Třikrát zaplněné Staroměstské náměstí (a další demonstrace po celé zemi) svědčí o výdrži zdejší občanské společnosti. Nechuť vzdát obhajobu nezávislé justice vyvolává jednoduchou otázku: jak by to mělo celé skončit, aby kritická veřejnost došla k závěru, že se našlo dobré řešení?
Bude to nesmírně těžké. A nejde jen o mocenské pozice. Premiér Andrej Babiš demonstrantům nerozumí. A to doslova. Ztrácí se v jazyce, ve slovech či názvosloví. Pakliže někdo bojuje za “nezávislost”, mluví jinou řečí než šéf ANO. On nic takového nezná. Když tedy Babiš tvrdí, že protestující lidé jsou řízení kýmsi a jednají v zájmu kohosi, není to z jeho strany populismus. Takhle totiž vidí svět. Každý někomu slouží - a pakliže někdo tvrdí, že justice nemá sloužit právě premiérovi, říká tím v Babišově jazyce, že má sloužit někomu jinému. Není to důkaz, že jde o účelový protest? Pro něj nepochybně ano.
Kdyby Andreji Babišovi šlo o vyřešení této konkrétní situace, může postupovat celkem jednoduše. Domluví se s Marií Benešovou, že z osobních důvodů podá rezignaci, a na její místo vrátí Jana Kněžínka, případně vybere jinou nezávislou osobnost. Anebo se domluví se sociálními demokraty a vymění si vládní posty, takže se ministerstvo spravedlnosti ocitne pod vedením ČSSD. Jenže Andrej Babiš není zcela pánem situace. Do osudu Benešové by promlouval prezident Miloš Zeman i komunisté. A navíc nevidí k tomu důvod, jak je popsáno výše.
Mnohem pravděpodobnější tedy je, že Babiš na vládní úrovni neudělá nic. A organizátoři protestů budou stát před otázkou, jestli v akcích pokračovat. Demonstrovat donekonečna není možné. Ale jistého úspěchu už veřejnost dosáhla. Téma nezávislosti justice se stalo předmětem celospolečenské debaty. A zneužívání moci je tak nyní o trochu těžší než předtím.
Dodejme pro jistotu znovu: Je těžší, ale stále možné. Takže pozornost vypnout nelze, ať už se situace vyvine jakkoli.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
