře tedy ví, co říká. Jeho slova se nedají vnímat jinak než jako promyšlený pokus vrátit do hry metody komunistické propagandy a s její pomocí přepsat historii. Ve skutečnosti totiž nebyl policejní zásah ničím jiným než snahou chránit režim a potlačit osobní svobody lidí, kteří jen projevovali politický názor.

Pokud tedy někdo říká, že spor o Ondráčka není podstatný, protože jde o málo důležitou politickou pozici, jednu věc podceňuje. Čeští komunisté možná stojí o parlamentní funkce, ale ještě víc chtějí proměnit narativ, s nímž je zdejší demokracie spojená. A děje se tak v čase, kdy mají podporu předsedy nejsilnější politické strany i znovuzvoleného prezidenta. Nelze tedy vyloučit, že pokud demokraté zaspí, budou v tom komunisté úspěšní.

Babiš chce navrhnout odvolání Ondráčka z čela komise pro GIBS https://t.co/YibqY0bNat— Aktuálně.cz (@Aktualnecz)